Štěpa ze světa 35 – Yagyaksa cesta do Phonsavan a Borobudur (Indonésie)

Rano me probouzi volani mojeho jmena, ten holomek Arif je tu o pulhodiny drive a ja spim jako zabitej. Toz se rychle oblekam a vyrazime spolu na autobusove nadrazi. Bereme si meskou s cislem 15 a po 15 min konecne prijizdime na centralni bas stejsn. Do Phonsavan chytame bus za 2000 rupii a tak celej stastnej prijizdim do toho maleho mestecka kde ma byt prastarej chram. Usmev me presel, kdyz si rekli o 10 dolaru za vstup.

Jsem holomek a tak jsem vyuzil studentskou kartu, vstupne vsak porad stalo 6 dolaru, nu coz za kulturni obohaceni se musi platit. Jsou tu nadherne stare chramy pekne vysoke a vsude same vyjevy ze zivota. Arif nejdriv, ze pocka pred branou, ale nakonec me dohnal a mel listek pro domorodce za petinovou cenu. A tak chodime spolu po pamatkach, ale vsimam si ze Arifa to moc neba. Uz musim vyrazit dale jelikoz chci jeste dnes stihnout Borobudur, budhisticky chram asi nejvetsi na svete nebo urcite v Indonesii. Musime se vsak vratit do Yogyakarty a od tamtud do Borobuduru.

Jsem vsak tak hladnej, ze to vzdavam a vyrazim na nadrzi neco pojist. Dal jsem si vajico s rejzi, kouskem kurete a nejake blize neurcene zeleniny ci ovoce na sladkej zpusob. Pak schanime bus na Borubudur, prestoze je Arif mistni nesjednal nic moc cenu, stalo to 7000 na kazdeho, ale budiz. Po dvou hodinach dojizdime na Borubudur a jsem zase o 6 dolaru lehci. Je to sice hezka a velka pamatka, kde je samej budha, ale asi mi to nic nerika. Je mozna zajimave, ze to bylo za podpory unesca rozebrano, zrestaurovano a zase slozeno. Stalo to asi neco kolem 25 mil. Dolaru. Ale ubcas je videt, ze reliefy nepasujou na sebe, telicko nepasuje na hlavicku a tak jsou figurky trochu sejdrem. Navstevujeme jeste muzeum, kde jsou zobrazeny restauraterske prace. Nez jsme vsak vysli spustil se peknej lijak, musime se najmou drozku s konem, aby nas v tom desti odvezl na autobusove nadrazi. Kupodivu chytame hned autobus do Yogyakarty. Smlouvani za listek jsem si vzal na starost ted ja a frcime o 4000 levneji nez sem, byl jsem asi dobrej ve vyjednavani jelikoz mistni meli o 1000 listek drazsi.

Pomalu se ze me stava socka, jelikoz se hadam o kazdej halir, cemuz mistni moc nerozumeji, ale je to uz takovej mor cestovatelu na dlouhe trate. Konecne dorazime do Yogyakarty, nastevuji jeste Arifa doma, kde ochutnavam kakove boby, ktery prede mnou utrhli ze stromu a jeden si jako ulovek nesu sobou, pokusim se jej poslat domu at taky vidi trosku exotiky :o) Zbytek dne si ctu knizku a hltam ji jak malej ctenarskej nenazranec, zase nejeka ceska knizka.

_______________________________________________________________

Tento příspěvek je součástí cestopisu, který dokumentuje mojí tříletou cestu kolem světa. Na úvodní článek cestopisného seriálu se dostanete kliknutím na "Stěpa ze světa aneb CESTA KOLEM SVĚTA".