Údolí královen - kde odpočívá krásná Nefertari

Další významnou památkou v Egyptě je Údolí královen. Toto pohřebiště leží v malém wádí ve tvaru U, které se nachází v nejjižnějším cípu thébské nekropole v sousedství Údolí králů. Jméno údolí také není zcela přesné, protože tyto hrobky patřily nejen královnám, ale i dalším členům královských rodin a vysokým královským úředníkům. Údolí má arabský název Wádí al- Malkát nebo také Biban al-Harem, což znamená Brány harému. Staří Egypťané jej nazývali Ta set neferu neboli Místo krásy nebo také Místo faraonových dětí. Pohřebiště bylo nejprve vyhrazeno jen pro pince a princezny, od dob Ramesse II. se používalo také pro královské manželky.

Na úpatí útesů se nachází malá jeskyně, do které tekla voda a pokračovala dál údolí. Právě to mohlo být některých názorů důvodem pro volbu tohoto místa za pohřebiště. Představovala klín Hathor a voda znamená symbol plodnosti. Pohřeb na tomto místě znamenal znovuzrození na onom světě.

Je tady celkem 75 hrobek, veřejnosti jsou však v současné době přístupné pouze tři. Některé z hrobek nebyly nikdy dokončeny, jiné jsou v špatném stavu kvůli nízké kvalitě zdejšího podloží nebo byly zničeny přívalovými dešti. Stěny hrobek musely být právě kvůli špatné kvalitě kamene pokryty před zdobením silnou vrstvou štuku. Ten pak svou vahou často popadal nebo jej zničila vlhkost. U mnoha hrobek tak nebylo možné zjistit informace o jejích majitelích, protože se nepodařilo identifikovat žádné nápisy.

Všechny tři hrobky, které je možné navštívit, pocházejí z doby Ramesse III., jehož zádušní chrám se nachází necelý kilometr odtud vMedinet Habu.

Hrobka královny Titi patřila manželce jednoho z Ramessovských faraonů 20. dynastie. Její postavení není dosud zcela jasné, ale mnozí archeologové věří, že byla manželkou Ramesse III. a matkou některého z jeho synů, možná jednoho nebo více z pochovaných v dalších hrobkách. Zajímavé je, že Titi je na některých malbách znázorněna jako mladá dívka v oblečení adolescenta, na jiných jako zralá žena v konzervativnějším oděvu. Tento znázorněný kontrast nebývá pro staroegyptské umění typický.

Obě další přístupné hrobky patřily synům Ramesse III. Hrobky jsou si stylem podobné a obě mají dobře zachované nástěnné malby. Malby jsou jako i v jiných hrobkách opatřeny ochranným sklem. Hlavním námětem výzdoby je vždy otec faraon Ramesse III., který představuje svého syna bohům. Princ bývá zobrazován jak kráčí za svým otcem jako mladý chlapec. Na hlavě má typický účes s pleteným copem na stranu sepnutým sponou a oholenou protáhlou lebkou.

Hrobka prince Amenherchepšefa je po hrobce Nefertari v Údolí královen tou druhou nejkrásnější. Amenherchepšef byl synemRamesse III. a patřil k jeho mladším synům. Jeho matkou mohla být možná právě královna Titi. Zemřel mladý, zřejmě již ve věku 9 let, ale nejspíš nebyl nikdy v této hrobce nakonec pohřben. Ernesto Schiaparelli nalezl hrobku prázdnou, pouze se sarkofágem. Ví se, že princ vykonával řadu funkcí, také „nosiče vějíře po pravém boku krále“ a byl nositelem titulu „představený obou zemí“, což byla jedna z vedoucích funkcí správy království. Princ doprovázel otce na válečném tažení a je možné, že zahynul v bitvě.Poslední hrobkou, kterou navštěvujeme je hrobka prince Chaemuaseta. Hrobka je krásně malovaná Byl knězem a jedním z nejstarších synů Ramesse III.Zastával také funkci Ptahova velekněze v Memfidě. Princ drží v rukou vějíř Chu z pštrosích per, znak jednoho ze svých titulů. Podle některých nápisů byl nejstarším královým synem a tedy možná i předpokládaným dědicem. Byl pohřben v této hrobce, ale nejspíš až za vlády Ramesse IV.

Zlatým hřebem údolí je nejkrásnější hrobka v celém Egyptě, hrobka královny Nefertari. Tato nádherně malovaná hrobka bohužel není přístupná. Velká královská manželka faraona Ramesse II. byla pohřbena v hrobce, jejíž krása dokládá jak byla Nefertari svým manželem milována. Její mimořádné postavení dávají tušit i jiné monumenty, měla například vlastní chrám v Abú Simbelu. To, že královna byla žena výjimečné krásy můžeme poznat i z jejího titulu Nefertari Merej-en-Mut, překladu „Nejkrásnější žena ze všech, milovaná Mutou. Králi stála po boku celkem 26 let.

Hrobku objevil roku 1904 italský archeolog Ernesto Schiaparelli, který během svých vykopávek nalezl většinu hrobek v tomto údolí. Objev Nefertařiny hrobky patří k největším objevům egyptské archeologie.

Vysoušení omítek a krystalky soli, které se tvořily pod malbami hrozily zničením maleb a kvůli zachování hrobky pro další generace ji bylo nutné pro veřejnost uzavřít. Hrobka byla uzavřena v padesátých letech 20. století. V letech 1988 až 1995 prošla hrobka rozsáhlým konzervačním a restauračním procesem vedeným Gettyho konzervačním institutem. Pro veřejnost byla zpřístupněna pouze v letech 1995 – 2003. Přístup limitován na 150 lidí denně, jen 10 najednou a jen na maximálně 15 minut. Přesto však musela být opět uzavřena a není jisté jak dlouho hrobka vůbec vydrží.

Starým řemeslníkům se nepodařilo vytvořit na křehkém podloží hladké stěny a museli na zdi nanést silnou vrstvu štuku. Váha štuku však způsobuje praskání. Restaurační práce dokázaly tento proces zpomalit ale nikoliv zastavit.

Naštěstí však existuje mnoho knih, které vám návštěvu místa Nefertařina posledního odpočinku zprostředkují prostřednictvím fotografií. Malby jsou tak nádherné, že je stěží uvěřitelné, že jsou staré již tři tisíce let. Strop hrobky je vymalován namodro a plný žlutých hvězd. Nefertari v bílém složitě plisovaném a skoro průhledném plášti se supí čelenkou typickou pro královské matky dnes můžete vidět jen na malbách v knihách. Přesto pokud popustíte uzdu své fantazii, můžete se alespoň v duchu přenést do nádhery jasných maleb hrobky, která byla vyznáním lásky mocného faraona Ramesse II. jeho krásné ženě Nefertari.