Královstvím slonů - VANG VIENG plnými doušky (část 3.)

Královstvím slonů



On-line zpravodajství z cesty po Laosu

Vang Vieng me okouzlil plnymi dousky. Rano jsem probehla prazdne ulicky mesta, spis tedy vesnicky, kde prasne ulicky plne prodavacu zaricimi usmevy pripominaly opravdu jiny svet.

Dneska podnikame maly vylet po krasach okoli. Nejdrive si dame exkurzi jeskynemi. No, s celovkama se plouzime do nitra jeskyne, ktera byva v obdobi destu zatopena, takze je na stenach videt jen bahnite otisky prstu, jak nekdo nezvladl stabilitu.

Nedokazu si predstavit, ze v techto jeskynich lide behem valky prezivali. Cernocerna tma, teplo a snad jen horici svicka … to musely byt doby! Pro jidlo se vzdy vybehlo ven pred jeskyni, kde se sesbiralo vse, co lezlo, skakalo, litalo, … Od te doby pry taky v Laosu jedi snad vse.

Prohlidka Sloni jeskyne byla zajimava jeste tim, ze mistni v ni slavi oslavu budhistickeho noveho roku, tento rok pry pise budhisticky kalendar rok 2549.

Dalsi jeskyni, pro me nejzajimavejsi, byla Vodopadova jeskyne. Vyfasovali jsme celovky /az na me, uz nezbyla/ a duse, na ktere jsme usedli a po provazech ruckovali dovnitr. Pak jsme si udelali koupani primo ve svelte reflektoru z celovek v jeskyni. Ta se dala kilometr minimalne proplout az k vodopadu, ale to snad nekdy jindy …


"jedu po moste, protoze na to mam"

A aby jizdy na dusi nebylo malo, tak jsme padlovali rukama po rece Nom Sang. Nekdy proud bajecne unasel, jindy dal tento telocvik docela dobre zabrat. Byli ale i borci, kteri si vzali lahvinku piva laobeer, a jak se jim jelo!

Plavba byla zpestrena drinkem na molu, kde kdo mel chut mohl skocit zavesen na karabine do vody. O rev nebylo nouzi, ale clovek si muze taky neco nechat na jindy, ne? :-]

A pak jsme sli jeste chvili do hmongske vesnice, kde prave sedela “pani domu” na posedu a vysivala naramky stesti na ruku. Bylo zajimave se dozvedet, ze Hmongove jsou krestani, ze jejich jazyk je naprosto odlisny od laoskeho jazyka a ze se s Laosanem nedomluvi. Pry maji take moznost se ozenit s vice zenami, takze pak je o delbu prace postarano :-].

Sesli jsme do udoli k ryzovym polim, kde se tvrde pracovalo a to od 7 rano do 6 do vecera, kdy uz je uplna tma. Bohatsi rodiny s vetsi farmou maji i ryzi na prodej, ostatni drobni farmari jen pro svou potrebu. Dle oblasti se tu ryze sklizi 1-2 rocne.


"za poplatek nepojedu"

Dosla jsem se pak po vylete posilnit na vybornou palacinku, ktere se tu v Laosu prodavaji na kazdem rohu. Staci si jen vybrat, zda banan, cokoladu, orisky, kokos ci neco jineho? Palacinkar ma svuj pojizdny stanek, rozdelene testo po kusech a to pred Vami vytahne a zpracuje na tenkou placku, kterou preklada s vami zvolenou prichuti do ctverce a ten se pak rozkraji a napichuje na paratka. Dobrota!

Vecer pred odjezdem jsme mely jeste sraz s kamaradkami Laosankami, s kterymi jsem se stacila seznamit a zaroven se chtela i rozloucit. Pozvali me na veceri, ja je na pivko. V restauraci, kde drive Puki pracovala, stihla bleskove pripravit veceri po laosku, tzv. Lao style, tzn. vyvar se slepici v jedne mise s nejruznejsimi bylinkami, vajecna omeleta, lepiva ryze v zakrytych kosiccich tip khao, grilovane kureci kousky, varene fazolky a pivko s kusy ledu. Trosku me to zaskocilo, nebot vse se nabira uvalenymi kulicky z ryze a ji se tedy rukama. Navic i polevka se nabira lzici ze spolecne misy. Kazdy si vezme dle chuti. Rozhodne neni zvykem, aby clovek jedl sam, je zvykem se o kazdy pokrm delit. Take kusy ryze, ktera je neustale k dispozici v kosickach, si berete dle chuti. V nekterych watech jsem ryzi videla i u stupy jako obetinu bohu.

K me velke nelibosti kdy jsem si pochutnavala na vyvaru, tak Puki vylovila 2 kureci paraty. Ja se nestacila divit a oni memu prekvapeni pry taky ne. Pry na nich moc masa neni, ale Laosan ma rad neco tuzsiho obcas ..., no ale Cech moc rozhodne ne.


kazdy vede do jineho baru

Zapovidala jsem se tam s dalsi divkou, ktera musela do lekarny pro nejake leky. Jen si povzdechla, ze doma maji uz pomalu svou privatni lekarnu. Ma problemy se srdcem, takze prasku polyka asi taky hodne. Jen si povzdechla, ze je stale unavena a ze to je prave diky spatne cinnosti tohoto organu. Mela by jit na operaci, ale .... Nema 10 000 $ , aby si operaci mohla dovolit a tak jen setri ...

V Laosu je to navic problematicke tim, ze neni moc rozvinut system pojisteni /pouze u nekterych zahranicnich spolecnosti/, takze si kazdy ukon lide musi zaplatit sami. Lekar tudiz v zemi patri k nejlepe placenym profesim.

Puki se pridala a vypravela, ze mela zlomenou ruku a ze dodneska s ni ma problemy. Takze, kdyz chce napr. Jet na kajaku, tak nemuze, protoze ji to bolesti nedovoli. Rok se s tim lecila u nejakeho mistniho samana, lecitele, zkratka pomoci bylinek, ale o tom, ze by chodila na rehabilitaci, podvodni masaze, mela sadru, atd., to pro ni zustava jen sen.


tubing, aneb po dusi po proudu reky

Blizi se doba meho odjezdu do dalsiho mesta Luang Prabang. Rozhodla jsem se pro vecerni spoj, abych se vecer vyspala. Jedna informace tvrdila, ze bus jede v 10h z Vang Vien, druha v 9.30, ale pry uz v 9h mam byt pripravena na nadrazi a vyhlizet bus. Sla jsem opravdu na 9.hod a behem 3min prisvistel autobus, ani jsem nestacila popadnout bagl a uz si to miril dal. Zacal rychly sprint, takze se mi pribrzdilo a ja nastoupila do dopravniho prostredku, kde nebylo ani volne misto. Nabidli mi volne misto na krabici. Proc ne, beru. Netusim, ze se vubec nevyspim, ze budu litat do vsech svetovych stran. Nastesti jeden prisedici mi nabidl tasku, tak jsem si aspon mela dat kam hlavu, to ovsem netrvalo dlouho.

Nasledovala prestavka na veceri. Stanky, kde maji pripravene nejruznejsi “delikatesy”, takze si staci jen vybrat. Do parady si me vzal mistni deda. Pristrcil mi zidli a ukazal, ze ted je jidlo. Pripravena polevka byla velmi dobra, ale neco ji stale chybelo. Zacala jsem si tam lit vse jako ostatni, trochu sojovky, trochu rybi omacky, trochu chilli, soli, … No, trosku od vseho, ale porad to nebylo ono. Deda nelenil, polevku ochutnal, dochutil a naznacil, ze ted uz bude urcite jedla :-]. A byla! Bylo zajimave, ze se k ni podaval talir salatu a bylinek jako mata, bazalka apod.

Dedove se radi smali, tak me ucili, ze si mam prikusovat chilli a k tomu takovou prazvlastni sedou pastu, do ktere se chilli namazne. Posleze jsem zjistila, ze jaew bawng je ochucovadlo z chilli a ze susene buvoli kuze. No, o kulinarske zazitky dnesni den rozhodne nouzi nemel.

Obsah cestopisu Královstvím slonů

Královstvím slonů – CESTOU DO LAOSU (část 1.)
Královstvím slonů – VANG VIENG (část 2.)
Královstvím slonů – VANG VIENG plnými doušky (část 3.)
Královstvím slonů – NONG KHIAW (část 4.)
Královstvím slonů – LUANG PRABANG (část 5.)
Královstvím slonů – Cestou do PHONSAVANU (část 6.)
Královstvím slonů – Návrat do Luang Prabangu (část 7.)
Královstvím slonů – Na skok v Hongsa (část 8.)



Autor - Andrea Hrašeová

Zveřejněno - 17.11.2006 19:37

Nejnovější články do Vaší schránky:
REKLAMA:
REKLAMA:

Reklama

(c) 2005-2017, Desperado.cz | Provozuje - Jaroslav Hruška & Štefan Mazáň