Nil - řeka života

Feluka na řece Nil (Egypt)
Feluka na řece Nil (Egypt)

Egypt a jeho předlouhá historie je nerozlučně spjata s Nilem. Egypt a Nil jsou téměř jedno. Bez Nilu by nebylo Egypta, jak starověkého, tak i toho dnešního. Nil (Bahr al-Nílu) vás bude provázet při cestě Egyptem velmi často a bude sloužit jako základní orientační bod. Už v Káhiře se můžete procházet na nábřeží Nilu a pozorovat felúky. Podél Nilu na jih vede základní dopravní tepna, ať už silniční nebo železniční. Tudy určitě alespoň jednou pojedete a budete mít možnost pozorovat úrodná zelená údolí vinoucí se kolem řeky až doLuxoru nebo Asuánu.

V Luxoru odděluje Nil město a Východní břeh od nekropole v Západních Thébách známé jako Údolí králů. Tady prvně uvidíte velké turistické parníky kotvící na nábřeží. Plavby po Nilu pro turisty zavedl v 60 letech 19. století Thomas Cook. Plavby po Nilu jsou významnou součástí turistiky. Tehdy se ještě vyplouvalo z Káhiry, dnes se ale již přes střední Egypt z bezpečnostních důvodů necestuje a lodě jezdí mezi Luxorem a Asuánem. Asuán je předělem, kde se Nil pomalu stává Asuánskou přehradou.

Řeka Nil (Egypt)

V kterémkoliv z těchto míst vyzkoušejte plavbu felúkou po Nilu. Félúka je typický malý člun s latinskými trojúhelníkovými plachtami. Díky nízkému ponoru se používá pro přepravu po řece od dávných časů dodnes. Lodě byly donedávna jediným dopravním prostředkem, celá staletí se dopravovalo veškeré zboží pouze po řece. I faraoni pluli po své říši na královských bárkách. Na posvátných bárkách se zase dopravovali sochy bohů mezi chrámy.

Nil jednoznačně určoval a ovlivňoval život starých Egypťanů. Ať už tím, že podle něj se formovalo a nazývalo království. Horní Egypt táhnoucí se od Asuánu k Deltě a Dolní Egypt – samotná Delta řeky. I po sjednocení obou útvarů do jednoho celku se zachovalo toto dělení a faraon byl označován jako pán dvou zemí, jejichž symbolem byly dvě rozdílné koruny.

Každý rok se po skončení suchého období řeka vylila z břehů a zaplavila okolní údolí. Nánosy bahna byly nepředstavitelně úrodné. Úrody bylo možné sklízet několikrát do roka. Již Hérodotos se podivoval jak snadno a poměrně bez námahy se tady sklízí úroda. Aby se zabránilo příliš velkým zaplávám, které naopak přinášely zkázu, vystavěli Egypťané důmyslnou síť zavlažovacích kanálů. Důležitým starověkým zařízením byl nilometr. Měřil se sním vzestup hladiny řeky a tedy zda budou dobré žně. Kněží tak mohli vypočítat vrchol záplav a odvodit výnosy z půdy, podle kterých se počítaly daně.

Feluka na řece Nil (Egypt)

Egypt měl ještě jedno dělení. Země Kemet – Černá země se říkalo oblastem kolem řeky. Díky pravidelným nánosům úrodného bahna, které přinášely každoroční pravidelné záplavy vzkvétala. Druhou stranou mince byla země Dešret – rudá země, příslovečné označení pro rozlehlé plochy pouští obklopujících úrodná údolí Nilu.

Nil patří ke nejvýznamnějším světovým veletoků a je nejdelší řekou na světě. Pramení v Burundi jižně od rovníku a protéká Rwandou, Tanzánií, Ugandou, Súdánem a Egyptem. Za hlavní zdroj je považováno Viktoriino jezero, které má samo řadu přítoků. Průměrný průtok v Káhiře je 2 284 m3 za minutu. Jeho délka činí 6671 km, z toho v Egyptě urazí 1600 km. Nil je fenomén na němž odjakživa závisely životy milionů lidí.

Když začala vysychat savana, kterou dnes známe jako poušť Sahara, obyvatelstvo bylo nuceno přesídlit do blízkosti řeky Nil. Na jeho úrodných březích vznikl první národní stát na světě. Tato kultura na březích Nilu dala vzniknout některým základním prvkům v dějinách lidstva. Tady vzniklo první písmo, byly zde postaveny první kamenné stavby. Kultura, kterou zrodila úrodná půda Nilu setrvala tisíce let a v podstatě nezměněna. Památky na ni přežily až do dnešních dnů.

Staří Egypťané se příliš nezajímali o to, odkud vlastně ten blahodárný vodní živel přichází. Považovali jej prostě za dar bohů. O prameny Nilu se začali zajímat vlastně až Řekové. Srdce Afriky bylo ale vždy těžko přístupným a neprobádaným místem. Tak to zůstalo až do 19. století. Mnoho expedic pátralo roky po pramenech Nilu, včetně slavného cestovatele Davida Livingstona.

Výletní loď na řece Nil (Egypt)

Správné určení pramenů Nilu je však trochu složité. Nil má několik zdrojnic. Oficiálně je za pramen Nilu uznána od roku 1937 řeka Kagera mezi horami Burundi. Ve výšce 2000 metrů n.m. je roku objevil badatel Bukhart Waldecker. Kagera se vlévá se do Viktoriina jezera odkud míří na sever. Řece se v této části říká Viktoriin Nil. Po průtoku Albertovým jezerem má řeka jméno Albertův Nil. Během své poutě Súdanem se řece říká Bahr al-Džabal (Horský veletok). Od bodu, kde se do Nilu vlévá Sobat přitékající z etiopské vysočiny je řeka známa jako Bílý Nil (Bahr al-Abyad). Tento název má podle jílových splavenin, které mu dávají bílé zabarvení.

U sudánského Chartúmu se Bílého Nilu vlévá Modrý Nil (Bahr al-Azraq) pramenící v Etiopii. Modrý Nil pramení ve výšce 3000 metrů n.m. V Gojamském pohoří v Etiopii. Poté co proteče jezerem Tana se z původní říčky stane silná a mohutná řeka. U Tisisatských vodopádů za jezerem Tana dosahuje šíře pět set metrů. Jezero Tana je přírodním rezervoárem Nilu. Aby mohla řeka překonat pouštní oblasti napájí ji vodou množství přítoků.

Povodí Nilu je velmi rozsáhlé a má rozlohu zhruba 2,87 mil km2. Nachází se ve třech rozdílných podnebních pásmech. Jméno pochází z řeckého slova Neilos, které znamená údolí řeky.

Při pohledu z letadla je na okraji Afriky nepřehlédnutelným obrazem delta Nilu, rozprostírající se na ploše kolem 23 000 km2. ZaKáhirou se Nil rozvětví do dvou ramen, nazývaných Rosetta a Damietta. Vytváří tak trojúhelník, kterému dali řečtí geografové název podle písmene své abecedy delta. Delta Nilu tak dala název všem ostatním deltám. Řeka se tady po své pouti přes půl afrického kontinentu vlévá do Středozemního moře v jedné z největších říčních delt na světě.

Booking.com