Alžírsko: Při prvním pohledu se člověk musí zamilovat

Poušť (Alžírsko)
Poušť (Alžírsko)

První pohled po vystoupení z letadla je překvapující, zmodernizovaná prosklená hala letiště. Na severu není poušť, ale zeleň a můj pohled ulpí na zasněžených vrcholcích Vysokého Atlasu. Na hory moc nejsem, šplhat se nahoru bych nechtěla, ale pohled odsud zdola je pohlazením pro mé romantické srdce. Moji dva bratři si na romantiku nepotrpí. První dojem nejsou krásy Alžírska, ale vedro, kameny, písek a smrad, tak to zhodnotil ten starší. Ale i on se po pár dnech zamiloval.

Politické zřízení

Hlavou státu je prezident, volený maximálně na dvě volební období po pěti letech. Prezident jmenuje předsedu vlády, který sestavuje vládu. Alžírský parlament je dvoukomorový. Sestává se z dolní sněmovny, Národního shromáždění s 380 poslanci a pětiletým volebním obdobím a horní sněmovny, Rady národů se 144 místy. To jen tak na úvod o Alžírsku, ale chopme se toho nejdůležitějšího. Alžírská káva, maso, mátový čaj a vyhlášená kuchyně.

Berber (Alžírsko)

Měna a ceny

V Alžírsku je měna Alžírský dinár, kterou koupíte okolo tří až čtyř korun za jeden Alžírský dinár. Tento kurz byl aktuální v květnu 2013. Průměrně se ceny v restauracích pohybují skoro stejně jako u nás. Záleží, jestli porovnáváte s předraženou Prahou, nebo třeba Mělníkem. Hlavní jídlo v obyčejné restauraci se pohybuje kolem osmdesáti korun, tady běžné denní menu. Půllitr piva přes dvacku, to já posoudit nedokážu, ale klukům chutnalo a nad cenou „nefrfňali“. Třetinka coly za třináct, to je podle mě málo a voda za pětikorunu. V obchodech je levněji a některé potraviny dokonce mnohem levněji. Třeba bochník chleba stál tři koruny, to by u nás pekaři řvali, ubohá šumava za šestadvacet. Litr a půl vody stál asi sedm korun, ale zase pivo bylo za pětatřicet. Ještě jsme kupovali jablka, kilo za třicet, těch obyčejných červených.

Alžírská kuchyně a pitivo

V zemi žije také evropská menšina (převážně Francouzi). I proto je místní kuchyně značně ovlivněna tou Francouzskou. I tady pití vévodí pro nás až příliš slazený mátový čaj.

Poušť (Alžírsko)

Láska prochází žaludkem

Město Annaba je vyhlášené svou kuchyní. To zaujalo mého mladšího bratra, podle něj totiž láska prochází žaludkem. Annaba leží blízko hranice s Tuniskem a turisté sem jezdí obdivovat koloniální a islámskou architekturu, my ovšem přijeli především na jídlo, i tak se dá láska k Alžírsku klasifikovat. Prohlídka zříceniny římské královské rezidence Hippo Regius byla pouze doplňujícím programem a vzali jsme ji hopem. Bratr totiž už tady cítil vůni pečeného masa. Annaba je totiž vyhlášená pro svou kuchyni, která spojuje arabské i evropské chutě a proto sem míří hlavně mlsné jazýčky, jako třeba my. Ceny za hlavní jídlo v hotelech střední a vyšší kategorie se pohybují mezi pěti až deseti dolary.

Alžírská káva na závěr oběda

Káva je populární po celém světě a leckdo si bez ní nedokáže představit ani jeden den. Někdo ji má rád se šlehačkou jako vídeňskou, jiný s whiskey jako v Irsku, někdo pije „turka“ a někdo zas rád italské variace jako je třeba capuccino. Káva se dá ale pít i po alžírsku – s vaječným koňakem a šlehačkou. Alžírskou kávu známe všichni, ale tu opravdovou místní jsme prostě museli vyzkoušet. A musím vám říct, že s českou alžírskou kávou se opravdu rovnat nedá.

Booking.com