Štěpa ze světa 47 – Wewek (Papua New Guinea)

Probouzim se rano s vekou zizni, na nakladni lodi se nada nic koupit a mistni si vse vozi sami, zlata Indonesie. Jedna pani si vsimla, ze jsem nejakej tumpachovej a tak mi nabidla ovoce, nezrizene jsem ji snedl tri kousky a na oplatku ji davam ctyri bonbony.

Uf vytrhla mi trn z paty a uz se tesim do pristavu jak si dam vodu vodicku a take coca colu jelikoz kazde otevreni plechovky tady na lodi me privadelo k nepricetnosti. Konecne kolem osme rano prirazime do pristavniho mesta Wewek, meho cile. Vyrazim hned do mesta, cestou me vsak chytne mistni domorodec a zda nepotrebuji pomoct, vyuzivam situace a necham si ukazat lodni pokladnu kde si hodlam koupit listek do mesta Medang. Pokladna je zavrena a mezi tim dorazeji ti starsi chlapy serfari, dozvidam se, ze jsou z Australie nyni na dovolene. Odskakuji si koupit coca colu a vodu, neodolam vsak zmrzline. Ta se mi po ceste roztejka jelikoz ji davaj strasnej kopec. Zhltnu zmrzku a vypiju colu a uz jsem zas u pokladny. Australane tu nejsou a nechali mi tu batoh na pospas domorodemu hlidaci. Dostavam se na radu, pokladni chce moje jmeno, davam ji student prukazku at si jej opise a hned dostavam 20% slevu, aniz clovek chce tak i usetri :o) Listek mam koupenej a lod mi jede za dva dny. Tak jde se hledat bydleni, ale hotel to uz rozhodne nebude. Dostava se mi do cesty kostel Luteranu, rikam si kdyz je Terry tak laskavej clovek mozna budou i tady :o) Otviram vratka oploceneho pozemku kostela a dva vyrostci na me hledi dost vyjevene, zadam je zda by me nedovedli za panem misionarem. Privadeji me do kazatelny, kde me privital mistni domorodec, ze on je misionar. No to bude zajimave.

Tak, ze se mu snazim moji anglictinou vysvetlit jak jsou hotely drahe a ze bych rad spal u nej. No reknu vam byl teda dost vyvalenej, ale podarilo se mi nakonec vysvetlit, ze postaci spani na zahrade. Nechavam si u nej batoh a vyrazim busem do mesta Wewek. Projizdime kolem krasne plaze az nakonec prirazime do maleho mestecka plneho marketu. Konecna vystupovat, jde se na obhlidku mesta. Nejakou tu hodku jsem coural z kramu do kramu a kupodivu si me ochranka ani nevsimla, zatim co mistni sacovala porad. Asi tu maji respekt k bilejm. Navstevuji jeste postu, kde ani pohled neprodvaj, davam si kozla s rejzi a nakupuji nakup pro rodinu farare. Kdyz jsem usetril za hotel at z toho taky neco maji. Koupil jsem jedny olejovky, tri cinske polivky, maslo, platkovej syr, nutelu original, susenky, dve kafe a dva chleby. Takhle si nezeru ani ja :o)) Vydavam se jeste na trziste, kde zasnu nad taskama utkanejma z peri, nadhernejma pletenejma priveskama z musli, proste exotika jedna radost. Mozna se zde zitra stavim a neco koupim. Tak je cas vyrazit do kostela, beru nakup a frcim basem cislo 17. Farar byl ocividne zaskocen tak vekym nakupem, sel mi ukazat kde se mohu natahnout. Byl to velkej pristresek kde spi I jeho cast muzske rodiny na zemi, vypadalo to jak mala hala:o) Nic se mi nechce delat a tak po te co ukazu fotky z cest a vycerpam se z moji anglictiny usedam k anglictine jelikoz mi je hanba. Tady kazdej mluvi anglicky a ja se to ne a ne naucit.

Po pulhodce to vzdavam a jdu si cist radeji knihu vybuch. Takhle proctu cele odpoledne a v pozdni odpoledne se vydavam na prochazku. Po pulhodce dorazim do male vesnicky na brehu more, kde je trziste. Davam si banan a prazene burske orisky ktere jsou vyborne. A vydavam se po plazi smerek zpet ke kostelu. Z plaze nakukuji do zivota mistnich, kteri na me mavaji a usmivaji se. Nakonec se ke me pripojuje jeden mistni borec, ze me prej vyprovodi. Nu co mam delat, jeho anglictine sice vubec nerozumim a tak obcas delam udiveneho, aby rec nestala. Jdeme i kolem hotelu, kde si overuji cenu za jenoluzkac. No jeste lepsi darda nez ve Vaminu a to 149kina, fuj z te ceny se mi dela spatne a tak jdu radeji na cerstvej vzduch. Pokracujeme pak s misnim chalanem prochazkou po plazi, kdyz na nas zacli kricet dve domorode zenske. Dozvidam se, ze na plazi jsou bad boys, prej se mame vratit, k memu udivu to muj domorodec nebere na lehkou vahu, prestoze se pred chvilkou kasal jak je dobrej bodyguard. Vracime se zpet, pomalu pada tma a z vratek od kostela zacinaji vybihat kluci i farar, jsou tak hodni, ze se me jali jit hledat. Bylo na nich videt, ze jsou radi, ze jsem OK. Pak nastala hura akce, farar rozhodl, ze budu spat v jeho kancelari v kostele, kterou asi rok nikdo neuklizel. Nasadil na to celou muzskou cast rodiny, vynesli obrovskej stul, spoustu harampadi, zametli podlahu a nakonec poutirali prach. Teda byl to pro me sok to vam teda povim, jelikoz jsem dostal i klice. Sakra, ze by se koukli co jsem jim donesl v taskach za nakup :o)) Pak jsem byl vyzvan at se jdu osprchovat, cehoz jsem rad uposlechl jelikoz jsem se dva dny nemyl. Nasledne jsem si rozlozil moskytieru od Jardy a zacal vam psat denicek za posledni tri dny.

_______________________________________________________________

Tento příspěvek je součástí cestopisu, který dokumentuje mojí tříletou cestu kolem světa. Na úvodní článek cestopisného seriálu se dostanete kliknutím na "Stěpa ze světa aneb CESTA KOLEM SVĚTA".