Deník z Jižní Afriky (část 3 / 32)

Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, Zambie (26.9. – 22.10.2006)

26. 9. 2006, úterý

Naše první skutečně daleká a exotická cesta dnes začíná. Je to expedice po trase JAR – LESOTHO – SVAZIJSKO – MOSAMBIK – ZIMBABWE - ZAMBIE. Protože je odlet už ráno příští den, musíme jako mimopražští vyrazit o den dříve. Proto vycházíme z domu už v 18:00 a jedeme městskou linkou na nádraží. Tam jsme rozhodnuti si vzít taxi z Kroměříže do Hulína. Zjišťujeme ale, že nám za 5 minut v 18:30 jede vlak a to je opravdu výhodnější. Kupujeme tedy jízdenky do Prahy za 398,-- Kč a vyrazíme. Vlakem jsme v Hulíně za 8 minut a budeme ještě nějakou dobu čekat na nádraží na rychlík do Prahy. Ten má odjezd v 19:39. Mezitím se nad naším moravským krajem setmělo. Při pomyšlení, že na místě budeme až příští den před půlnocí, se nám dělají mžitky před očima.
Vlak přijede s 10-ti minutovým zpožděním a pak ještě ve stanici 10 minut stojí. Tak to nezačíná dobře, protože chceme v Praze stihnout spoj na letiště před tím, než přestane jezdit metro. Ale rychlík nás nakonec překvapí a od Olomouce už jede dobře a všechny ztráty dohoní. Během jízdy se 3 x vyměnili průvodčí. To se mi ještě nikdy nestalo, abych měl na jízdence 3 razítka. Vlak má přijet ve 23:39 a skutečně tak přijede. Jdeme ke vchodu do metra a ptáme se policajtů, jestli ještě jezdí metro. Ubezpečují nás, že opravdu ještě jezdí a že bychom to měli stihnout. Jeden z nich je tak ochotný, že mi ještě pomáhá koupit jízdenky v automatu. Vstupujeme do metra a od té doby jde všechno jako na drátkách. To znamená, že souprava přijíždí jako na zavolanou. Jednu stanici přestupujeme a pak jedeme až na konečnou Dejvickou.

27. 9. 2006, středa

Odtud ještě jezdí linka číslo 119 až do 0:28. My přijdeme krátce po půlnoci a hned v 0:08 jede autobus. Po 0:30 jsme na letišti Terminál Sever 2. Před vchodem do letiště se potlouká parta pobudů. Jeden kluk k nám přijde a chce cigaretu. Tak se smiluji a jednu mu dám. Dáme se do řeči a on nám o sobě vypráví. Myje tady v restauraci nádobí, ale ještě nedostal zaplaceno. Nemá kde spát. Já odcházím pro vozík na zavazadla o on mezitím chytře prosí manželku o 10,-- Kč na kávu. Ta u sebe peníze nemá a tak mu zrovna dávám dvacku, ať si pomůže. Za chvíli se skutečně vrací s kávou, čímž nás překvapil. Promlouváme mu do duše, že musí změnit životní styl. Pak jdeme dovnitř letištní haly. Budova i její okolí je plné hlídkujících policistů, kteří mají pohotovost v souvislosti se zvýšeným nebezpečím teroristických útoků v Praze. Každou čtvrt hodinu vyhazují bezdomovce z letiště. A ti se zase brzo vracejí.

Cape Town - centrum (Jihoafrická republika)

Vevnitř se seznamujeme s jedním mladším manželským párem z Brna. Letí s CK Kalousek na Costa Bravu. Bavíme se spolu o všem možném až skoro do 03:00, kdy oni mají sraz s delegátem. Ale toho nějak potom nemůžou najít a tak jim v tom ještě pomáháme. Jdeme do odletové haly Terminál Sever 2 a čekáme. Máme sraz s delegátem až v 5:00 a odlet do Amsterdamu v 7:00. Čas se neskutečně vleče. Střídavě chodíme obhlížet situaci až se konečně dočkáme. Letí nás jenom 9 a poznáváme se až u delegáta. Ten nám krátce po 5:00 dává letenky, pasy, informační materiály a jako dárek šátek. Stručně nás informuje, jak bude probíhat odbavení a let. Pak si jdeme nechat obalit igelitem zavazadla, každé za 75,-- Kč. Jdeme k našim přepážkám vyčleněným pro let do Amsterdamu společností KLM, které však realizuje ČSA. Úředník za přepážkou nám dělá velkou radost, protože nám vystavuje palubní lístky i na let z Amsterdamu do Cape Town. Tím získáme spoustu času. Naše skupina pak jde společně na pasovou a celní kontrolu. Bez problémů všichni procházíme a jdeme do našeho gate. Ještě se stihneme vzájemně představit. Pak se přesuneme do letadla a ještě asi 15 minut čekáme na opozdilce. Takže startujeme s mírným zpožděním. Start už moc nevnímám, protože usínám. Probouzím se, když nám sevírují sendvič se sýrem nebo šunkou a pití. A zase usínám. Před 9:00 jsme v Amsterdamu. Po opuštění letadla nastává dlouhý rychlý pochod z prstu D, na který jsme přiletěli, do prstu F do brány číslo 6. Je to opravdu hodně daleko. Jdeme asi 20 minut, aniž bychom vstoupili na holandské území. Bude to opět let společnosti KLM. Jdeme pěkně ve frontě a jsme opět kontrolováni všemi možnými detektory. Také nám kontrolují letenky. Pak teprve můžeme jít do našeho gate číslo 6.

Cape Town - novoanglická katedrála (Jihoafrická republika)

Máme startovat v 10:05, ale start se asi o půl hodiny opozdí. Letíme velkým boeingem cca pro 330 lidí. Sedíme v zadní části v řadě 39 uprostřed. Je tu celkem 45 řad po 9 místech a mezi tím 2 uličky. Takže vždy sedí 3 lidé pospolu. KLM nám neustále po celou dobu letu něco servíruje. Náš let trval 11 a půl hodiny a tím pádem se o nás museli pořádně postarat. Bylo to 2 x hlavní jídlo (kuřecí maso s rýží, placka s náplní) a k tomu různé deserty, housky, kompoty a nápoje. Nápoje nám podávali také ještě několikrát. Let se velice vlekl a lidé chodili v uličkách, aby jim neotekly nohy. Na malých obrazovkách před sebou jsme sledovali průběh letu nebo poslouchali hudbu, sledovali filmy a podobně. Také jsme viděli cestující, kteří za celých 11 a půl hodiny nevstali ze sedadla nebo borce, který za celou dobu letu nevytáhl z pusy párátko.

Cape Town - park poblíž Adderley (Jihoafrická republika)

Čas se táhl a proto jsme se už nemohli dočkat přistání. Na palubě nás bylo 9 Čechů a dále velká směsice národů, hlavně anglicky a holandsky mluvících bělochů. Ve 21:45 jsme konečně přistáli v Cape Townu. Ještě to chvíli trvalo, než jsme se dostali z letadla a pak jsme museli vystát frontu na pasové odbavení. Přes 300 lidí se zkrátka jen tak rychle neodbaví. Dokonce chtěli vidět opět naše letenky. Taky od nás posbírali registrační karty, které jsme před tím v letadle vyplnili. A pak už jsme si mohli jít pro naše zavazadla. Naštěstí se neztratila. Za zavazadly už čekali různí lidé s cedulkami a jeden z nich byl náš průvodce Pavel, který na nás čekal asi už hodinu. Po přivítání jsme se odebrali do přistaveného mikrobusu, který řídil místní řidič a jak se později ukázalo, byl to pan Wilson, manžel naší průvodkyně Jany. Jeli jsme nějakou dobu a zastavili jsme před naším dočasným sídlem. To už bylo po 23:00 a já jsem si konečně mohl dát cigaretu. Od 4:45 to už byl pořádný absťák, až se mi z toho podlamovala kolena.

Cape Town - v parku (Jihoafrická republika)

Není zrovna moc teplo a tak Libuška ani nevěří, že přes den je tady 30 °C. Naše ubytovna se jmenuje Backpackers (Baťůžkáři). Budeme mít dva 4-lůžkové pokoje a Míla, která je sama, spí v jednolůžáku. Pokoje nejsou číslovány, ale pojmenovány podle zvířat jako například zebra, simba, hipo. Náš pokoj se jmenuje sebathu. Budeme na pokoji s Ondrou a Bárou. Ondra studuje vysokou školu hotelovou a Bára bude učitelka na 1. stupni. Oběma je 20 let. Naše ubytovna je celkem rozsáhlá přízemní budova ve středu města a jsou zde ubytováni především mladí lidé. Pokoj je celkem pěkný a čistý s vlastním záchodem a sprchou. Ostatní účastníci vlastní sociální zařízení neměli a museli se o ně dělit s dalšími turisty. Dostali jsme jeden klíč a když se chceme dostat dovnitř, musíme vyťukat kód 1579. Po ubytování jdeme ještě posedět s Pavlem. Dáme si na uvítanou domácí jihoafrický likér (zelená tekutina a do toho nějaký kávový likér). Pak si dáváme ještě pivo Castle Lager (asi nejrozšířenější v JAR, třetinka za 11 randů). Povídáme si s Pavlem. Ten dělal 1,5 roku v Afghánistánu pro „Člověka v tísni“, pak na Srí Lance a teď dělá průvodce. Tady ještě není moc dlouho a proto nás v Cape Town bude provázet místní průvodkyně Jana Wilson, která tu je už 9 let, vdala se tu a má dvouleté dítě. Jdeme spát až kolem 01:30. Jsme dost unavení, ale zítra máme odchod až v 9:00 a tak se trochu vyspíme.