Štěpa ze světa 100 – El Real, Rancho Frio (Darien – Panama)

13/02/06 El Real -Darien Nacional Park - Rancho Frio

Na druhy den rano vyrazime na snidani do restaurace a ani jsme nedosedli, kdyz tu bylo policejni auto, zastavilo a neco kecali do vysilacky. Zase odjelo a tak jsem si myslel ze bude klid. Auto se vsak po minute vratilo stim ze se mame hned dostavit na policejni zakladnu, kde s nama chce mluvit velitel. Tak se zase aspon neco deje. Ja verim, ze Jesika ze spravy parku se nejak dohodla s majorem z Yavizy a ze to nejak dopadlo. Navrhuji nejdriv zajit do kancelare parku a pak na policii, aby jsme meli informace pro vyjednavani. Ben je vsak vykulenej a specha na policejni zakladnu tak jdu take. Tam nam rekli, ze nas do jungle nepusti, ale ze mame jit do koncelare parku. Takze vyrazime a vita nas Jesica, ktera uz je pekne rozhejbana od telefonovani.

Pruvodce rika, ze je vse na dobre ceste, ale nejak se vsichni tvari divne. Celej den cekame v kancelari a behem cekani probehlo asi tricet telefonatu nekolik faxu kvuli nasi malickosti. Jesica se odvolavala na nejakou notu, volala na stab do hlavniho mesta a na dalsi instituce. Nekonec rekla, ze sehnala policejni ochranu, ale ze je moc daleko a ze bude trvat dva dny nez se sem presunou. Nekolikrat tu byly z policejni zakladny a my jsme ji behem dne navstivili take dvakrat a to pak probihal radiovej srumec mezi Jesicou a policejnima urednikama. Nakonec pozde odpoledne dostavame permit na vstup do parku vymenou za nafoceni policejniho nakladaku a zverejneni fotek na internetu k prodeji. Permit mame, ale policejni ochrana je v nedohlednu a tak vyrazime malym nakladackem po hlinene ceste do nitra jungle.

Nakladacek nas vyhazuje na mitine a od tud to mame dve hodiny do hor a jelikoz se blizi vecer tak mame co delat. Batoh mam pekne tezkej, jelikoz tahnemem jidlo pro sebe a pruvodce, macety, hamaky a jinou vybavu. Prochazime prvni indinaskou vesnici a pak se pres ostnate ploty dostavame do druhe, kde je policejni staniviste. Vypada to jak nadzemni okop. Silne klady do vejsky jednoho metru, 40 cm zeminy a pak zase silne klady, tahle vytvorena steny chrani policisty pred automatickejma zbranema. I kdyz RPG 7 pouzivane guerilas by je asi pekne rozmetala. Policiste pouzivaji automaticke pusky AK 47, jinou specialni vybavu jsem nezaregistroval.

Pote co jsme byli zapsani do registracni knihy a prokazali se prislusnejma povolenima jsme vyrazili dal do jungle. Popravde receno batoh byl tezkej a ja funel jak lokomotiva, hnali jsme se jak chrti, jelikoz chuze v noci v neznamem terenu s plnou zatezi asi neni to prave. Nakonec stastne dorazime do kempu. Byly zde dva sruby, jeden slouzil jako kuchyn a druhy jako nocleharna. U stolu sedel nemecky par s pruvodcem a dva vojaci tu pobihaly v civilu a sekali drivi. Ptame se na novinky a co je zde hezkeho k videni a proste tlachame. Dozvedel jsem se, ze ti tri uneseni spanele nebyli turiste, ale ze nejakou dobu bydlely v La Palme. Takze zas policie delala velkou bublinu, aby mela klid od turistu. I kdyz na druhou stranu jsem rad, jelikoz tu mame skvelej klidek, nemam moc rad mista precpane turisty, bere to mistu to prave kouzlo obzvlaste v jungli.

Pote co jsme vylozili nase jidlo, tak pruvodce konstatoval, ze bude mit za dva dny hlad, ze je toho malo. No vsak nejak to dopadne :o)) O prvni veceri se s nama deli pruvodci od nemeckeho paru.

Je pozde v noci a vsichni uz jdeme spat. Tesim se, prvni noc na takovem odlehlem miste v jungly, nez usinam vzpominam na muj zazitek v malajske džungli, ktery byl tak trochy drasticky.

14/02/06 Rancho Frio

Spal jsem jako dudek a kazde rano vstavam brzy, mam vsak problemy s Benem, kterej je pecival a vykopat ho z postele je vzdy hruza, musi pak vypit sve silne kafe a pak se snim da mluvit. Docela me to stve jelikoz zver je vhodna k pozorovani za usvitu ci po setmeni. No nic, cekam a radeji si jdu vyprat spinave pradlo. O hodinku pozdeji jsme konecne v plne sestave a vyrazime s pruvodcem do jungle. Stoupame do hor k mistu El Mirador, cestou nam pruvodce ukazuje krasne pralesni kvetiny, rozlicne stromy, ale zvere moc nevidime. Po dvou hodinkach dorazime na jeden z hrebenu odkud je pekny vyhled na okolni hory. Pruvodce neco povida, ze je cas se vratit jelikoz je cas obeda. Nejak se mi to nelibi a tak jeste s Benem zevlujem na miste, nakonec nam pruvodce odsekava kusy ostnatych kouli z jedne palmy a nabada nas at ochutname tekutinu, ktera tece. No bylo to trochu nakysle, ale jinak nic moc. Nakonec nam pruvodce vyloupl kus palmoveho orechu na zuzlani a vyrazime zpet do tabora.

Cestou potkavame hada na ceste, pruvodce je z nej nejak vystresovanej a dlouhym klackem ho nekonec zabije. Beru ulovek do batohu, treba se to hodi na vyrobu naramku:o) Ten nas pruvodce je stejne divnej, mam totiz takovej pocit ze zrovna ted zabloudil, rikal sice neco o vetsim zazitku, ale jak jsem se pozdeji presvedcil nekolikrat proste stratil cestu v junglovem porostu. Nastesti ho vule pozrit co nejdrive obed tahla dal a nakonec dorazime do tabora. Pred taborem vsak pozorujeme zda je vse v tabore OK a zda je vse jak ma byt, kdyz vidime druhe pruvodce jak bezstarostne kraci taborem tak vstupujeme. Obezretnost je vzdy na miste. Juhuu obed uvaren i kdyz smes rejze spaget a juky moc vabne nevypadala, tak to jime az se nam delaj boule za usima.

Po obede relaxujem a ja studuji knihu od Honzy a Jakuba nebo jak se ti dva cesti holomci jmenovali co jsem potkal v Paname City. Kniha je vlastne pojednava o preziti v extremnich pripadech jako havarie letadla, auta v ruznych oblastech sveta. Byla napsana ucitelem specialnich jednotek SAS a je zde hodne zajimavejch typu jak sestrojit pasti, jake zivocichy jist, rostliny, jak zpracovavat zver, ci jak stavet pristresi v jungli. Pote co jsem se docetl, ze je vlastne lehke chytat male rybky do plastikove lahve, tak jsem to sel hned vyzkouset do mistni ricky, zaroven jsem si vyndal rybarske nacinicko a pokousel ulovit nejakou tu rybku. Ben nevydrzel a sel take se mnou na ryby. Juhuu, do plastikove lahve se chytla rybka a tak mame navnadu na dalsi chytani. Po hodine co jsem chytil jen jednu malou rybicku to vzdavam a jdu stahovat hada z kuze. Nalistuji v knize kapitolu jak se vydelava kuze a tak jdy hned na to. Stahovani hada bylo rychle a sledovaly me asi tri zvedave indianky s detma co prisly na navstevu. Pote co jsem do kuze zacal sypat sul tak se me ptaly zda davam hadovi medicinu, tak jsem nevedel zda si ze me delaj srandu nebo zda to myslej vazne avsak podle vyrazu obliceje to myslely vazne. Dobra technika, nejdriv stahnout hada z kuze nacpat mu madiciny do kuze a pak zas hada ozivit :o)) Kdyby to fungovalo, byl bych asi nejlepsi saman jungle :o))

Po zbytek dne jen relaxuji a kladu jeste dalsi pasti na ryby, snad se neco pres noc chytne.

Vecer chodi vsichni brzy spat, jelikoz zde neni zadne elektricke svetlo a pouze svicka. Je to prosty venkovsky zivot, za svetla se stava a za tmy se chodi spat se slepicema :o)

_______________________________________________________________

Tento příspěvek je součástí cestopisu, který dokumentuje mojí tříletou cestu kolem světa. Na úvodní článek cestopisného seriálu se dostanete kliknutím na "Stěpa ze světa aneb CESTA KOLEM SVĚTA".