Jak se vyznat v Irsku – část 3

The Company

Firma ženám práci nezakazuje ! bylo řečeno ve stejnojmenného filmu (Firma) se sceintologickou hvězdou Tomem Cruisem v hlavní roli. Míněno bylo zaměstnání, nikoliv práce jako taková. Obojího je v Irsku nadbytek, takže se tu feministky mohou plně věnovat kariéře. Specialitou ve Firmě, kde jsem byl Já, bylo povinností nosit v prostorách výroby speciální antistatický plášť a růžový řemínek na botě. To vše proto, aby byla pobita a uzemněna statická elektřina, která škodí elektronickým součástkám.

Firma vedená německým managementem byla logicky důsledná a tuto výbavičku požadovala po komkoliv, jehož noha vkročí do výroby. Jelikož ani Irům není lenivost cizí, stalo se pravidlem, že se každé ráno všichni do jednoho navléknou do "pracovního" a odpoledne se opět zcivilní. Nejprve jsem se domníval, že jsem se dostal do přísně sterilního prostředí operačního sálu a že tam někde bude číhat ebola. Ale postupně jsem si na uniformy zvykl a navíc jsem vysledoval, že největší lenoši již takto oblečeni přicházejí z domova. Bylo zajímavé sledovat, jak dělník z linky nasedne do auta a odjíždí v bílém jak Pan Doktor. Některé dodnes dle jejich vzhledu podezírám, že na noc nesundávali ani plášť ani řemínek, natož botu !

Pracovníci jsou velmi společenští a ve vyhrazených chvílích si nenechají ujít návštěvu velmi dobře vedené a fungující kantýny. Zde konzumují pokrmy zdejší nebo připravené z domova, pokuřují a konverzují. Personál je vlídný, nevyžaduje od hostů tácy a při nalévání polévky ví, že polovina není dvakrát tolik. Irové se rozhodně nenechají vystresovat a v klidu užívají svůj 39 hodinový týden. Kancelářští tvrdě bojují sami se sebou, aby se jim podařilo dostat do práce před 9h. První směna ve výrobě samozřejmě nezačíná v šest, ale v 8h. Celý týden je řízen jediným cílem: dožít se konce a užít si páteční a sobotní a dokonce i nedělní noc. A když je čekání moc dlouhé, užívá se jakákoliv noc. Vždyť život je tak krátký.

Irish Pub

Hospodu nebo bar nemůže mít v Irsku každý. Město vydává licence na tuto živnost a váže ji na nemovitost, nikoliv na osobu. V současné době je nemožné získat další licence, neboť Irsko je jedna velká hospoda a při hrubých propočtech vychází, že na 50-100 obyvatel připadne jedna hospoda. Já jsem měl štěstí a jednu takovou hospodu s licencí zrovna prodávali za 500.000 IEP (22,5 mil.Kč). Dlouho jsem váhal, neboť při takové investici už by byl nárok i na irské občanství. A kdo by se nechtěl honosit stejným pasem, jako má Kelly Family ? Pak z toho nějak sešlo …

Pití je zde národním sportem. V irské hospodě vás nikdo od stolu nevyžene, když si přijdete jenom odpočinout. Pokud chcete jíst a pít, zajděte raději k baru, ohlaste svou přítomnost a deklarujte své záměry. V pondělí mívá většina hospod zavřeno, skalní jedou bez přerušení. Největší zátěžovou zkouškou bývá pátek a sobota večer. Ihned po skončení Esmeraldy se kolem 21:30 obyvatelstvo přesune k pípám a k prasknutí zaplní prostory k tomu určené. Mě televize nebaví, a tak jsem tam byl první. Při pohledu na podlahu, jsem pojal podezření, že tam došlo ke rvačce a místní si rozbíjeli hlavy. Celá podlaha byla totiž posypaná pilinami. Důvod je ale potřeba hledat jinde. Chůze po hladkých dlaždicích s vrstvou pilin je velmi nebezpečná a hrozí pádem i za střízliva. Je proto lepší zůstat na baru, nikam nechodit a pít. Dalším skrytým důvodem bude i fakt, že veškeré nedopalky končí na zemi, čímž vzniká velmi vznětlivá atmosféra, kterou je potřeba hasit, opět nejlépe na baru.

Irské pivo má své kouzlo. Kromě klasických piv Guinness a Harp mě zaujalo pivo s názvem Bulmers, které chutná po jablkách a je velmi osvěžující, pokud se těch jablek nevypije moc. Ze zahraničních piv rozšiřuje nabídku holandský Heineken, americký Budweiser ji pomyslně uzavírá, pít se ale prý nedá. Na to jsem jako Čech horlivě přikyvoval a tvářil se zhnuseně. Též jsem se snažil vymítit jejich domněnku o franšíze mezi Čechama a Američanama. Půjde to ztěžka a pomalu. Prácička pro právníky (nebo teroristy). O půlnoci se vypne jukebox, zhasne většina světel a čeká se, jestli někdo odejde. Provozování této živnosti mimo povolenou dobu hrozí odebráním licence. Silné jádro nemá ani strach ani licenci a zůstane. S přibývajícími hodinami klesá vůle majitele a obsluhy v jedné osobě vymáhat peníze za konzumaci a asi od třetí hodiny ranní je vše gratis. Dále klesá nejen vůle ale i schopnost zajistit jakékoliv služby a tak následuje forma samoobsluhy (jakýsi pivní švédský stůl). Kolem šesté hodiny ranní klesá úplně všechno a je nejvyšší čas se vydat někam na snídani a vyspat se na další večer.

Obsah cestopisu

Jak se vyznat v Irsku 1 – Přílet, První dojmy, Teorie relativity
Jak se vyznat v Irsku 2 – Babylon v koupelně aneb česká konspirace
Jak se vyznat v Irsku 3 – The Company, Irish Pub
Jak se vyznat v Irsku 4 – Irské gurmánství, McBůček
Jak se vyznat v Irsku 5 – Sportem ku zdraví
Jak se vyznat v Irsku 6 – Shopping, Route 66
Jak se vyznat v Irsku 7 – Lidová veselice a tři sestry
Jak se vyznat v Irsku 8 – Počasíčko, Irská TV
Jak se vyznat v Irsku 9 – Severní Irsko, Poslední dojmy, Odlet, Ohlasy čtenářů