Jak se vyznat v Irsku – část 6

Shopping

Hned na úsvitu dějin pochopili obyvatelé Irska funkci peněz. Pivo v plechovce stojí v obchodech 3 DM (55 Kč) a v baru asi 7 DM (130 Kč). Na svých bankovkách a mincích mají Irové vyobrazenu harfu. Z výsledků mého průzkumu trhu vyplynulo, že se 100% irských respondentů domnívá, že ona harfa je irský národní symbol. Bohužel 0% respondentů netuší proč. Tak snad příště - vy Keltové !

Našinec zvyklý na výběr z etablovaných supermarketů renomovaných značek bude mít nelehké problémy s omezeným výběrem. V irském "supermarketu" má zjevně rozhodující slovo marketing. Tvrdý alkohol lze si lze samostatně vybrat pouze z kontinentálních značek, rodinné stříbro (irish whiskey) odpočívá za pultem a čeká na vaši konverzaci s prodavačkou mluvící gaelsky. Než dojde k placení, pokladní se snaží každou jednotlivou položku trpělivě zabalit do nové tašky. I při minimálním nákupu jsem odcházel ověnčen jak vánoční stromeček a poprvé v životě mě naplnil pocit blahobytu.

Route 66

"Jsem velmi dobrý řidič !" mohl tvrdit Rain Man, ale o zdejších kaskadérech se to tvrdit nedá. Je pravda, že už samotné silnice neskýtají žádné velké pohodlí. Kromě pár úseků dálnice a kruhových objezdů jsou místní komunikace proklatě úzké a při míjení náklaďáku je občas potřeba zastavit. Širší úseky jsou vybaveny obdobou našeho odstavného pruhu. Ten je vyznačen žlutou přerušovanou čárou a má proměnlivou šířku. Někdy se tam vejde náklaďák, někdy motorka, a někdy jenom Terry Fox bez berlí. Pravidla ohledně užívání mi nejsou úplně jasná. Občas tam někdo jede, asi aby nepřekážel. Nedá se (naštěstí) jet moc rychle, stav silnic to ani neumožňuje. Dá se však řídit dostatečně blbě. Rychlostí, která nedosahuje povoleného maxima, ale dost rychle na to, aby se nedalo předjet, s jedním kolem za středovou čárou. Za zmínku stojí, že dálnice nejsou vybaveny svodidly, je zde jen širší zelený pruh. Lze zde jistě prožít napínavé chvíle. Další zajímavostí byly železniční přejezdy, kde závory byly napříč kolejí. Vlak musí zastavit, vyskočí dva lumíci v oranžových vestách a jedním tahem uvolní cestu vlaku a zablokují auta. Až vlak přejede, zase za sebou zavřou a naskočí do vlaku.

Jako řidiči jsou Irové velmi tolerantní, klakson nepoužívají vůbec. Pokud se jim s autem postavíte napříč do jejich pruhu, protože se zrovna otáčíte, nenechají vás sice tento manévr dokončit, ale v klidu vás s úsměvem objedou. To může při projíždějící koloně třiceti aut přivádět k šílenství a strachu, že se někdo nestihne vyhnout, ale je to jen další důkaz jejich vstřícnosti (který může vést k tomu, že se někdo nestihne vyhnout). Místa, kde se někdo nestihl a už nestihne vyhnout jsou označena černým puntíkem (black spot), jakousi obdobou našeho úseku častých nehod.

Samostatnou kapitolou jsou řidičské průkazy. Ten není hned nutný. Stačí mít auto s označením L a doprovod. Při pomyšlení, že mě míjí dost aut, které to jen tak zkouší bez instruktora, mě dost děsila. Takhle lze jezdit dva roky, pak je nutné o řidičský průkaz požádat a udělat zkoušky. Autoškoly však kapacitně nestíhají a tak prý hrozí, že bude asi 50.000 řidičských oprávnění vydáno jen tak, aby se uklidnil dav. Auta jsou tu ještě dražší než v Německu. Jezdí zde hodně japonských aut, zastoupeny jsou všechny značky včetně Škodovky. Hodně se objevují Octavie. Aby sousedi měli vzájemný přehled o své finanční situaci, obsahuje irská SPZ na prvních dvou místech rok, kdy bylo auto přihlášeno do provozu. SPZ dále může mít libovolný podklad i typ písma, ale proti bouračkám, které tu jsou na denním pořádku to moc nepomáhá.

Obsah cestopisu

Jak se vyznat v Irsku 1 – Přílet, První dojmy, Teorie relativity
Jak se vyznat v Irsku 2 – Babylon v koupelně aneb česká konspirace
Jak se vyznat v Irsku 3 – The Company, Irish Pub
Jak se vyznat v Irsku 4 – Irské gurmánství, McBůček
Jak se vyznat v Irsku 5 – Sportem ku zdraví
Jak se vyznat v Irsku 6 – Shopping, Route 66
Jak se vyznat v Irsku 7 – Lidová veselice a tři sestry
Jak se vyznat v Irsku 8 – Počasíčko, Irská TV
Jak se vyznat v Irsku 9 – Severní Irsko, Poslední dojmy, Odlet, Ohlasy čtenářů