Luang Prabang – starobylé město mnichů

Právě svítá a v ulicích města se vynořuje oranžový proud buddhistických mnichů, kteří se vydávají na každodenní pouť městem. Věřící procházející mnichy obdarovávají rýží. Jsme svědky tradičního buddhistického rituálu. Za půl hodiny oranžové zástupy mnichů zmizí opět ve zdech chrámů a začíná další obyčejný den v neobyčejném městě.

Staré královské město Luang Prabang je jedním z nejkrásnějších a také nejzachovalejších původních měst Asie. Kdysi hlavní město království Lan Xang, zůstalo dodnes kulturním a náboženským centrem Laosu. Luang Prabang je ceněn především pro svou jedinečnou směs původní laoské a koloniální architektury, a také pro množství zachovaných starých chrámů. I když město bylo již odedávna centrem buddhismu, přesto je počet jeho chrámů ojedinělý.

Nejznámějším a také nejkrásnějším z chrámů je Wat Xieng Thong. Jeho elegantní devíti stupňová střecha sahající téměř k zemi je mistrovským dílem buddhistického stavitelství 16. století. Chrám jako jediný unikl zničení při vypálení města bandami Černých masek, zřejmě prý proto, že jeden z jejich vůdců v něm strávil mládí.

Kromě chrámů je nejnavštěvovanější památkou města Královský palác, dnes historické muzeum. Byl postaven v letech 1904-1909 podle francouzského stylu pro krále Sisavangvonga.

Luang Prabang oplývá především nádhernou okolní přírodní scenérii. Leží obklopen horami v náruči Mekongu a jeho přítoku Nam Khan. Skvělý výhled na okolí se naskytne po vystoupání schodiště do chrámu na kopci Phu Si, ležícím uprostřed města.

Vodopád Kuang Si je jedním z nejčastějších cílů výletů po okolí. Ve stínu a poklidu lesa padá několika úrovňový vodopád z výšky 60 m přes vápencové formace do série čisťounkých tyrkysových lesních jezírek.

Asi dvě hodiny cesty proti proudu Mekongu se nachází posvátné jeskyně Pak Ou. Dvě jeskyně Tham Ting a Tham Phoum jsou plné rozmanitých sošek Budhy. Jeskyně sloužily k náboženským účelům již před příchodem buddhismu a dodnes jsou významným poutním místem.

Více než jeskyně nás ovšem zajímá hlouček místních dětí, které se trošku stydlivě nechávají fotit. Laoské děti jsou jedny z nejmilejších, jaké jsme kdy na cestách potkali. Jsou strašně vstřícné a přátelské, a taky často zvědavé. Rozesmáté děti jsou tím prvním, co se mi při vzpomínce na Laos vybaví. Ať už jsme jeli čímkoliv, vždycky na nás mávaly nějaké děti. Velmi příjemným zjištěním je, že od dětí v jiných chudých částech světa se odlišují také tím, že nežebrají. Což je podstatný rozdíl například oproti sousední Kambodži.

Jméno města, Luang Prabang, je odvozeno od posvátné sošky Buddhy nazývané Zlatý Phra Bang. Tato 83 cm vysoká soška vytvořená někdy mezi 1. až 9. stoletím na Srí Lance, připadla Laosu roku 1353 darem pro krále Fa-Ngoum od jeho tchána, vládce khmerské říše. Je uctívána jako nejposvátnější liturgický předmět laoského národa. Byla dokonce dvakrát z Vientiane ukradena Thajci, ale siamští králové sošku vždy zase vrátili, protože se obávali, že by tento čin přinesl jejich zemi neštěstí.

Objevovat všechny krásy a tajemství Luang Prabangu by se dalo mnohem déle, ale neúprosný čas nás nutí popojet zas o kousek dál. Takže opouštíme tohle město chrámů, dýchající šarmem namíchaným ze směsi francouzského, východoasijského a buddhistického vlivu. Naposledy usedáme do jedné z malých restaurací na nábřeží, dáváme si banánový šejk a při západu slunce nad Mekongem vychutnáváme neopakovatelnou atmosféru Luang Prabangu.