Deník z Jižní Afriky (část 26 / 32)

Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, Zambie (26.9. – 22.10.2006)

18. 10. 2006, středa

V noci je ukrutné vedro. Když zapneme větřák, tak za chvíli to pocítí záda a proto ho zase vypneme. Zkoušíme spát pod moskytiérou, ale nakonec ji také dáme pryč. Libuška nespí od 3:00, já se budím ve 4:30. Když se sprchujeme, tak se ucpe odtok a trocha vody nateče do pokoje, čehož si všimneme pozdě. A tak musíme chvíli vytírat. Ráno se rozhodnu, že moje staré boty už definitivně dosloužily a tak skončí v odpadkovém koši. Stačíme ještě vyfotit právě vycházející slunce a už se blíží náš odjezd. Narychlo si vypijeme kávu a sbalíme se. V 6:00 je tu Pieter se svým VW a zapojuje přívěs. Jenže tady jsou tak hrbolaté a kopcovité cesty, že se mu auto zavaří a musíme přívěs odpojit a on vyjede kopec bez něj.

My ostatní chlapi přívěs v 6:30 do kopce vytlačíme. To samé se opakuje za chvíli, a tak musíme přiložit ruce k dílu ještě jednou. Od Vlasty jsme se dozvěděli, že včera večer při procházce narazili na škorpióna. Ještě že na něj nešlápli. To by znamenalo tak 3 dny v nemocnici. Ty ještěrky, které nám včera běhali po domečku, prý byli gekoni. Dnešek je přesunovací. Jedeme do Zimbabwe a máme v plánu urazit 680 kilometrů a odpoledne si ještě prohlédnout ruiny Velkého Zimbabwe. Naše trasa vede: Samota Trackers – Swadini Reptile Park – Diphuti – Dan – Tzaneen – Duiwelskloof – Soekmekaar – Mannamead – Bandelierkop – Makhado (Louis Trichardt) – Musina (Messina, přechod JAR – Zimbabwe) – Beitbridge (přechod JAR – Zimbabwe) – Bubi – Mwenzi – Rutenga – Runde – Ngundu – Masvingo – Great Zimbabwe National Monument. Vyjedeme v 6:45 a v 7:00 dorazíme na benzínku. Odtud je to 88 kilometrů do Tzaneen. Přes cestu nám přebíhají opice. V 8:00 dorazíme do Tzaneen a zde je špatně značená cesta a tak chvíli Pieter hledá ten správný směr.

V 8:30 dorazíme do Duiwelskloofu, což v překladu zanmená Ďáblovo údolí (Devil’s Valley). Pieter počítá, kolik asi najedeme celkem za naši dovolenou (bez tří dnů s Janou Wilson v Cape Townu). Bude to asi 6.400 kilometrů. Dnes jsme přejeli z provincie Mpumalanga do provincie Limpopo. Řeka Limpopo tvoří hranici se Zimbabwe. V 9:30 dorazíme do Makhado, které se dříve jmenovalo Louis Trichardt, což je jméno jednoho búrského trekera. V JAR stále probíhá masivní přejmenovávání měst. Tento měsíc prý bylo přejmenováno letiště v Johanesburgu. Tak to budeme možná těžko hledat. Pretoria už prý je také jenom centrum města a okolí se jmenuje Tshwane. Za Makhadem stojí na silnici dělníci a červenými vlajkami nám ukazují, že na dálnici je objížďka. Ta je tu jenom mezi 17. a 19. říjnem a zrovna to padlo na nás a tak jedeme kus cesty na východ a pak zase zpět na západ. Ztratili jsme tím hodinu času a najeli navíc 139 kilometrů.

V 10:30 se Pieter chystá platit za dálnici, ale dnes je to zadarmo kvůli té objížďce. Jen projedeme kontrolním stanovištěm. V 11:00 jsme v pohraniční Messině (Musina). Zde se zdržíme až do 11:45. Je zde na ulici spousta obchodů a rychlých občerstvení i supermarketů. My si zajdeme do KFC, které je v JAR velice rozšířené. Dáme si každý 2 kousky kuřátka s hranolky a půl litr Sprite. Stojí to celkem 41 randů. Pak jdeme přes cestu do Sparu, kde děláme nákup. Musíme nakoupit hlavně vody a pečivo. Pro ilustraci uvádím přehled cen: voda Bonaqua jablečná 1,5 litru 8,20 randu, Sprite bez cukru 2 litry 11 randů, polévka v sáčku 1,80 randu, 1 ananas 6,15 randu, 3 pomeranče 1,50 randu, slanina 13,30 randu, tmavý trvanlivý salám 11,40 randu, 2 x sálát (těstovinový a zeleninový) dohromady 12 randů, pečivo (6 housek) 3 randy, celkem 68,30 randu. Přejedeme pak kousek dál k benzínové pumpě, kde musí naši řidiči a průvodci koupit benzín a naftu do kanystrů, protože v Zimbabwe je ho nedostatek.

Zdržíme se zde mezi 12:00 a 12:20. Zde si ještě kupujeme bonbóny a zmrzlinu za 22,30 randu. Při čekání u pumpy si uvědomujeme, že jsme vlastně ještě neviděli nikoho, kdo by na veřejnosti jedl. Tady to zkrátka není zvykem. Buď se lidé nají v restauraci nebo rychlém občerstvení, anebo si to donesou domů. Musím podotknout, že je opět nesnesitelné vedro, které by se dalo krájet. Ještě hůře na tom jsou naši řidiči, kteří dnes stráví den za volantem. Ve 12:30 si v autě vypisujeme do zvláštního formuláře všechny kamery a foťáky. Cesta k hranici trvá pár minut, protože je to ještě 30 kilometrů. V Duty Free Shopu si kupuji kartón cigaret Stuyvesant za 115 randů. U nás by to stálo asi 2 x tolik. Ve 12:45 projdeme rychle jihoafrickou celnicí a ve 12:50 jsme už na celnici zimbabwské. A musíme opět vyplnit formuláře jak na hranici s Mosambikem. Chtějí dokonce vědět naši adresu v České republice a kolik si s sebou bereme peněz v hotovosti. Zde si všimneme, že na vývěsce mají umístěny všechny zimbabwské bankovky. Velice se divíme, že mají bankovku i na 1 zimbabwský cent, který nemá prakticky žádnou cenu, protože oficiálně 33 zimbabwských dolarů je 1 rand (který je 3 Kč).

V Zimbabwe nemají žádné mince. My si však vůbec nemíníme v Zimbabwe měnit peníze. Věříme, že zde utratíme zbytek randů a dále budeme platit v US $. Na zimbabwské straně přechodu Beitbridge je pěkný šrumec. Motá se tady spousta lidí s obrovským množstvím zavazadel. Zato bychom marně hledali nějaký otevřený stánek s občerstvením. Jediná buňka, co vypadá jako krámek s jídlem, je opuštěná. Chudáci naši řidiči musí vyplnit ještě spoustu dalších lejster, aby nás pustili přes hranice. Musí si připojistit auto, dále zaplatit daň z pohonných hmot a vyvážených potravin, které budeme v Zimbabwe jíst a musí mít také formulář (permit) k dočasnému vývozu, stejně jako v Mossambiku. Pomáhá jim v tom černoch v žlutém tričku. Napřed si myslím, že nezištně, ale to je mýlka. Zadarmo ani v Zimbabwe kuře nehrabe. Pieter mu musí zaplatit 100 randů. Ale bez něj by to asi šlo velice pomalu. Pieter také platí úplatnému celnímu úředníkovi 50 randů, abychom nemuseli stát nebo sedět ve frontě na hranici jako paka mezi kufry a čekat několik hodin stejně jako mnoho jiných lidí kolem nás. Holt Afrika je Afrika.

Obsah cestopisu Deník z Jižní Afriky

Deník z Jižní Afriky (část 1 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 2 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 3 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 4 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 5 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 6 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 7 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 8 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 9 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 10 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 11 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 12 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 13 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 14 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 15 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 16 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 17 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 18 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 19 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 20 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 21 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 22 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 23 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 24 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 25 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 26 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 27 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 28 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 29 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 30 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 31 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 32 / 32)