Deník z Jižní Afriky (část 30 / 32)

Jihoafrická republika, Lesotho, Svazijsko, Mosambik, Zimbabwe, Zambie (26.9. – 22.10.2006)

20. 10. 2006, pátek - pokračování

Před vchodem do parku je obrovská hromada vyřezávaných suvenýrů. Prodavači by nám ruky utrhli. Každý nás tahá ke svému „shopu“ a nabízí a nabízí. Hraje tam také jakýsi šaman na domorodý klávesový nástroj. Ale ten chce za fotku zaplatit, a tak ho beru jenom z boku. Do toho tržiště se mi moc nechce, ale nakonec nás tam stejně vtáhnou a hned máme v ruce suvenýry. Neustále slyšíme „Come To My Shop“. Ptají se, odkud jsme, jak se jmenujeme a také se nám sami představují. Navíc znají naše fotbalisty a někteří recitují celé sestavy. S Pieterem se ještě vrátíme do kamenného obchodu, který tady taky stojí a kupuji si 3 zambijské pohledy po 1 US $ za kus. Čepičky tu stojí taky dost. Chtějí za ně 14 US $. Ještě si koupíme půl litru vody po 1 US $. Platím tedy 5 US $.

Při odchodu z tržiště nám ještě nějaký domorodec nabízí sošku dřevěného orla. Chce za ní 25 US $, ale to nedostane ani náhodou. Buď si vezme 10 US $ nebo nic. Nakonec se tedy na této ceně dohodneme. Ještě si Alexe, jak se prodavač jmenuje, vyfotím. V 11:50 překračujeme rychle zambijskou hranici a jsme v prostoru mezi dvěma celnicemi, kde se volně pohybují další prodavači suvenýrů. Teď můžeme zvolnit chůzi, protože Pavel a Ondra se rozhodli si z mostu na hranici skočit bungee jumping. Jdeme proto pomaleji a zase se na nás lepí prodavači. Jsou vlezlejší než čeští pojišťováci a prodavači hrnců, vysavačů, mobilů, zdravotních potřeb a dalších předražených zmetků, jak je známe z domova. Jeden z prodavačů má v ruce krásnou sošku dvou žiraf z kamene a pěkného dřevěného slona. Velice se nám vnucuje. Současně ale tušíme, že s námi může jít jen k hraničnímu mostu a tak to snad vydržíme. Chce 15 US $ a to tedy nedáme. My si to totiž kupovat nemusíme, ale on to naopak prodat musí. A tak si toho Zambijce řádně vychutnám. Neustále ho odmítám a on musí snižovat. Nasadím cenu 5 US $ a pod tu nemíním jít. On chce 10, pak 8, pak 7, nakonec 6. Snažím se mu vysvětlit, že nemám jiné peníze než 10 nebo 5 US $. Už se blížíme k mostu a on dál nemůže a tak měkne. Tak mu nakonec dám 5 US $ a 600 zimbabwských $, i když chce 1.000. Je mi ho chudáka až líto. Je celý mokrý od potu a zchvácený, ale to je byznys.

Pak dojdeme k bungee jumping a máme chvíli relax a odpočinek ve stínu. Kdyby ovšem nebylo dalších prodavačů, tentokrát už zase Zimbabwanů. Je 12:15 a naši odvážlivci skáčí za 90 US $. Obdivujeme je a zatleskáme jim. Od bungee jumping odcházíme ve 12:30. Prodavači jsou stále velice dotěrní, ale na zimbabwské straně přece jen ještě více. Další se na mě nalepil a chce prodat krásně vyřezávanou sochu velké pětky. Ta je ale opravdu exklusivní a docela bych si ji koupil. Nasazuje cenu 15 Euro, ale kdepak na mě. Libuška už je vpředu a tak zrychlím krok. A s každým krokem za mnou škobrtá i prodavač a cena rychle klesá. Na 10, 9, 8. Tak mu jasně řeknu, že jedině za 5 euro a už tu sošku mám a jsem spokojený, protože za 140 Kč by ho u nás nikdo neprodával. Následuje rychlý přechod hranice a ve 13:00 už jsme v parku na zimbabwské straně. Teď platí za vstup Pavel a to 20 US $. Ve vstupní místnosti je kromě nástěnných map parku také velká fotka Roberta Gabriela Mugabeho a tak si tohohle diktátora rád vyfotím a nafilmuji.

Pak už jdeme do parku. Máme čas do 14:30. Zimbabwská strana se nám zdá být zajímavější, protože řeka Zambezi tady má silnější tok a je zde tudíž více vody. Opět poctivě pořizujeme záběry. Je to úchvatné a na více místech nás zkrápí voda z vodopádů. Je to velice příjemné osvěžení a vždy se těšíme na ochlazení organizmu a studený deštík. Cesta kolem vodopádů je dost dlouhá a máme co dělat, to všechno stihnout na čas. Také si vyfotím zimbabwské vojáky, vojandy a pár návštěvníků. U východu si chceme koupit vodu, která stojí 700 zimbabwských $. Prodavač ale nemá nazpět a tak si nic nemůžeme koupit. Jdeme zpět k autu a ještě si chceme koupit vodu tady. Prodavači mi nabízejí fotku plánku vodopádů, takový lepší pohled. Myslím si, že chtějí 250 zimbabwských $. Oni ale chtějí 2.500. To striktně odmítám. Ale prodavač mezitím začal rozměňovat mých 10.000 zimbabwských $ a vrátí mi málo, o 1.000 méně. Já si toho všimnu až v autě. Tak mě o 1.000 obrali. Ale to zase není tak moc a snad to podpoří jejich rodiny. Ve 14:45 jedeme do města Victoria Falls do obchodu-supermarketu Spar.

Vzhledem k inflaci tu asi mění ceny velice rychle a často. Kupujeme pár drobností (pečivo, 5 litrů vody v kanystru, 2 piva, pár deka salámu, polévku v sáčku, rajčata, citrón) celkem za 4.628 zimbabwských $. Když jsme si z chladící skříně brali pětilitový kanystr pitné vody stalo se mi poprvé v životě, že mi černý prodavač, který byl nablízku, poděkoval, že si toto zboží beru. U pokladny nám prodavač vrátí zpět poctivě, ale nejmenší používaná bankovka je 10 zimbabwských $ (tj. asi 0,30 Kč). Získáváme také 20ti $ zimbabwskou bankovku a tu si večer nafotíme. Připomínám, že na hranici visel leták i s vyobrazenými jednocentovými bankovkami, které zřejmě obíhaly v zemi ještě počátkem roku před další devalvací. A mince, jak už víme, v Zimbabwe nemají. Jen tyhle kuriózní bankovky-šeky, které se navíc pod hrozbou vysokých trestů nesmí vyvážet ze země. V 15:20 jsme zpět v Backpackers. Dáme si kávu a skočíme do bazénu. V 16:00 pro nás přijede mikrobus a jedeme na lodní výlet po Zambezi. Náš průvodce a řidič se jmenuje Ernest. Stojí to 30 US $ na osobu. Ještě se ani pořádně v lodi neusadím a už pozoruji zajímavého vodního ptáka, který vedle naší lodi loví vodní havěť.

V 16:45 vyjíždíme lodí a je to taková pohodová oddechovka. Máme v ceně neomezený pečet drinků. Dáváme si 2 x rum s kolou a také vodku s džusem a když už docházejí zásoby tak aspoň zázvorovou limonádu, která je trošku ostrá a moc nás nenadchne. Plavba je nádherná a zažijeme spoustu legrace. Vedeme s Pieterem naše oblíbené průpovídky: „Hello my friend. How are you? I´m very well, thank you. And you? I´m fine. Where is Gibson street? Go straight on, second on the right. What is your name? I´m George. I´m Pieter, come see my shop, I have cheap price….No takhle zkrátka blbneme a rozvíjíme tyhle dialogy….. Nejzajímavěší jsou ale přírodní krásy. V celé své nádheře se nám předvede krokodýl. Pluje si volně bez dokladů po řece Zambezi, tj. na hranici mezi Zimbabwe a Zambií. Jsou tady pěkné ostrůvky a u nich zvěř. Fascinující je pozorování slonů, kteří se zde právě koupou. Kolem nich krouží všechny zdejší lodě a turisté tu nádheru pozorují. Také vidíme rodinku hrochů. Hlava rodiny na nás dlouho otevírá tlamu. Vše filmujeme stejně jako západ slunce. Plavba končí za tmy před 18:30.

V mikrobusu s námi jedou ještě nějací Jihoafričané a Švédi. Řidič nás rozváží podle místa pobytu. Ostatní turisté jsou ubytováni v celkem obstojných hotelech. My jedeme do našeho Backpackers a cestou ještě zažijeme legraci. V 18:45 dorazíme do Backpackers a potkáváme tady Moraváky a Čechy (Brno, Zlín, Karlovy Vary), kteří jsou na zájezdě také s Livingstonem. Tak to je dost velká náhoda. Napřed z toho setkání máme radost. Později nás ale tihle turisté hodně zklamou, protože se chovají, jako by jim kemp patřil a dělají rámus až do pozdní noci. Jsou divní. Napřed se nás vyptávají na všechno možné a když se zeptáme na něco my, odpovídají neurčitě, vyhýbavě nebo vůbec ne. Tak nám před ostatními turisty pošramotli národní pověst. Už podle počtu bas piv je nám jasné, že to budou pěkní pařmeni. Napřed ale musí vyhodit 2 přepravky plné zkaženého masa. Je jich 9 a průvodce Čech. Ten se zná s naším Pavlem. V 19:00 vaříme polévku. Ostatní také klohní poslední zásoby. Mezitím nastane bouřka, která se ale brzo přežene. Tak si s Libuškou ještě skočíme do bazénu. Pak je čas vrátit se k psaní deníku a přemazat pár fotek. Ase ve 22:30 zase Mugabe vypne proud. Pařmeni, kteří dnes přijeli, jsou ale k neutahání a pokračují i při baterce. Já v té tmě jsem jako slepý. Naštěstí elektrika zase za čtvrt hodinky naběhne. Nemohu usnout a podaří se mi to až po půlnoci. Předtím jsem musel bohužel jít trošku umravnit to pijácké bratrstvo, které asi zapomělo, že nejsou v Las Vegas a že možná okolo nich by někdo chtěl i spát.

Obsah cestopisu Deník z Jižní Afriky

Deník z Jižní Afriky (část 1 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 2 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 3 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 4 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 5 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 6 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 7 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 8 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 9 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 10 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 11 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 12 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 13 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 14 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 15 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 16 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 17 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 18 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 19 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 20 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 21 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 22 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 23 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 24 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 25 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 26 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 27 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 28 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 29 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 30 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 31 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 32 / 32)