Deník z Jižní Afriky (část 5 / 32)

Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, Zambie (26.9. – 22.10.2006)

29. 9. 2006, pátek Budím se v 6:30. Dnes máme odjezd v 8:30. Ráno posnídáme salám dovezený z Namibie, kousek sýra, pečivo a kávu. Je to jídlo ze včerejšího nákupu. Dnes máme naplánován výlet směrem na jih na Kapský poloostrov (Cape Peninsula). Jedeme kolem Green Point Stadium, kde byl v roce 2003 velký koncert z názvem 46664, což je vězeňské číslo Nelsona Mandely, za účasti mnoha hvězd světové po music. V roce 2010 se zde bude také hrát mistrovství světa ve fotbale. Jedeme přes město Llandudno. To projíždíme v 9:10. Před 9:30 jsme v městě Hout Bay, kde jsou pláže a pěstuje se zde cestovní ruch na koních. V Hout Bay v minulosti vyhlásili samostatnou „republiku“ za účelem dobročinnosti a prodávali zájemcům mj. také pasy své „republiky“.

Podél cesty se potloukají a postávají mladí černoši bez práce, kteří se nechávají najmout na krátkodobé práce. Naší první zastávkou je přístav v Hout Bay, kde si za 35 randů kupujeme lodní lístek na výpravu za kapskými lvouny. Dokonce nám dávají popis trasy a povídání v češtině. S tím jim pomáhala naše průvodkyně Jana, která si dnes vzala na výlet i své rodiče a průvodce Pavel svou dívku Steffi, která je z původem Mnichova. Výlet za kapskými lvouny začíná v 9:30 a trvá do 10:15. Na ostrovech či spíše skaliscích je celé stádo těchto lvounů. Prý je sem jezdí lovit bílí žraloci.

Hout Bay - na cestě za lvouny (Jihoafrická republika)

Zajdeme ještě do obchodu a prohlížíme si suvenýry. Na tržišti na pobřeží mají ale lepší a tak kupujeme slona a hrocha za 150 randů. Odjíždíme před jedenáctou. Máme 2 fotozastávky do 11:30 s pěknými výhledy na Nordhoek Beach, kde se opět na pláži jezdí na koních. Další zastávku máme v Misty Cliffs Conservation Village a jedeme dále přes město Scarborough do národního parku Cape Peninsula, kde je vstup 45 randů na osobu. Fotíme divoké pštrosy a najdeme také mrtvou želvu. Naším cílem bude samotný jih poloostrova – Cape Point s velkým ale zbytečným majákem. Maják je totiž často v mlze a oblacích a nemohl nikdy sloužit svému účelu. Mnoho lodí zde ztroskotalo.

Mezi 13:00 – 14:00 máme rozchod k vystoupání k majáku. Nahoře je zatraceně větrno. Kupujeme pohledy a čaj. Pak jedeme asi čtvrt hodiny na Cape Of Good Hope – Mys Dobré naděje. Zde jsou na skaliscích kormoráni. Jedna vlna za druhou naráží na skaliska. Pak jedeme směrem na sever a máme moře opět po pravé straně. Je to takzvaný Falešný záliv – False Bay. Cestou zastavujeme v 15:00 na parkovišti, kde jsou paviáni. Je jich tu pořádná tlupa a poskakují po zaparkovaných autech. Je to velice komické. Asi očekávají, že dostanou něco k snědku. Na další zastávce se snažíme nafilmovat velryby, ale to se nám nepodaří. Jedeme dále na sever až k městu Simon’s Town, kde zastavujeme na pobřeží, abychom se podívali na malé jihoafrické tučňáky. Platíme vstupné 20 randů. Jsme tu mezi 15:30 a 16:30. Tučňáci jsou celkem malí a roztomilí. Před několika lety tady ztroskotal tanker s ropou a strašně zamořil pobřeží. Záchranná akce tučňáků byla velice náročná a zúčastnili se jí i Češi.

Tučňáci v Simon's Town (Jihoafrická republika)

Kupujeme pár pohledů za 2,80 randů a také malý soubor minerálů za 8,50 randů. Narazíme tady také na nějaké Čechy a Slováky, ale na popovídání už nemáme čas. V Simon’s Town je velká námořní základna už od roku 1957, která zaměstnává 40.000 lidí. V okolí Simon’s Town řádí velký bílý žralok, který sem tam někoho sežere. Nejsou zde sítě proti žralokům ale pozorovatelé (watch patrol), kteří hlásí jejich pohyb. Dále jedeme přes město Fish Hoek, kde je tradičně zakázán prodej alkoholu. Pivo je v JAR k dostání v obchodech battle store. Ale i to se ve Fish Hoek sežene těžko. Kolem jsou krásné pláže, které už lákají ke koupání. Je zde už teplejší voda Indického oceánu. V dálce vidíme Stolovou horu ze zadu a Ďáblův kopec. Jedeme po dálnici a nalevo je obrovská věznice Polsmore, kde byl (mimo Robben Island) vězněn také Nelson Mandela. Celkem ztrávil ve vězení 27 let. Blížíme se k Cape Townu do našeho ubytování v 17:30.

Rychle jdeme nakoupit do Sparu, který je asi 10 minut odtud. Nakupujeme různé věci za 135 randů. Jsou to hlavně potraviny – salámy, párky, pečivo, papriková pomazánka, jablka, sýry, sušené maso biltong, vody, džus a ořechy kešu. V 18:30 už jsme v restauraci společně s dalšími 5-ti lidmi z naší výpravy. Nešli akorát Ondra a Bára, kteří si něco uvaří. Dáváme si rybu s hranolky (Fish and chips) a dressingem a také čtvrt litru bílého vína. Donesou toho dvě krásné porce. Je to výborné. Tak akorát se zaplníme a více bychom nesnědli. Ryba stojí 46 randů a víno 18. Takže dohromady je to za 128 randů + spropitné. Majitelka se s námi uctivě loučí a podává nám ruku. Posedíme v restauraci asi do 19:30 a pak jdeme zpět do naší ubytovny. Ještě posedíme s Milanem a Mirkem. Libuška nám nalije trošku slivovice a tak ještě hodinku poklábosíme. Milan je specialista na počítače a Mirek dříve pracoval v branži kovových konstrukcí. Před 21:00 hodinou se rozloučíme. Libuška si mezitím prohlédla pohledy a suvenýry a už se jí chce spát. Já ještě hodinku píšu deník a po 22:00 hodině půjdu taky spát.

30. 9. 2006, sobota

Předposlední noc v backpackers byla opět klidná. Ondra s Bárou se vydali na cestu na Stolovou horu pěšky, a proto odcházeli už v 7:00. My jsme ještě polenošili, posnídali salám, sýr a pečivo a vyrazili z pokoje v 8:45. V backpackers jsou lidé ze všech koutů světa. Většinou jsou to běloši. Dáváme se do řeči s dvěma ženami. Jedna je Bulharska a druhá Němka. Za chvilku už musíme jít. Jenomže venku byla pořádná zima a tak jsme si hned museli obléknout bundy a z výletu na Stolovou horu dnes nebude nic. Mladší turisté a Pavel se Steffi horu zvládli za 1,5 hodiny a pak se k nám připojili. Ale stejně nic přes mračna neviděli. My jsme jeli s Janou napřed do Waterfrontu. V 9:30 jsme si v bance ABSA vyměnili další peníze. Měnil to Milan a směnárnice to nějak zvláštně propočítala, že jsme asi dostali více, než bychom měli. Možná nám počítala kurs eura místo $. Dostali jsme za 100 $ 901 randů.

Pak jsme si šli koupit CD s tradiční africkou hudbou. Vybrali jsme 2 CD skupiny Amampondo, každé za 100 randů. V rychlosti jsme si ještě zaběhli do infocentra, kde jsme marně hledali průvodce s mapou. A tak jsme aspoň okoštovali červené víno Millenium, které tady mají pro turisty na ochutnávku. Připojil se k nám Pavel se skupinou a jeli jsme navštívit černošské chudinské čtvrti township. Jezdili jsme přes tyto čtvrti velice dlouho bez vystoupení. Je to tady dost nebezpečné. Nejprve jsme byli v townshipu Langa, který je prý nejnebezpečnějším místem v Africe. Viděli jsme zde jen samé černochy. Žádní běloši tu kromě nás nebyli. Langa znamená slunce. Jsou to přízemní ubohé barabizny z plechu, dřeva a některé už vylepšené z cihel nebo nepálené hlíny. Byly vybudovány ještě za dob apartheidu, kdy byl pohyb černochů velice omezen. Ti měli zvláštní pasy a na pohyb mimo místo bydliště dostávali povolení. Běloši zde byli jenom policajti a „celníci“. Před „domy“ se na ohni připravují různá masa a klobásy a také se opékají skopové hlavy na železných roštech.

Fotografie jsme si pořídili (hlavně Míla), ale vystoupit se nikdo neodvážil. Nejfotogeničtější byli malé děti. Dále jsme se přesunuli do ghetta townshipu Guguletu, které má některé čtvrti pojmenované idylicky, například Barcelona. Je to ale stejná bída jako v Langa, jen je to větší township. Vůbecd největší je Soweto (SOuth WEst TOwnship) pod Johanesburgem, kde žijí statisíce lidí. V Guguletu měl Pavel sraz s černochem jménem Poko, který je sice přímo z Guguletu, ale studuje na vysoké škole techniku – stavební inženýrství. Tím se dost vymyká zdejšímu obyvatelstvu, které je částečně negramotné a především nemajetné. Tento černoch nám zprostředkoval přípravu jídla na ohništi. Pavel mu dal peníze a my jsme zajeli k „restauraci“ umístěné v umělohmotném obřím stanu. Tam nám stravu připravovali. Ale to jsme ještě museli počkat a proto jsme dále asi hodinu jezdili po Guguletu. Navštívili jsme místní hřbitov, dále památník 7-mi zabitým členům ANC. Pak jsme byli na místě, kde byla zabita americká studentka Amy Beal, která přišla do JAR pomáhat chudým černochům.

Po 12:00 už jsme přijeli zpět ke stanové restauraci a v chatrných podmínkách stolovali. Jedli jsme tenké klobásky, grilované čtvrtky kuřete a jehněčí kotlety. Bylo to kupodivu velice dobré. K tomu nám dali kukuřičnou kaši, ktrerá je za pár randů k dostání v obchodech pod názvem Impala. Také jsme si koupili třetinku piva. Bylo to naše české pivo Pilsner Urquel. Tak to jsme byli v townshipu trochu přes čas, protože nám vypadla ta Stolová hora. Nebylo to špatné poznání, ale přece jen už to po čase bylo celkem únavné ježdění a trošku nuda. Ale tenhle zážitek z JAR má asi málokdo. Protože počasí je stále mizerné, musíme pro dnešek Stolovou horu vzdát. Proto se vydáváme na cestu na východ do Stellenbosche ve 13:00 hodin. Za 1 hodinu jsem tam. Je to staré a velice hezké město. Je zde hodně historických budov. Je to také univerzitní město. Z 60.000 lidí je 20.000 studentů.

Stellenbosch - obchod strýčka Sama (Jihoafrická republika)

Nejprve kolem 14:00 zastavujeme u starého krásného obchodu „Srýčka Sama“ se vším možným. Jako by na nás dýchla historie. Připadáme si v tom obchodě jako před sto lety – čaj, káva, bylinky na váhu, balení jako na počátku století. Stařičká prodavačka se procítěně nadechuje z pytlíků s čajem a kávou. Neodoláme a nakupujeme, i když jsou tu ceny, jako později zjistíme, trošku vyšší než v supermarketech, ale je tu zase větší výběr. Nakupujeme: káva za 20 randů, několik druhů čaje za 24 randů, oblíbený čaj Rooibos za 16, čaj Berg za 22 a ještě pohled s obrázkem zdejšího obchodu za 6. Ostatní si zde ve vedlejší restauraci dávají kávu. Pak jedeme do centra města, kde fotografujeme staré domy s doškovou střechou, kostel a teologickou fakultu. Kupujeme 2 kvalitní mýdla za 20 randů a na trhu, který právě končí, také 2 x med s kousky oříšků po 30 randech. Jsme ve vinařské oblasti Stellenbosch a v blízkosti jsou ještě další 2 – Paarl a Franchhoek.

Navštěvujeme blízkou vinici Delheim, kde za 15 randů máme ochutnávku celkem pěti druhů vín. Postupně ochutnáváme Delheim Brut („šampaňské“), bílé Chardonnay, červené Shiraz a Grand Reserve a také sladké desertní Edel Spatz. Někteří z nás si vína kupují. Každý dostane sklenici zdarma a pohled. Vína jsou chutná a stačí nám to tak akorát. Jsme tu do 16:20. Někteří mají zájem ještě o jednu ochutnávku a tak se jede kus dál do vinice Seidelberg. Cestou jedeme kolem památníku afrikánštiny z roku 1975, který byl postaven u příležitosti 50-ti let úředního ustanovení tohoto jazyka. V Seidelbergu si už víno nedáváme a čekáme na ostatní, až se občerství. Stojí to tady 17 randů, ale nedávají sklenice ani pohledy. Jsme zde až do 18:00 a my venku už skutečně mrzneme. Zatahuje se k dešti a skutečně se po cestě zpět rozprší. Přijedeme k backpackers v 19:00 a to už zase déšť ustal, ale je pořádně zataženo a tak jen doufáme, že to s tou Stolovou horou zítra vyjde. Jdeme zase do obchodu Spar u nás známého jako Interspar a děláme nákup za 95 randů (2 x sušené maso biltong, pečivo, sýr, salám, sušené ovoce, vynikající jogurt-ovocný koktejl, minerálka, polévka v sáčku). Na večeři si dávám jogurt z ovocem z „divokého lesa“ s bulkou. Pak si kolem 20:00 jdeme uvařit slepičí vývar. Krátce si popovídáme s Mirkem, Jarkou, Milanem, Vlastou a Mílou. Po 21:00 si začínám psát poznámky. Zítra odcházíme v 8:30 a musíme se kompletně sbalit, protože jedeme do Hermanusu na velryby a do Gansbaaie, kde budeme spát jednu noc. Pojedeme dvěma auty asi 200 km.