Národní parky a rezervace Demokratického Konga
Nejznámějšími národními parky v Demokratické republice Kongo jsou Garamba, Kahuzi-Biega, Národní park Virunga, přírodní rezervace Okapi a Salonga. Virunga se rozkládá mezi pohořím Ruwenzori a Virunga. Jde o nejstarší Národní park v Africe, počátek jeho založení sahá až do roku 1925.
Přírodní rezervace Okapi
Okapi má téměř 15 000 km² a rozkládá se poblíže hranic s Ugandou a Súdánem (respektive Jižním Súdánem). Rezervace je především domovinou pro antilopy okapi. Jeho přirozeným prostředím jsou deštné pralesy okolo řeky Kongo v severovýchodní části Demokratické republiky Kongo. Okapi měří v kohoutku téměř dva metry. Typickým znakem jsou hnědo-bílé pruhované nohy, podobně jako u zebry. Každá okapi na unikátní vzor pruhů. Někteří jedinci mají na kolenou dokonce bílé tečky. Kopyta jsou namodralá, kulatého tvaru, vpředu mírně špičaté a mají dva prsty. Ocas mají s černým chomáčkem chlupů na konci.
V roce 1996 byla zařazena na seznam světového dědictví UNESCO. Rezervace je devastována a vážně ohrožena následkem válečných konfliktů.
Záchrana šimpanzů
Národní park Conkouti v Demokratické republice Kongo. Místní kdysi tvrdili, že v konžské ZOO byla zvířata ponechávána, aby pomalu zemřela. Díky projektu „Help Congo“ se mohou svobodně dožít svého průměrného věku padesáti let. Projekt „Help Kongo“ vznikl v roce 1990, během prvních deseti let umožnil vrátit na svobodu asi dvaceti šimpanzům, většinou ilegálně odchycených. Zachránění šimpanzi putovali za záchranou na lagunu do národního parku Conkouati, kde se učili žít ve volné přírodě.
Problém se tu řešil vcelku zásadní. Šimpanzi odvykli životu v divoké přírodě, dalo se předpokládat, že budou dezorientováni, mnozí si bez lidí vůbec nedokázali opatřit potravu. Šimpanzi vypuštění do přírody v programu „Help Congo“ se poměrně hladce adaptovali na staronové prostředí, na nějž normálně reagují. Navazovali také kontakty s volně žijícími šimpanzi. V tom byly samice úspěšnější a mohly fungovat jako určité rozhraní mezi oběma světy.
Národní park Garamba
Jeden z nejstarších afrických parků v Demokratické republice Kongo. V roce 2005 se tu narodila čtyři mláďata bílých nosorožců. Válkami a hladem zubožený Súdán tak udělal z některých lidí pytláky, jejichž krvelačné akce ohrožují zvířata nejen v Kongu, ale i Čadu a Středoafrické republice. Je to pro ně mnohdy jediná příležitost, jak si přivydělat trochu peněz. Dostanou zakázku a ta se jen těžko odmítá.
Národní park Garamba leží v severovýchodní části Demokratické republiky Kongo, jde o jeden z nejznámějších afrických národních parků. Byla zřízena národním parkem zejména kvůli ochraně vzácných a ohrožených nosorožců bílých severních a žiraf. Mezi nejhorší období v historii parků, kdy došlo k výraznému snížení počtu všech druhů zvěře, patří šedesátá a pozdní sedmdesátá léta minulého století. Během prvního období došlo k masivní invazi pytláků do parku a ke snížení počtu nosorožců z 1300 kusů na pouhých sto jedinců. Poté se populace začala obnovovat. Posledních patnáct nosorožců a pouhých čtyři tisíce slonů na začátku osmdesátých let bylo příčinou toho, že byl park v roce 1984 zařazen do seznamu světového dědictví v ohrožení UNESCO.
Severní nosorožci
Nosorožci jsou mezi pytláky vyhledávanou kořistí, strážci v afrických národních parcích se je snaží se vším úsilím ochránit. Severní formu bílého nosorožce dnes najdeme jen na malém území Afriky. Jejich rozmnožování se zatím v zajeté nedaří, dnes jsou jednimi z nejvzácnějších kousků českých zoo. Přírůstky v přirozených podmínkách rezervací jsou asi deset procent. Poslední malá populace žije v národním parku Garamba v Demokratické republice Kongu. Po roce 2000 jich bylo ještě třicet kusů. Značnou pomoc poskytují odborníci ze záchranné stanice pro nosorožce Ziwa v Ugandě. Dokonce se zvažuje přemístění bílých nosorožců z královéhradecké ZOO do jedné z přísně střežených rezervací v Africe.V okolí Krügerova národního parku se v posledních letech objevily další případy pytlačení na bílých nosorožcích.
V dnešním jedenadvacátém století je bílých nosorožců severních už jen pouhých osm kusů. Šest těchto kusů si hýčkala královéhradecká ZOO. Nakonec byli čtyři nosorožci se jmény Súdán, Suni, Nájin a Fatu převezeni pod odbornou kontrolu do divočiny. Dva roky se plánovalo a řešilo, kam přesně se bílí miláčci umístí, nakonec zvítězila rezervace Ol Pejeta v Keni. V úvahu se brala i bezpečnost před pytláky i tropickými nemocemi. Tato má keňská rezervace má dvojí elektrické bariéry. Přeprava velkých zvířat je náročná, královéhradecká ZOO je v tomto oboru světovou jedničkou. Několik týdnu před odjezdem dostali nosorožci do výběhu přepravní boxy, aby si na ně zvykli. Mohli jimi procházet a nebáli se do nich před převozem vlézt. Potom se jim jedna stěna zahradila a čekalo se, až vlezou do boxů sami. Uřízl se jim roh, z bezpečnostních důvodů, aby se sami neporanili. Někdy se stane, že se tlustokožec rohem v boxu zasekne a nemůže hnout hlavou, zvíře pak uhyne díky způsobenému šoku. Roh potom zase bezbolestně doroste. Přesun do Keni trval rekordních šestadvacet hodin. Otevírání přepravních beden se zúčastnil i keňský ministr životního prostředí. Celá akce by měla přivézt na svět malé nosorožčí mládě, ale zatím je to jen přání. Ale snad se to podaří.
Barbora Walterová Benešová | 26.4.2015
Aktuální počasí v destinaci
|
33,5°C
|
Předpověď počasí |