Egypt – historie, nádhera i chudoba

Rád bych Vám popsal zážitek z dovolené v Egyptě, kterou naše rodina společně prožila na podzim roku 2004. Bylo to pro nás naplnění celoživotního snu a velmi rád přiznám, že dovolená vysoce předčila veškerá naše neskromná očekávání. Strávili jsme v pohodě a harmonii překrásných 12 dní na různých místech této úžasné země. V průběhu dovolené se postupně naplnily sny každého z nás. Prohlédli jsme si slavné pyramidy, chrámy či obelisky, plavali v moři s pestrobarevnými rybičkami, přecpávali se místními specialitami, obchodovali a smlouvali na místních trzích či kouřili vodní dýmku.

Měli jsme skvělého domorodého průvodce, který mluvil legračně česky a hlavně se do nás snažil nasoukat během několika dnů celou tu historii Egypta, kterou si nelze zapamatovat ani celoživotním studiem. Protáhl nás snad po všech chrámech a hrobkách, vysvětlil výrobu papyru, egyptských vonných esencí nebo představil alabastrové dílny. Nevěděli jsme co dřív, navzájem si zavírali úžasem otevřená ústa či vypoulené oči.

Projeli jsme velký kus Egypta od Káhiry, přes Hurghadu, Luxor až po Asuánskou přehradu. Prakticky každý den jsme strávili na jiném místě. Cestovali jsme letadlem, vlakem, autobusem, parníkem, na drožce, velbloudech i na malých pramicích. A právě u posledního dopravního prostředku bych se rád zastavil a popsal příběh. Dlouho jsem přemýšlel, který z těch zážitků mám vybrat, až jsem zvolil návštěvu Nubijské vesnice.

Právě chudoba Egypta, kdysi nejbohatšího území široko daleko, opředeného tajemnou historií a neskutečnými vynálezy, které jsou nesmrtelné dodnes, nás překvapila ze všeho nejvíc. Byli jsme proto velmi zvědaví, když jsme jeli na výlet malou lodičkou přímo doNubijské vesnice. Expedice byla součástí naší čtyřdenní plavby po Nilu. Už dlouho před tím jsme žasli nad chudými příbytky bez střech kolem řeky nebo cest, ale nedovedli jsme si představit, jak to asi může vypadat z blízka.

Naše výprava čítající asi deset průměrně chudých Evropanů vyrazila konfrontovat svůj způsob života do nitra jedné z malých vesnic. Nenechejte se však mýlit, nebylo možné šmírovat v každém z těch domků, pokud se ta chudá stavení dala takto honosně nazvat. Hned po vylodění jsme šli nejkratší cestou přímo do pro tyto účely upraveného obydlí. Po cestě nás provázely veselé a špinavé děti, které vzaly zavděk každým bonbónem či žvýkačkou. Obydlí bylo opravdu velmi velmi skromné, ale na druhou stranu čisté a dokonce příjemně klimatizované. Střechu domu tvořily jakési rohože a jednotlivé pokojíky, kromě toho největšího luxusního „obýváku“, byly takové tmavé díry, ve kterých se nenacházelo skoro nic. Dobytek se nacházel v tak těsném sousedství, že jste měli pocit, že spíte s velbloudem či krávou na jedné posteli.

Elektřinu tam snad nečekal nikdo z nás, ale když jsme postupně objevovali nám známé přístroje jako televizi, pračku nebo ledničku, tak jsme se cítili docela příjemně. Pravda nebyly to nejluxusnější výstřelky novodobé civilizace, ale byly a existovaly. Na zdech jsme pozorovali četné malby, některé staré snad tisíce let a jiné ještě vlhké od posledního tahu výrobního nástroje místního umělce.

Dostali jsme od domácích občerstvení, mohli si pohladit a pochovat malé želvy či krokodýly a měli jsme docela radost, že ta chudoba není tak hrozná. Bohužel to nebyla úplná pravda. Chudoba v Egyptě neotřesitelně vládne a průměrný výdělek jeden tisíc korun na hlavu znamená, že v takové vesnici se mzda rovná téměř nule. To co jsme tady viděli rozhodně nebyl standart pro Egyptskou vesnici, spíš vyšperkovaná chudoba s neskrytelnými prvky ruční práce staré tisíce let. Hodnotím však tento zážitek jako významnou zkušenost a naše děti si ho budou doufám navždy pamatovat, aby nepodléhali rozmařilosti a velkopanskému chování. A pokud snad ne, tak jim to určitě rádi připomeneme, protože víme, že to mají stejně jako my stále před očima.