Štěpa ze světa 84 – Jezero Lago de Coatepeque (Salvador), San Pedro Sula (Honduras)

8/12/05

Rano uz vstavame hodne brzy, takze v pet jsme jiz vzhuru a o cvrt na sest budime domaci at nam udela snidani na cestu. Dava nam ji pekne v pytliku a prchame na bus, ktery zrovna prijizdi. V planu mame jet do mesta Santa Ana a od tud do Aguilares. Na autobusovem terminalu potkavame naseho zname majitele restaurace, ktereho jsme si jednou stopli a hned se k nam hlasil, posadil nas na spravnej slepici bus a jeste kazdemu koupil melouna na cestu.

Praktické info
Datum: 8/12/05
Misto: Jezero Lago de Coatepeque (S) - San Pedro Sula (H)
Stat: SAN SALVADOR - HONDURASTrasa: jezero Lago de Coatepeque, El Congo, Santa Ana (0.5$), Apopa (0.8$), La Palma (1.4$), El Poy (0.5$) (Salvador), Nueva Ocetepeque (10Lap taxi), San Pedro Sula (115Lap)(Honduras)
Dopravni prostredek: bus
Dalsi informace: plati se 3 dolary za vstup do Hondurasu

Ubytovani: El Castilo, 6a Avenida So a 8a Calle So, San Pedro Sula
Cena: 55Lap za noc a osobu
Dalsi informace: Hotel je hned u autobusoveho nadrazi.

Tak uz zas frcime, dnes se musime dostat do mesta La Palma, kde si chceme prohlednout zdejsi umelecky styl malovani a pak urazit co nejvetsi kus pres Honduras k pristavnimu mestu La Ceiba. Po ceste busem plasim, ze se vracime zpet do mesta El Congo, ale nakonec zjistujeme, ze se vracime kousek zpet a pak jedem do mesta Apopa, kde chytame bus c 119 do La Palmy. Celou cestu stojime a autobus je pekne narvanej. Vzdy, kdyz se vrhnou autobusovi prodavaci do busu, tak se jim podari soumerne roztrkat lidi po autobuse a tak se da trochu dychat. Take krajina se pomalu zmenila a jsou uz vice videt kopecky a krajina spise podobna nasi v cechach. Kolem poledniho vystupujem v La Palme, kde jdeme k velkemu protestu kluku na trziste.

Kupuji si zde zas passion ovoce a pak vyrazime hledat nejakou zaplivanou zradelnu, jak rikaj kluci. Nachazime jednu a tak si davame nase oblibene pojo (kure), ktere nam leze krkem. Respektive si jej davam sam a kluci kus hoveziho. Pak se jdeme projit mestem kde vubec nemuzeme nalezt nic zajimaveho, v pruvodci se nakonec docitame, ze se jedna u umelecky smer malire Fernanda Llorta, ktery ted vesnice prezentuje po celem svete. A kupodivu si uz vsimame, ze vsecny sloupy jsou pomalovane a tak na zdech jsou malby ve stejnem stylu.

O neco pozdeji objevujem male nadvori se spoustou stanku (asi 8) kde chodime a koukame co by se nam zalibilo. Nakonec skro kazdy kupuje nejakou drobnost a vzhledem k casove tisni prchame do kramku kde mame ulozene batohy. Cestou stiham jeste koupit malovanou truhlicku, abych mel pamatku na Salvador. Na autobus necekame ani deste minut a az si to frcime na hranicni prechod El Poy. Prechod hranic probiha bez vetsich problemu, akorad Martin vytrhl asi dvoumetrovou polici ze steny svojim batohem, jeste ze jsme meli jiz Hondoraske vstupni razitko :o)) Za vstup do Hondurasu platime 3 $. Na hranici si najimame taxi do mestecka Ocotepeque odkud bereme primej bus do mesta San Pedro, dal uz se dnes nedostanem. Po prijezdu do San Pedra si najimame nejblizsi hotel a jdeme hned chrnet, jelikoz zas v 5 rano vstavame a pokracujeme dal do mesta La Ceiba. Kluci maj k hotelu docela vyhrady, ale uz si pomalu zvykaj, presto se nikdo nesel do tech spinavejch koupelen koupat, zitra je taky den.

Praktické info
Datum: 9-13/12/05
Misto: San Pedro Sula - ostrov Roatan, vesnice West End
Stat: HONDURAS

Trasa: San Pedro Sula, La Ceiba (115Lap),ostrov Roatan(300 Lap lod), West End (6$ taxi)
Dalsi informace: Trajekt jede pouze v 10:00 a 16:00 a, Trajekt na ostrov Utila stoji 500Lap

Ubytovani: Valerie's, West End
Cena: 6$ za noc (12$ za pokoj)
Dalsi informace:
Ubytovani je mysi dira s kuchyni,pokud nemate vlastni pokoj a zamek nedoporucuji, proslule misto kradezemi, ale i cenou, voda z kohoutku neni pitna sprcha a toalety ujdou. Moskytiery jsou uz trocku potrhane. Jsou zde 4 druhy malarie, horecka dangue , pisecne blechy, nepodcenovat mazat repelentem, nosit dlouhe obleceni.

Pamatky a zajimavosti:
jedno z nejhezcich mist k potapeni, krasne plaze, anglicky mluvici cernosske obyvatelsvo. Certifikat Open Water lze ziskat kolem 240$, s certifikaci jeden ponor za 30-25$, 2ponory 50$, 5 ponoru 100-115$, rocni poplatek za vstup na koralovy utes 5$.

Kontakty:
Potapecska zakladna Reef Gliders, West End, Roatan, Bay Island, Honduras, www.reefgliders.com, admin@divebayislands. Mohu doporucit, velmi pratesky pesonal obzvlast Andrew. Povetsinu jsem se potapel sam s instruktorem. Akceptuji I travel seky pri platbe a po dohode lze je I smenit na mistni menu.

9/12/05

Zase to ranni vstavani, to me snad jednou zabije, nicmene se nam uz nechce moc spat. Na ulici hledame bus, ktery by nas hodil do pristavu. Jeden prodejce nam rika, ze jezdi z tohoto rohu, nastesti se Honza pta jeste jednoho kolemjdoucího a ten nas nakonec zavede ke spravnemu busu. V autobuse se seznamujem s trema cehama Vitkem, Radovanem a jejich kamaradkou, kteri jedou natocit porad o ceskoamerickem clovicku co si postavil na ostrove Roatan pivovar. Kolem pul desate dorazime do pristavniho mesta La Ceiba, narychlo jdeme na internet precist si emaily a pak hned vyrazime na trajekt na ostrov Utila, kde chceme stravit par dni a venovat se potapeni. V pristavu zjistujem, ze trajekt jede az ve ctyri odpoledne a je sakra drahej na ostrov Utila stoji listek 500 lap, nakonec zjistujem ze listek na vzdalenejsi ostrov Roatan stoji jen 300 lap a tak vyrazime na tento ostrov.

Jeste predtim jsme vsak z Honzpu obehly vsechny lode v pristavu a zadonili o prevoz na nejaky ostrov v souostrovi Bay Islands. Jeden kapitan se chytl, ale odjizdel az v pul seste rano a tak se nakonec rozhodujem pro ostrov Roatan. Cekame nekolik hodin v cekarne a ja mam aspon cas si zasit par veci at jsem zas stramak. Nakonec ve ctyri hodiny vyrazime trajektem na skoro dvouhodinovou plavbu. Cestou nas zastihl dest a na Roatanu uz lilo jako z konve. Hadame se s taxikarema a nakonec z 10$ srazime cenu na 6$ a frcime do mestecka West End. Hledame zde nejlevnejsi ubytovani za deste a nakonec nam ti tri cesi z autobusu poradili, ze byli v jednom brlohu za deset dolaru, ale nevydrzeli by to. Takze jdeme do brlohu a nakonec mame dva pokoje po 12$, takze super cena. Komari tu kousou jako o zivot a pisecne blechy to doplnuji. Spime pod moskytierou pekne namazany repelentama, jelikoz jsou zde ctyri druhy malarie a jeste horecka dangue. Tak snad zandnej previt nechytime.

10/12/05

Drevene kamrliky v kterych spime nejsu zrovna komfortni a jeste me v noci stejne neco kousalo. Takze jsem celej nadsenej. Nicmene si varim k snidani polevku a caj pro vsechny. Pak vyrazime hledat potapecskou skolu u ktere si zaplatime ponory a kluci mozna kurz potapeni. Litame cele dopoledne, ale s cenou jsme moc nepohli. Nakonec vyrazime jeste taxikem do Oktopus potapecskeho centra, taxikari rikame kam chceme a nakonec ukecame cenu na 25 Lap za jednoho. Nicmene po cvrthodine jizdy zjistujeme, ze nas milej taxikar vubec nevi kde to je a jezdi od certa k dablu a pta se kolegu. Asi po hodine jezdeni po ostrove nas dovezl na misto. Takhle levnou okruzni jizdu po ostrove jsem jeste nemel, ridic byl evidentne nasranej, ale nemohl s tim nic delat.

V Oktopusu nam rekli ze maji plno, chlapik byl velmi sympatickej a pripadalo nam, ze rika vse tak jak to je. Prestoze jsme se nedomluvili poradil nam dve jine potapecske centra, takze je jdeme zkusit. Hned v prvnim se nam libi a tak dohadujem podrobnosti. Kluci se ted hadaj zda si tu udelat kurz Open water nebo jen zakladni ponor bez licence za polovocni penize. Jelikoz jsme hladni a premejsleni v tomto stavu neni dobre, tak jdeme hledat levne jidlo. Potkavame nakonec jednoho zajimave typka s doutnikem, ktery nas odkazal na jeho bageterii, kterou vsak jeho manzelka za pul hodky zavira. Takze prchame za levnym jidlem tam a opravdu cena dobra a bageta skvela, davam si jeste po dlouhe dobe kaficko a o par desitek minut uz stojime v potapecske skole Reef Gliders, kde se nam zprvu libilo. Cena tu neni nejnizsi, ale personal prijemnej. Kluci se teda rozhodli pro certifikaci a rovnou uz zacinaj s vyukou, ja je chvilku sleduji a pak si jdu varit rejzi s vajickem, abych zahnal hlad. Po zbytek dne budu psat denicek pokud me ty kurvy komari a blechy nesezerou :o(

11/12/05

Dnes mam prvni ponor o jedenacte dopoledne. Rano jeste jdeme s Michalem na snidani do bageterie, kde si davam bagetu s kuretem a kaficko, pokecali jsme jeste s hondurasankou Lusy, ktera nejen dost cestovala po svete, ale take mela pekne vyvynute plice. Takze snidane se vydarila a ted me ceka ponor a kluky uceni na potapecskou licenci. Popravde mam dost divnej pocit, jelikoz jsem se skoro rok nepotapel a uz ani nevim jak se to poradne dela. Je o patnact minut pozdeji, uz jsem vybavenej potapecskou vybavou a uz sedim na lodi spolu s mojim pruvodcem Alexem. Ponor byl peknej, ale byl jsem hodne zklamanej, jelikoz tento koralovy utes ma byt druhy nejhezci na svete a zatim jsem videl mnohem vic u Adama na Bali ci na Papue. Ke konci ponoru me zacala bolet hlava a na lodi se mi udelalo nevolne od zaludku. Takze jsem sotva dosel do naseho brlohu a padl na kavalec. Vzal jsem si kinedryl spolu s ibubrufenem a do vecera jsem se jen valel. Stacil jsem akorad zrusit jeste jeden dnesni ponor, uvarit si rejzi a pak jsem padl za vlast. Zitra me cekaj dalsi dva ponory, tak mi snad bude lepe.

_______________________________________________________________

Tento příspěvek je součástí cestopisu, který dokumentuje mojí tříletou cestu kolem světa. Na úvodní článek cestopisného seriálu se dostanete kliknutím na "Stěpa ze světa aneb CESTA KOLEM SVĚTA".