Štěpa ze světa 46 – Vanimo (Papua New Guinea)

Štěpa ze světa – cesta kolem světa



Rano dlouho vylehavam a snazim se porad spat. O pul jedenacte zase vypli elektrinu a tak jdu na recepci co s tim je. Dozvidam se, ze za hodku a pul je check out time a elektrinu mezitim nahodili. Davam si sprchu a varim si kavicku a dojidam vcerejsi bagetu.
Pak rychle balim a vyrazim na recepci, kde se po me kontrolni otazce kdy jede lod do Wiweku dozvidam, ze za 13 minut. Aaaa me snad slehne, vcera mi vsichni tvrdily, ze az za dva dny. Stiham rychle zaplatit a hotelovej ridic me odvazi do pristavu, kde se mi podari dostat diky primluve ridice zadnima vratkama do doku. Kupuji si listek za 69kina a vyrazim k jedine lodi kotvici v pristavu, zda se mi ze je spis nakladni nez pro prepravu lidi, ale vsici se k ni hrnou. Opravdu je to moje lod, avsak zadnej nastupni mustek nevidno, musite jen vycihat vhodnej okamzik kdy se lod priblizi a skocit oknem dovnitr. No to zacina byt zajimave, me se to za pomoci mistnich v lodi povedlo a nakonec se uvelebuji na viku, ktere kreje nakladni prostor. No ono vlastne neni ani kam jinam si sednout a tak tu sedime vsici namackani se zavazadlama mezi lanama lodniho jerabu a kladkama. Nastesti je nad nama plachat a tak na nas neprazi slunicko. Pro jistotu se beru ruzovej sen od Radky (prasek proti nevolnosti) a vydavam se vzhuru za dobrodruzstvim. S kazdym vetsim zhupnutim lide pokrikuji jak na indickem filmu a ja si rikam, ze to stou velkou nakladni lodi clouma jak s nasi malou barkou na Mata Pointu.

Vlny jsou docela vysoke a za takoveho pocasi dorazime vecer do jednoho pristavu nabrat dalsi pasazery. Vlny jsou tak velke, ze nase lod nakonec urhne silne kotvici lano, to vam byla prda a toho poviku. Ted to zacalo byt jeste zajimavejsi, jedna pani visela pres palubu do more jelikoz si nevypocitala vhodnej skok, hrozilo ji ted, ze ji lod rozdrti o molo. Nastesti ji par silnejch rukou dostal do bezpeci. Dal se nakladali cunici v bedne a dalsi zajimavy naklad. Bylo zajimave pozorovat v te tme hemzeni lidi a materialu. Zahledl jsem I dva postarsi cizince jak se snazi dostat serfy dovnitr, povedlo se a muzeme jet. Mam nove sousedy a tak se trochu uskrovnuji jelikoz je jich moc. Vlny zacinaji byt jeste vetsi, uz ani neni videt nebe jen sama vlna. Ted zacalo to spravne rodeo, zacina mi byt soufl a tak si beru dalsi ruzovej sen a snazim se pomalu z hluboka dychat.

Zacinaji litat barely a dalsi zbozi po palube, lide litaji sem a tam a ten malej kluk vedele me porad krici Ale juja Hale juja Haleluja uz to nekrici uz rve pak to zacal jeste prokladat slovem please Hale luja please nakonec uz jen kricel please. Kecel bych kdybych tvrdil, ze me to neznervoznilo, premyslel jsem jak ho umlcet az me napadl spasnej napad, strcil jsem mu do pusy bonbon. Ted uz jen mlaskal a obcas vydal ze sebe please. Boure pomalu uticha a ja konecne usinam s virou, ze doplujeme.

_______________________________________________________________

Tento příspěvek je součástí cestopisu, který dokumentuje mojí tříletou cestu kolem světa. Na úvodní článek cestopisného seriálu se dostanete kliknutím na "Stěpa ze světa aneb CESTA KOLEM SVĚTA".



Autor - Štěpán Javorčák

Zveřejněno - 23.02.2005 05:00

Nejnovější články do Vaší schránky:
REKLAMA:
REKLAMA:

Reklama

(c) 2005-2017, Desperado.cz | Provozuje - Jaroslav Hruška & Štefan Mazáň