Santiago de Cuba – část první

Nejvíce památek města je soustředěno v západní části Santiago de Cuba, v zásadě nedaleko nábřeží zátoky. My jsme se však prvního dne vypravili na opačnou stranu, hlavně z toho důvodu, že jsme si chtěli včas zabůkovat jízdenky na autobus, který nás měl za 4 dny odvést do Trinidadu. První zastávkou na naší cestě bylo náměstí Plaza de Marté nacházející se pár desítek metrů od místa našeho ubytování. Toto náměstí zdobí památník veteránům bojů za nezávislost zkrášleny několika děly, což má jistou symboliku v tom, že za španělské nadvlády bylo využíváno jako veřejné popraviště. Dnes nabízí náměstí množství laviček rozmístěných pod věkovitými stromy, které nabízejí možnost k příjemnému posezení (teda pokud vám nevadí silný automobilový provoz a velké množství jineteros dohazujících zde hlavně taxíky).

Z Plaza de Marte jsme se vydali na východ po ulici Garzon, kde po levici zaujme rozsáhlý poměrně velmi dobře udržovaný nemocniční komplex (vůbec nemocnic je v Santiagu a vůbec na celé Kubě velké množství). Po cca 150 jsme narazili na třídu Avenida de los Libertadores směřující doleva, která nás dovedla k místům úzce spjatým s novodobou historií Kuby. Tato široká rušná silnice je ve své první části lemovaná desítkami bust slavných osobností kubánského odboje. O kus dál se po pravé straně nacházejí kasárna Cuartel Moncada s Museo Histórico 26 de Julio (1 CUC/os.). To přibližuje ve své spíše nudné expozici slavný, ale nepříliš úspěšný útok Fidela Castra 6.července 1953 (viz historie), jakož i poněkud krvavá expozice zobrazující brutální vypořádání se s rebely. Samotná budova je nepřehlédnutelná okrovobílá stavba lemovaná několika bustami. Naproti Moncadě stojí na betonové ploše hrdě nazvané Parque Histórico Abel Santamaria dnes bohužel hodně zchátralý pomník tomuto hrdinovi odboje (betonové tváře Santamaríi a Martího s nápisem „Morir por la patria es vivir“ – Zemřít za vlast znamená žít). Jeho ubohý stav dokládá zejména nefungující fontána, která jej původně měla obklopovat.

Ještě dále směrem na sever po Avenidě de los Libertadores se lze dostat na náměstí Plaza de la Revolución s památníkem Antoniu Maceovi, hrdinovi boje za nezávislost, což je obrovský uměle navršený kopec s 16m vysokou jezdeckou sochou znázorňující Titána a těžko definovatelnou ocelovou konstrukcí svařenou z mohutných traverz, kterém má údajně symbolizovat les mačet. Pod pomníkem se nachází skromná expozice věnované této osobnosti kubánských dějin (1 CUC/os.) Na tomto náměstí se rovněž nachází stanoviště Viazul (nenápadná modrobílá budova cca 50m po levé straně za světelnou křižovatkou).

Z tohoto náměstí doporučujeme zabočit doleva (za západ) a projít neturistickou, ale zároveň dostatečně zajímavou, částí města až k santiagské železniční stanici. V této oblasti je možné najít řadu zajímavých domků v poměrně chatrném stavu, které jsou však stále obydleny svými obyvateli, jakož i spleť širokých boulevarů a úzkých uliček. Od nádraží je možné se vydat buď na místní hřbitov Cementerio Santa Ifigenia s hrobem Manuela Cespédese a mauzoleem José Martího (1 CUC/os.), nebo podél nábřeží směrem na jih, kde lze spatřit nepříliš kladné stránky města – zanedbanou a ze značné části opuštěnou průmyslovou část (poblíž nádraží se nachází přístaviště s překladištěm) a rozpadající se, kdysi důstojnou pobřežní promenádu s vybydlenými zdevastovanými koloniálními domy. Za pozornost stojí několik set metrů dlouhá betonová zeď celá pomalovaná revolučními plakáty. Na nádraží je možné najmout si soukromé černé taxi – my jsme tak učinili a pro vyjížďky po okolí si najali 50 let starý světle modrý Chevrolet „pilotovaný“ věkovitým málomluvným řidičem Alfonsem doprovázeným jeho dohazovačem tmavé pleti Reném. Vůz je sice v katastrofálním stavu, ale cesta vněm určitě stojí za to, zároveň se dá usmlouvat příhodnější cena, než v některém z oficiálních žigulíků a ještě má člověk pocit, že dal vydělat lidem, kteří si to narozdíl od některých zbohatlíků zaslouží (Alfonso každodenně parkuje před budovou nádraží na sjezdu na pobřežní Avenidu a po domluvě pro vás přijede i přímo do vaší casy).

Z nábřeží je to už jen pár set metrů do centrální historické části města, ke kterému ostře stoupá několik strmých uliček (doporučujeme jít ulicí Heredia nebo Aguilera). Parque Céspedes je vlastně náměstí vzdáleně podobné parku s udržovanou zelení, kovovými ručně tepanými lavičkami, na kterých si s chutí odpočinete po náročných zkoumání památek. Nikdy zde neutichá ruch – vždy se tady najde skupinka hudebníků ochotných Vám zahrát něco z kubánských rytmů, občas se zde objeví jineteras – zdejší prostitutky bažící po Vašich naditých peněženkách. A také místní děti, které budou požadovat jakýkoliv suvenýr – populární jsou propisky, mýdla, zubní pasty, ale pozor – jakmile jednou začnete rozdávat, jen těžko se rostoucího hloučku zbavíte. Na náměstí se nachází památník Carlose Manuela de Céspedes (jeden z prvních Kubánců, který se postavil bojem proti španělským kolonizátorům). Na straně za pomníkem se tyčí dominanta náměstí a de facto i celého Santaga Catedral de Nuestra Seňora de la Asunción, což je zvenčí i zevnitř bohatě zdobená budova se dvěma zvonicemi nad jejímž průčelím se tyčí okřídlená socha. V době naší návštěvy bylo vzhledem k vánočnímu období průčelí vyzdobeno betlémem. Samotná katedrála pochází z roku 1818, nicméně na jejím místě stály kostely již od počátku 16. století, jenomže byly jeden za druhým ničeny požáry, drancováním pirátů a zejména mohutnými zemětřeseními, které oblast stíhaly zejména na přelomu 18. a 19.století.

Na východní straně náměstí stojí Hotel Casa Granda, z jehož baru na balkónu hotelu můžete pozorovat při popíjení kubánského míchaného nápoje okolní zástavbu a ruch panující na náměstí. Naproti katedrály stojí nově zrekonstruovaná bělostná budova radnice Ayuntamiento (bývalý guvernérský palác ze 16. století), ze které v roce 1959 Fidel Castro pronesl svou vítěznou řeč. Bohužel není tato skvostná budova veřejnosti přístupná.

Museo de Ambiente Cubano (nejstarší obytná stavba ostrova) – na západní straně náměstí zaujme za 2 CUC/os. sbírkou koloniálního nábytku – my jsme si ji, ale bohužel neměli možnost prohlídnout, přišli jsme poslední den našeho pobytu zrovna o polední pauze. Naproti této jinak nenápadné budově hned vedle Casa Grandy stojí Casa de Cultura, která je zajímavá především svou sloupovou světle žlutou fasádou, ale jejíž zchátralý interiér za prohlídku ani nestojí.