Pobaltí a Petrohrad očima českého turisty – CESTA (část 1.)

Pobaltí a Petrohrad



Trasa do Pobaltí vedla: PrahaBrno – Prostějov – Olomouc – Ostrava – Český Těšín – Warszawa – Suwalki - Kaunas

1. den 7. 6. 2006, středa

Odjezd z Kroměříže do Brna a dále směrem Polsko

Z CK Periscope dostáváme předem informaci, že se odjíždí ve středu 7. 6. odpoledne. Máme již sbaleno a tak můžeme v klidu odjet z Kroměříže do Brna, kde je nástup části účastníků. Vyrážíme z domu po 14:30, pak městskou dopravou ve 14:44 a po půl hodině čekání nám v 15:25 jede autobus do Brna. Ten je celkem zaplněný, protože veze lidi z práce. Kolem 17:00 jsme v Brně na Zvonařce a čeká nás ještě přesun na bývalé autobusové nádraží naproti hotelu Grand. Tam po chvíli odpočinku dorazíme před 18:00.
Řidiči s námi do Pobaltí nepojedou, protože budou vystřídání v Prostějově. Takže trasa na našem území je Prostějov-Olomouc-Ostrava-Český Těšín. V Prostějově se mění řidiči a my máme chvilku na poznání nově zrekonstruovaného prostějovského nádraží. V Olomouci a Ostravě přibíráme další spoluturisty. Na hranice dorazíme před 22:00 hodinou a bez problémů překračujeme polské hranice. Čeká nás dlouhá cesta přes celé Polsko a tak zvaný noční přejezd. Tak se máme na co těšit.

Asi ve 22:45 zastavujeme u McDonalda, který nám umožní použít WC a trošku se opláchnout před noční cestou. Co se týká spolucestujících, většinou se jedná o starší manželské páry či jednotlivce. Věkový průměr zájezdu určitě nezvýšíme. Průvodce se jmenuje Mirek Grass. Je mu 30 let a vystudoval filologii na Palackého universitě v Brně. Povoláním je novinář. Ví toho mnoho o zemích, které máme navštívit a v průběhu cesty nás zasype informacemi.

2. den 8. 6. 2006, čtvrtek Kolem Warszawy směrem na Suwalki u hranic s Litvou – Marijampolé (LIT), Kaunas (LIT)

Naše cesta pokračuje nočním přejezdem přes celé Polsko. Autobus je celkem pohodlný, údajně holandského původu. Řidiči a jejich firma pochází z Prostějova a oni jedou tuto trasu poprvé. Po 3-4 hodinách máme vždy zdravotní zastávky. Jedna toaleta je také v autobusu, ale ta se má používat jenom v nejnutnějším případě. Když v noci vystoupíme z autobusu, jsme jak praštění pantokem. V Polsku není moc rozvinutá infrastruktura a tak je u benzínové pumpy nebo restaurace jenom jeden záchod. Pokud je tma, tak muži a některé odvážné ženy jdou do přírody.

Krátce po 3:00 pozoruji, že se začíná rozednívat. Hledáme místo k ranní očistě a to se nám daří asi až na potřetí. V 10:15 jsme překročili polsko-litevské hranice a hned jsme si hodinky posunuli o 1 hodinu dopředu na 11:15. Pak následovala výměna peněz na hranici v přízemní omšelé budově. Samozřejmě že se nás ve frontě snažili předběhnout tiráci. Jeden Slovák to pak od nás trošku schytal. Pokračujeme dále jižní Litvou. Krajina je velmi rovinatá a cesty jsou trošku lepší než v Polsku. Cestou pozorujeme hlavně čápy a čapí hnízda. Je jich tu ve srovnání s ČR mnohem více. Také vidíme černošedé vrány a konstatujeme, že šeřík zde kvete až v červnu.

Krátce před 14:00 přijíždíme do centra Kaunasu, druhého největšího města Litvy. Jsme ubytováni ve velmi pěkném a čistém hotelu v centru města a máme teď 2 hodiny na odpočinek. Napřed si myslíme, že hotel se jmenuje Viešbutis, ale pak se dovídáme, že to znamená letevsky hotel. Náš hotel se jmenuje Takioji Neris. Má 8 pater. Bydlíme v 7. patře na pokoji číslo 714. Průvodce se většinou snaží mladší turisty ubytovat ve vyšších patrech a starší spíše co nejblíže přízemí. Pokoje v hotelu jsou jako ostatně vždy včetně snídaně a máme k dispozici sprchu, fén, televizi a dokonce i vanu. Z televize se dovídáme, že byl právě zabit terorista z Al Kajdy Zarkáví.

Kaunas (Litva) muzeum moderního malíře Čurlionise

V 16:00 hodin vyrážíme na podrobnou prohlídku města. Kaunas má 420 tisíc obyvatel a je to druhé největší město Litvy a třetí největší město celého Pobaltí. Je to rušné obchodní a průmyslové centrum, které bylo 20 let po 1. světové válce hlavním městem Litvy. Tehdy patřil Vilnius Polsku. Je zde mnoho muzeí a galerií, přesto však město působí provinčně a ospale. Leží na soutoku řek Neris a Nemunas (rusky Němen). Na začátku prohlídky mineme Muzeum moderního malíře M. K. Čurlionise a zamíříme do výstředního Muzea čertů. Vstup činí 5 litů. Ve třípatrové budově, která z venku vypadá jako šedivý panelák, je umístěno několik desítek až stovek čertů z celého světa a z různých materiálů – dřevo, látky, sklo, kámen a podobně. Na konec kupujeme pohledy. Jsou v přepočtu za 12,-- Kč jeden a je to levnější, než nám nabízel pouliční prodejce. Ten chtěl 15,-- Kč.

Kaunas (Litva) exponát v muzeu Čertů

Pak jdeme stejnou ulicí zpět k místní lanovce. Zdejší kopce nepřesahují 300 metrů a tak je to opravdu jenom kousek do kopečka malinkou lanovkou po kolejích. Jízda stojí 0,5 litu. Přijíždíme nahoru a kousek dál je monumentální znovuobnovený katolický kostel Vzkříšení ze 30. let 20. století, který navštěvujeme. Za sovětské nadvlády byla v kostele továrna na výrobu radiopřijímačů. Zájemci si mohou vyjet (za 5 litů) nebo vyšlapat (za 3 lity) na věž kostela.

Kaunas (Litva) kostel

Pak pokračujeme ulicemi dolů do Starého města k hlavní třídě města - třídě Svobody. Ta je velmi dlouhá a spojuje Staré a Nové město. Náš průvodce nám ukazuje zajímavosti a my si je fotíme (kostely, domy, sochy). Těžko si to však všechno pamatovat, zájemce si podrobnosti jistě najde v literatuře. Navštěvujeme také místo, kde se v roce 1972 upálil student umění Romas Kalanta na protest proti sovětské okupaci. Je zde nyní památník. Obdivujeme Radniční náměstí, kostel svaté Trojice, katedrálu – Katedra Basilika, zbytky Kaunaského hradu, kostel svatého Jiří, Vytautasův kostel, kostel svatého archanděla Michaela a také domy postavené po 1. světové válce, kdy byl Kaunas hlavním městem Litvy (například budova Pošty). Uchvátí nás také nádherná květinová výzdoba na třídě Svobody. Po chvilce se k nám přidá jeden místňák a všude za námi chodí a poslouchá. Lepí se na nás asi půl hodiny. Je to velice podezřelé, ale náš průvodce si asi jako jediný ničeho nevšiml. Když ho na to lidé hlasitě upozorní, místňák nás k naší radosti opouští. Vypadal opravdu velice podezřele.

Kaunas (Litva) Perkunasův dům

Pokračujeme dále k Perkunasově domu (pohanský bůh hromu) a na nábřeží řeky, kde je postaven údajně nejdelší most v Evropě. Naše prohlídka končí u staré pevnosti. Jdeme zpět. Hledáme obchod, kde bychom si koupili nějaké limonády a chceme také ochutnat místní sýry a jogurty. Obchod nalézáme až naproti našemu hotelu, kde mezi tím přibyly 4 autobusy s německými turisty. Nakupujeme v cenách srovnatelných s našimi – sýry, tvaroh, minerálka. Vydáváme se dále hledat restauraci, protože máme chuť na místní kulinářské speciality, konkrétně šaltibarščai a cepelinai. Nakonec nalézáme pěknou stylovou hospůdku s živou hudbou po projítí pasáže u hotelu. Domlouváme se všelijak, protože mladá servírka umí jenom pár slov anglicky a rusky vůbec. Ale nakonec se domluvíme a objednáváme šaltibarščai (studená řepná polévka s koprem, vejcem a smetanou + 3 opečené brambory za 4 lity). Protože nemají cepelinai, dáváme si nějaké jídlo o kterém přesně nevíme, co to bude (snad brambory a maso). Jídelní lístek je totiž jenom v litevštině. Jsou to nakonec bramborové placky plněné masem a navrch s pořádným kopcem smetany. Jedna porce za 7,50 litu. Jsou to velmi dobrá a sytá jídla. K tomu si dáme ještě 0,5 litru coca-coly s sprite z PETky za 3,50 litu pro jednoho. Celkem to tedy stálo pro 2 osoby 30 lit a 1 lit spropitného. Po 21:30 jsme se rozhodli, že řádně nasyceni odejdeme. Jsme už trošku unavení po noci strávené v autobusu. Na pokoji začínáme pomalu balit, protože zítra musíme vstávat v 6,30. V 7,00 je snídaně a v 7,45 odjezd.



Autor - Libuše a Jiří Peštukovi

Zveřejněno - 12.11.2006 19:14

Nejnovější články do Vaší schránky:
REKLAMA:
REKLAMA:

Reklama

(c) 2005-2017, Desperado.cz | Provozuje - Jaroslav Hruška & Štefan Mazáň