Koločava včera a dnes

Výhled na Koločavu z poloniny Krásna (Ukrajina)
Výhled na Koločavu z poloniny Krásna (Ukrajina)

Za sedmero horami, devatero řekami, v kraji zvrásněném jako kus papíru, který se chystáme hodit do kamen, byla jedna vesnice. A ta se jmenovala Koločava. Pro nás Čechy mohla být jednou z mnoha neznámých vesnic na Zakarpatské Ukrajině, nebýt Ivana Olbrachta, který ji zvěčnil v knihách a vtiskl jí nesmazatelný punc místa opředeného legendami.

Památka Nikoly Šuhaje

Od časů oslavovaného i nenáviděného zbojníka Nikoly Šuhaje už uplynulo téměř sto let, jeho památka ale v Koločavě žije dál. V Muzeu Ivana Olbrachta si propojíte souvislosti, které skutečný příběh doprovázejí. Porovnáte svou představu o urostlém mládenci s jedinou fotkou, na které byl Nikola zachycen a dozvíte se, že v hospodě Četnická stanice vám pivo přinese jeho vnučka. U půvabného dřevěného kostelíka sv. Ducha se vrší hroby čtyř četníků, které místní „Robin Hood“ zastřelil. Na opačné straně vesnice, v náležité vzdálenosti od místa odpočinku počestných obyvatel Koločavy, leží také hrob samotného Šuhaje, kterého s vidinou tučné odměny zabili jeho kumpáni v roce 1921. K prostému, kovovému křížku nedávno přibyla ještě pamětní deska, ale i tak není zrovna snadné ho najít. O kousek dále odpočívá Nikoly milá Eržika, která v Koločavě pokojně žila až do roku 1987.

Vesnice plná kontrastů

Jaká je dnešní Koločava? Minulé a současné se tu prolíná na každém kroku. Silnice jako řešeto tvoří kontrast s dokonale „posekanými“ příkopy, o které se starají všudypřítomné krávy. Klidné požitkářky totiž neokupují pouze úbočí okolních kopců a říčních břehů. Když se navečer vzorně vrací ke svým příbytkům, není pochyb o tom, který účastník silničního provozu má přednost. Při procházce vesnicí vás míjí koňské povozy, staré Lady i české Škodovky, děcka na kolečkových bruslích i ženské v holínkách s batohy plných bandasek s borůvkami. Nenechte se ale zmást – Koločava není v údolí ztracená vesnička o pár romantických dřevěných staveních. Pokud si ji chcete prohlédnout od jednoho konce k druhému, ujdete 10 kilometrů jako nic. Line se podél řeky Terebly a jejích přítoků a postupně řídne v okolních kopcích, které přecházejí v pastviny a husté lesy.

Dnes tu žije asi 5 tisíc obyvatel. Řada z nich se ale do své domoviny vrací pouze párkrát do roka. O práci má totiž celá Zakarpatská Ukrajina velkou nouzi. Kde bydlí někdo, kdo pracoval či stále pracuje v zahraničí, poznáte v Koločavě snadno – nové domy tu rostou jako po dešti. Dvoupatrové stavby s balustrádami a dalšími zdobnými nešvary ve stylu „podnikatelského baroka“ působí, jako by spolu sousedé krapet soutěžili, kdo jde více s dobou. Někteří obyvatelé Koločavy ale stále žijí v dřevěných či kamenných chaloupkách. Na jejich stěnách visí větvičky na ochranu před zlými silami a přes dřevěný plot vykukuje trojramenný pravoslavný kříž.

Kouzlo starých časů

Pro představu o úplně původním koloritu vesnice Koločavy si můžeme zajít do skanzenu Stare Selo, který tu vyrostl díky iniciativě jednoho místního rodáka, úspěšného koločavského mecenáše. Tady se čas zastavil na počátku minulého století. Ve více než dvaceti dřevěných staveních najdeme původní vybavení a řadu praktických i uměleckých předmětů z domácností různého sociálního postavení a povolání. Nechybí tu mlýn, hostinec, kovárna, ani salaše a unikátem je úzkokolejná lokomotiva z roku 1951.

Mezi další zajímavosti, které Koločava svým návštěvníkům nabízí, patří několik muzeí. Jedno, již zmiňované, patří odkazu Ivana Olbrachta, který tu ve 30. letech často pobýval, učil a podporoval rusínskou kulturu. Úsměv na tváři vykouzlí posezení v dřevěných lavicích původní České školy, vybavené dobovými školními pomůckami a obrazem tatíčka Masaryka. Hned vedle stojí muzeum Sovětská škola, kde emoce některých pamětníků naberou trochu jiný směr. Ve vsi se nachází také několik kostelíků. Ten dřevěný, řeckokatolický, sloužil paradoxně za časů SSSR jako muzeum ateismu. Dnes tu místní učitel Vasil opečovává sbírku rozmanitých náboženských a kulturních pamětihodností, o kterých turistům svou lámanou češtinou nadšeně vypráví.

Zakarpatské poloniny

Co je ale největším lákadlem tohoto prostého, malebného kraje? Koločava leží na jižní hranici národního parku Siněvir a je báječným výchozím bodem pro túry po okolních horách. Ukrajinské Karpaty jsou jedinečné svými holými, zvlněnými hřebeny s pastvinami, pro které se vžil staroslovanský název „poloniny“. Vystoupáme-li bukovým lesem nad 1 500 m, otevře se nám dechberoucí pohled na zelený, klikatící se hřeben, ze kterého se rozbíhají další rozsochy do hlubokých údolí. Stezky nás z Koločavy zavedou jak na 38 km dlouhou poloninu Krásna, tak na poloninu Piškoňa s nejvyšším vrcholem Nehrovec. Kdo rád zdolává cíle, jistě neopomene 1719 m vysoký vrchol Strymba. Místo davů lidí tu potkáte stádo cinkajících kraviček či ovcí. Lány borůvek a brusinek jsou k tomu všemu příjemnou ozdobou na dortu. Ještě přemýšlíte, zda se vydat na dovolenou na Ukrajině?

Booking.com