Modrá mešita v Istanbulu

Když se řekne Istanbul, většině lidí se vybaví dvě slova: Hagia Sofia. Chrám Boží moudrosti je historicky nesmírně významným monumentem, na nějž přijde řeč již při výuce dějepisu na základní škole.

Ale byla by pochopitelně chyba spojovat si Istanbul pouze s jedinou stavbou, vždyť třináctimilionové turecké město je historickou metropolí Malé Asie, kde se psaly dějiny. To je důvodem, proč v Istanbulu za tisíciletí vyrostly stovky mešit. Patrně druhou nejznámější hned po zmiňované Hagia Sophia je mešita sultána Ahmeda, respektive tzv. Modrá mešita, největší mešita ve městě a jediná, která se může pyšnit hned šesti minarety.

Zní to jako fádní informace, která nic neřekne průměrnému Středoevropanovi – pokud si však neuvědomíme, že mešita znamená jeden, nanejvýš dva minarety. Jestliže si nějaká mešita zaslouží minaretů šest, pak smí ležet pouze v Mekce.

Jak vidno, Modrá mešita toto pravidlo směle porušuje, a už to je důvodem, proč by si měla zasloužit naši pozornost. Ročně ji navštěvují miliony turistů, aby zhlédly téměř čtyři sta let starou stavbu, kterou nechal vystavět tehdy teprve dvacetiletý sultán Ahmed I. Dílo představuje vrchol islámské architektury – a není divu, už při pohledu na ni i naprostý laik ocení fascinující komplex devíti dómů, které se tyčí jeden nad druhým, jako by byly vystavěny na kopci (což je svým způsobem pravda, neboť budova se tyčí do výše více než čtyřiceti metrů).

Ještě impozantnější pohled se nám pak naskytne po vstupu do interiéru, kam se lze dostat hned třemi vchody (pro turisty je zpřístupněn nikoli hlavní, ale ten vpravo). Střecha, respektive hlavní kupole, je podpírána čtyřmi mohutnými pilíři a stěny jsou obloženy modrými fajánsovými dlaždicemi, a právě jejich neobvyklá barva stojí za přezdívkou celé budovy. Stavba zahrnuje také vnější a vnitřní zahradu, samotná mešita je potom rozdělena na modlitebnu, sloupové nádvoří a mauzolea (včetně toho patřícího sultánovi Ahmedu I.). Uvnitř je možno si prohlédnout nádherné, většinou původní okenní vitráže ještě ze sedmnáctého století.

Světlo proniká do interiéru celkem 250 okenními otvory, přesto nestačí plně ozářit veškerý prostor; nicméně sluneční paprsky se odrážejí od modrozelených stěn, čímž vzniká neobyčejně krásný přísvit – aby ne, vždyť stěny pokrývá více než jednadvacet tisíc dlaždic, opět pocházejících ještě z dob osmanské říše. Zatímco o něco proslulejší Hagia Sophia, která se nachází na opačné straně náměstí Sultanahmet, je dnes přeměněna na muzeum, Modrá mešita je sice nadále modlitebnou, pro turisty je však v bezprostřední blízkosti otevřeno jiné muzeum, tentokrát proslulých orientálních koberců a kelimů.

Kromě toho lze v rámci mešity navštívit starobylé lázně, dodnes sloužící pro potřeby věřících, jež zde konají rituální očistu před modlitbami. Z toho vyplývá, že jakožto turisté bychom v první řadě měli respektovat víru místních, vstupovat do mešity pouze vhodně oblečeni a hlavně pokud možno nerušit probíhající modlitby.