Královstvím slonů - VANG VIENG (část 2.)

On-line zpravodajství z cesty po Laosu

Po prijezdu z Vientiane do Vang Viengu jsem chtela stihnout jeste zapad slunicka u reky Nam Xong. Pry je velmi popularni v tom, ze se na ni jezdi na dusich od traktoru, tzv. tubing a na kajakach. Pribehla jsem k rece, kde byly 2 bambusove mostiky, jeden do happy baru, druhy do Lucky baru. Kazdopadne, z kazdeho urcite clovek bude v prijemnem rozpolozeni. Po mostiku jsem si vykracovala vecer, kdyz jsme si s dvema Laosankami dali veceri, tzv. laap paa s narodnim napojem beerlao. Laap paa je mistni specialita z mleteeho masa /rybi, kureci, veprove ci hovezi/ smichana s matou, kousky chilli a kousky ryze. Je to velmi chutne, ale muze se to zdat prilis ostre, protoze chilli se rozhodne nesetri. Vecer plny zajimaveho povidani s "celym svetem" v malem pak probihal u horiciho ohne, kolem ktereho jsou bambusove chajdy kolem reky. Kazdy vecer se tu setkavaji cizinci cestujici s ruksakem krizem krazem Laosem. Svedove, Izraelci, Britove, Finove, Nemci, zkratka kdekdo.

Rano jsem se vypravila poznavat kouzlo mistnich jeskyni. Je jich tu mraky, takze si staci jen vybrat jak se k nim clovek dostane. Motorky, tuk-tuky, kola, pesky nebo na specialnim sbernym traktorem /ten se musi ale videt!/, rekla bych traktorovy tuk-tuk.

Prvni jeskyni byla Tham Chang, snad nejprosluslulejsi jeskyne, ktera byla drive vyuzivana jako bunkr.

Zde jsem se setkala s velmi zajimavou rodinkou z Melbourne. Vyborna anglictina, k tomu laostina, kde se tahle kombinace vzala? Ono je to prece jen trosku slozitejsi, nez se na prvni pohled muze zdat, ale vse se dozvidam az na spolecnem obede u reky, nedaleko privatniho mostu u hotelu Nam Song.

Jidlo je pomalu na stole, laosky Australan si dela starosti, jestli nezapomneli, ze jsme si uz objednali a vypraveni zacina. Laosko-kambodzsky par si poridil 2 australske deti.

V dobe valky v Kambodzi se rodice 14 tilete divky rozvedli a 2 sestry pripadly otci a bratr s 3. sestrou matce. A od te doby se rozesly i jejich osudy. Otec emigroval s 2 dcerami do Australie, matka se synem a dcerou v Kambodzi. Dneska Australanky podporuji matku dle svych moznosti tak, aby si vylepsila zivobyti. Pred 10 lety byla moje znama poprve doma a od te doby se hodne zmenilo. Prasna silnice tu drive nebyla, jen spis bush, o skrovnem ubytovani nemluve. Turistu bylo podstatne mene, zkratka nemohli to tu ani poznat.

Nicmene po dalsich 10 letech prisel cas navstivit opet matku se sestrami. Kazdy navrat a setkani s rodinou je asi velmi tezky a bolestivy, co uvidi nebo mozna ne. Tentokrat padl los na tu starsi, ktera se vypravila opet za svou rodinou, aby zjisila, jak se doma vsem zije. Farmareni, bambusovy domek, hygiena v rece, v dobe sucha placeni za vodu, atd. Zkratka sok. Najednou ji bylo teskno, ze jedna rodina a tak odlisne podminky. V Melbourne, kde pracuje v administrative, ma preci jen jiny zivotni standard nez bratr se sestrou, kteri zustali doma. Pry matce poslali 300 $, aby mela ve vesnici nejlepsi mozny bambusovy domek, ale ... Tvrda drina od umoru do umoru a podminky preci jen zustaly.

Az se pry vrati domu, bude referovat sestre a ta, pokud najde odvahu, se vypravi do rodne visky taky. Myslim, ze tomu se rika stesti v nestesti pro tuto mladou damu.

V dobe, kdy si povidame, se divam na most pro pesi. Takova drevena lavka, vypada stabilne, ale ... Clovek nikdy nevi. Projdou pesi, pak projede kolar, nestacim se divit,dokonce 3 auta za sebou. Ale, co se deje? Babka pod mostem vlaci kolo, po chvili se rekou brodi nejaky mistni stastlivec. Ze by i traktor v rece? Zkratky "dont worry", proc by se melo platit vstupne za osobu a kolo, kdyz se jde prebrodit rekou? No, taky reseni. Takze to vypada tak, ze mistni se brodi a turisti si vykracuji po moste. Ach jo.

Putuji do dalsi jeskyne Tham Phu Kham. Znaceni je velmi jednoduche. Pokud nejsou cedule, visi pytliky na vetvich, takze se rozhodne neztratite a cesta je znacena, i kdyz ne "po cervene, zelene nebo modre".

2 sutry, prkno pres ne. Pokladna a tam 5 malych "guides", kteri vybiraji vstupne a pak i penizky za pruvodcovani. Po zaplaceni je mi prirazen maly 9lety Lak s celovkou na hlave a zdrojem u pasu :-]. Fasuji taky "celovku", ale jak zjistuji, na tzv. patent. Nasadim a svitim si do oka, neb tato specialni celovka nedrzi. No nevadi. Najednou svetlo zhasne. Maly Lak zamota dratky a celovka zacne opet zarit do doby nez se tento ritual zacina opakovat. Nac nejaky spinac, staci prece zakroutit dratky a zase to sviti, tak co! Tato jeskyne je zajimava tim, ze je v ni bronzovy, sedici Buddha.

Pro me mela kouzlo jako vsechny dalsi, ktere jsem tu navstivila, ze nejsou osvetlene, ze nejsou stale jeste takovou "turistickou atrakci" jako jeskyne vsude jinde. Tady je to opravdu jen jeskyne, kam se vyskrabete a nekde jen prejdete bambusove kmeny, abyste mohli prozkoumat jeskyni, dotknout se vapencovych sten a vychutnat si pohled na stalagnity, stalagtity ci jine utvary. Male jeskynky mate jen vy pro tuto chvili a na chvili se citite jejimi objeviteli.

Najednou se na me maly "speleolog" otoci a vykrikne "pen!". Zacne si cmarat na dlan, tak mi dojde, ze mi chce asi neco namalovat, ukazat, cert vi co. Dam mu tuzku a najednou se rozzari. Je to pro nej pocta, ze prinese domu tento "cestovatelsky proviant z ciziny". Kdyz to jeho kamaradi zjistili, vsichni se k te tuzce sebehli a bylo jim smutno, ze taky nedostali. Skoda, ze jsem jich nemela vic.

Pomalu se blizim zase k rece, k mostu, po a pod kterym se chodi. V rece je nejak hodne lidi. Jdu na pruzkum. Aha, je kolem 5.hodiny, takze cas na hygienu. Cisteni zubu, myti, zkratka ocista pred spanim. Nevim, jestli bych si sla cistit zuby do Vltavy, kazdopadne "jiny kraj, jiny mrav".