Van – v tureckém Kurdistánu

Van se mi zapsal do paměti především ze dvou důvodů. Tím prvním jsou místní lidé. Stejně jako na mnoha jiných místech Turecka se i tady projevuje přátelskost místních lidí. Natáčení v ulicích města a na tržnici se stalo opět zážitkem. Přestože uličky tržiště nevzbuzují až tak příliš dobrý dojem, nadšení a vstřícnost lidí k natáčení a fotografování snad nezná mezí.

Tady daleko na tureckém východě jsme za opravdické nefalšované „exoty“. Místní se na nás skoro chodí dívat, neustále se s námi někdo zastavuje na ulici. Ačkoliv už jsme projeli země mnohem vzdálenější a odlehlejší, tak překvapivě tady si poprvé připadáme jako nějací Marťani. Cizinci tady sice nějací jsou, ale přece jenom jejich koncentrace je malá.

Natáčení v ulicích města je však důvodem i naší druhé nezapomenutelné vzpomínky. Všechno je jednou poprvé a tak i my poprvé v životě upoutáváme pozornost tajné policie. Asi se nám zadařilo natočit něco hlídaného, ale vůbec nechápeme co to mohlo být. Tady vůbec je policie dost paranoidní. Za teroristy se stativem nás tedy ale dosud nikdo nepovažoval.

Mladí policisté se usmívají a vypadají v pohodě, ale „tajnej“ chlápek v civilu se dost rozčiluje a pořád telefonuje. V naší anglicko – turecké konverzaci zdůrazňujeme slova jako turisté, family video, Česká Republika a Evropská Unie. Nakonec jsme vyvázli bez potíží, jen jsme obklopeni hloučkem policistů museli promítnout natočený materiál. Rozloučili se námi s omluvou a slovy, že je musíme pochopit, jelikož „teroristi a bomby, no však víte …..“.

Chápeme a víme, koneckonců pár měsíců před naším příjezdem tady byl spáchán atentát na guvernéra provincie. Van je skutečně tak trochu městem v obležení, bezpečnostní opatření v oblasti jsou dost silná. Při příjezdu nám dvakrát na vojenských zátarasech celému autobusu posbírali doklady ke kontrole. Jen pro představu, takové kontrolní stanoviště je betonová strážní budka opevněná pytli s pískem, mající kulometná hnízda a stojí u něj tank.

Je poznat, že jsme přijeli tzv. tureckého Kurdistánu, i když slovo „Kurdistán“ tady ani jinde v Turecku radši vůbec nepoužívejte. Bezpečnostním opatřením se však nelze divit, i když dnes už tato oblast není tureckým „Divokým Východem“ a cestovat sem už dávno není pokládáno za nebezpečné. Přesto však silná vojenská přítomnost v kraji zůstává a to nejen kvůli letitému „kurdskému“ problému ale svou roli hraje i blízkost irácké hranice.

Van leží asi 4 kilometry od břehu stejnojmenného obrovského solného jezera a je vhodnou základnou pro výlety po nádherném okolí. Osmanskou architekturu starého Vanu zničilo zemětřesení před padesáti lety, tedy respektive to, co ještě zůstalo po osmansko – arménsko – ruských bojích roku 1915. Dnes je tak doménou města převážně betonová výstavba. Největší zajímavostí přímo ve městě je Vanské muzeum, které je jedním z nejlepších provinčních muzeí.

Asi 3 kilometry od centra města se nachází Van Kalesi neboli Vanská skála, ke které si můžete udělat pěkný výlet. Na skále dlouhé 1500 metrů a vysoké asi 100 metrů se nachází zbytky urartské pevnosti. Z vršku citadely je úchvatný výhled na město a jezero.