Deník z Jižní Afriky (část 17 / 32)

Deník z Jižní Afriky



Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, Zambie (26.9. – 22.10.2006)

11. 10. 2006, středa

Dnes se poprvé vzbudím v 5:00, ale ještě si pak na chvíli lehnu. Odjezd je dnes v 7:15. Při pohledu z oken je nám jasné, že bude hezky. Někteří turisté se moc dobře nevyspali, protože je rušili různé zvuky. Nám se spalo celkem dobře. Dnešní trasa vede takto: Saint Lucia Estuary – Mtubatuba – Nyalazi River – Bushlands – Hluhluwe – Mkuze – Golela (přechod z JARu) – Lawumisa (přechod do Svazijska) – Nsoko – Big Bend – Sipholaweni – Manzini – Matsapha – Lobamba – Ezulweni – Mbabane. Vyjíždíme tak brzy proto, že máme první zastávku v Dumazulu, kde začíná v 8:15 prohlídka domorodého zuluského skanzenu. Dumazulu je za Saint Lucie vzdáleno asi 60 kilometrů. Na hranice je to dalších 130 km a ve Svazijsku do Ezulweni ještě 170 km, takže celkem dnes ujedeme přes 360 km. Do Dumazulu dorazíme právě včas na začátek v 8:15. Návštěva skanzenu stojí 85 randů na osobu, ale je to velice pěkné.

Nejprve nás přivítají 3 ozbrojení domorodci, kteří nás také učí domorodé zuluské pozdravy. Nám ty jejich pozdravy ale moc nejdou. Je nám představena naše průvodkyně, která nám řekne výklad o domorodých zvycích a životě Zulů. Ve skanzenu jsou v kruhu postaveny chatrče a my jdeme postupně dál od jedné k druhé. Jsou zde muži rozdělávající oheň, brousící oštěpy, zpracovávající kůži, vyrábějící ochranné štíty. Ženy vdané jsou zahalené a svobodné s odhaleným poprsím. Ženy vyrábějí hrnce a džbány a z korálků ozdoby, náhrdelníky a náramky. Také je tady jedna vědma, která z pomocí kostí a smotků kůže rozmlouvá s předky a věští budoucnost. Jednu chatrč také navštívíme zevnitř. Muži spí napravo a ženy nalevo. Prohlédneme si zařízení chýše a zdejší pracovní nástroje a výrobky.


Dumazulu, skanzen

SVAZIJSKO

Rozloha: 17.364 km čtverečních
Počet obyvatel: 1.101.000
Hlavní město: Mbabane 60.000 obyvatel
Státní zřízení: absolutistická monarchie, království
Hlava státu: král Mswati III.
Roční přírůstek obyvatelstva: 2,2%
Hustota zalidnění: 63,4%
Střední délka života: muži 38/ženy 38, podle posledních zpráv v důsledku rozšíření nemoci AIDS snad už jen 31 let!
Gramotnost: 76,7%
Obyvatel na 1 lékaře: 9.061
Nezaměstnanost: 29%
Inflace: 4,5%
HDP/1 obyvatel: 1.520
Hospodářský růst: 1,8%
Odběratelské země: JAR, Velká Británie
Dodavatelské země: JAR, Velká Británie, Holandsko, Švýcarsko

Úřední jazyk: angličtina, svazi (siswati)
Měna: lilangeni = 3,00 Kč, běžně je možno platit randem
Nejvyšší hora: Emlembe 1.862 metrů nad mořem
Nejnižší bod: řeka Usutu 21 metrů nad mořem
Náboženství: křesťané 60%, bantu 40%
Etnické složení: Svazijci 97%, Mosambičané, běloši, míšenci
Města: Manzini 80.000
Historie: Od roku 1893 bylo Svazijsko pod jihoafrickou správou. Po roce 1902 se dostává pod britskou kontrolu. V roce 1968 získalo nezávislost jako absolutistická monarchie.
Současná politika a ekonomika: Svazijsko je královstvím, kde vládne absolutisticky král Mswati III. Lidé jsou většinou chudí(až 69%). Král naopak proslul svým rozmařilým životem. Každoročně se koná tradiční obřad incwala, kde si král vybírá novou manželku. Už jich má 13. Zemi decimuje nemoc AIDS, která je zde nejrozšířenější ze všech afrických zemí (až 50% obyvatelstva). Rozšíření AIDS napomáhá dojíždění mužů za prací do JAR.

Po této exkurzi s výkladem jdeme na improvizovanou náves, kde jsou umístěny dřevěné lavice jako hlediště. Posadíme se a domorodci nám nabídnou jako pohoštění právě uvařené kvasnicové pivo. Následuje představení tradičních domorodých tanců, které se odehrává za zpěvu a křiku tanečníků a dunění bubnů. Velice se nám to líbilo a můžeme vřele doporučit. Po skončení představení je čas na nákup v místním obchodě. Tady kupujeme 4 pohledy za 20 randů, malou hliněnou nádobu za 18 randů, obrázek žirafy lepený ze slámy na látku za 29 randů. Potom si dáme kávu. Ještě si jako správní Češi všichni chceme odnést tácky pod pivo, ale obsluha si je žádá zpět a tak je samozřejmě vrátíme.


Dumazulu, skanzen

Odjíždíme z Dumazulu v 10:30 směr Golela, hranice s JAR. Pieter nám po cestě vypráví o zlaštním stromu FEVER TREE (horečnatý strom), který způsobuje malárii. Já se s Pieterem také bavím o historii JAR, o búrech a jejich velkém treku a také o De Klerkovi a dalších politicích. V 11:30 jsme na hranicích a já si před tím také chvilku schrupnu v autě. Na hranicích se zdržíme 45 minut do 12:15. Musíme na svazijské straně vyplnit formulář, kde jsou takové hloupé otázky jako jméno, data narození, místo, povolání, účel cesty, číslo pasu, do kdy platí, místo pobytu ve Svazijsku, jak dlouho se zdržíme atd. Na jihoafrické straně mají počítače a všechno si najdou a sejmou čtečkou. Svazijci počítači vybavení nejsou a proto to trvá déle a chtějí ty formuláře přestože už jsme to vyplňovali při žádosti o víza. Na hranicích si beru svazijské noviny s přehlednou mapou země, které jsou zadarmo. Pieter ještě musí na hranici zaplatit poplatek za auto (snad 50 randů?).


Dumazulu, skanden

Jedeme dále do Svazijska a po naší pravé ruce jsou hory Lebombo, které tvoří hranici s JAR. Krajina je zajímavá a Míle připomíná Keňu. Ve Svazijsku je hlavním průmyslem cukrovarnictví a dřevozpracující průmysl. Spousta mužů dojíždí za prací do Jihoafrické republiky. Země je sužována nemocí AIDS s migrace mužů za prací k tomu velice přispívá. Polovina obyvatel je již nakažena. Lidé jsou chudí, ale král Mswati III. dokáže utratit majlant za drahá auta. Města jsou tady takové velké roztahané vesnice. Jen Mbabane a Manzini trochu připomínají města. To však nevadí mezinárodním obchodním řetězcům, aby se zde neusídlili, jako například v celé Jižní Africe přítomné KFC a Spar. Jak jedeme krajinou pořizuji záznamy prostých chatrčí i poněkud lepších sídel. Dá se říci, že tady teprve začíná ta pravá černá Afrika. Na mnoha místech přecházejí přes cestu krávy a ostatní dobytek, který nekontrolovatelně spásá trávu široko daleko. Příroda je tady hezká, krajina se zelená, je vidět kopce a pohoří na obzoru. Rozhodně se nejedná o fádní zemi. A konečně je taky trochu teplo. Dnes by se dalo dobře koupat, ale zase není kde.


První pohled do Svazijska

Obsah cestopisu Deník z Jižní Afriky

Deník z Jižní Afriky (část 1 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 2 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 3 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 4 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 5 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 6 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 7 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 8 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 9 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 10 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 11 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 12 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 13 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 14 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 15 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 16 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 17 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 18 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 19 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 20 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 21 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 22 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 23 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 24 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 25 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 26 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 27 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 28 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 29 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 30 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 31 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 32 / 32)



Autor - Libuše a Jiří Peštukovi

Zveřejněno - 11.04.2007 00:00

Nejnovější články do Vaší schránky:
REKLAMA:
REKLAMA:

Reklama

(c) 2005-2017, Desperado.cz | Provozuje - Jaroslav Hruška & Štefan Mazáň