Cejlonské bohatství: Otisk čajových tváří

Šárka Vacková | 1.7.2015

Nejsem znalec čaj, ale mám ráda. Ovšem ještě raději charisma a pohled na život obyvatelů čajového lístku na ostrově zvaném: Šrí Lanka. Zelené plantáže, vyprahlé pláně, svěží hory a vůně oceánu se mísí s barvitým optimismem a radostí na tváři Srí Lančanů. Nevěříte, pak se nechte na chvíli unést strojem času na cejlonský ostrov s kořínkami tajuplné pohody.

Smalk Talk se Srí Lankou

Na Šrí Lance poznáte pravé nefalšované, úsměvy. Jen v Kandy se upřímné asijské tváře schovávají za kandyjskými maskami. V Hattonu se s budhisty vydrápete na posvátnou horu Adam´s Peak. Vnitřní sílu, energii a vitalitu ostrova najdete v čajovém království Haputale. Neopomeňte středověkou tvář Pollonaruwy a přísný pohled Hortonských  plání. Na pár dnů se uchylte k evropské receptuře – nicnedělání. Ideálním místem k této nečinnosti je welligamské pobřeží, kde se uculuje síla vln Indického oceánu, z něhož čiší nejen slaná svěžest, ale i tolik potřebný respekt.

Seznámení na čajové půdě

Při putování po ostrově se setkáte se slony, s opicemi, s ještěrkami, s varany a dozajisté si vás vypátrají i „milovaní“ komáři. Ochutnáte ovoce, které jste nikdy předtím nejedli: opravdovou chuť banánů, kokosových ořechů, rambutany, chlebovník, ananas, papáju. Ovoce, jehož chuť podporují paprsky žlutého oválku, které každodenně po ránu vysušují ranní rosu a rozclení mlhový opar. Po neúnosné polední sluneční síle spadne odpoledne pár svěžích kapek, které vyleští a probudí přírodu ze svého rozjímání. Na každém kroku a za každého počasí vás ale provází velký společník: šálek pravého srí lanského čaje. Tady nejdete do supermarketu pro obdélníkové balení za padesát korun. Ani nehodíte ledabyle čajový pytlík s jakousi pravzlášní směsí do chladného hrnečku. Tady vás taková hloupost ani nenapadne. Čaj je rituál a je spojený s tím, s kým ho zrovna pijete.

Nejmilejší rodina v kupíčku

Při cestování vlakem do jsem poznala skvělou sinhálskou rodinu. Shukli se kolem mě a seznámení se ukázalo jako naprostá samozřejmost. Obešli jsme se bez sinhálštiny i angličiny. Jednoduše jsme využili mimiku a gestikulaci. V kupíčku jsme se po pár minutách všichni chlámali smíchy, až jsem byla trošku smutná, když jsem musela vystoupit. Ale Hatton je má cílová stanice do čajového poznání. Otevírám dveře kupíčka a hned se probouzí mé čichové kanálky: Ta vůně čaje má ve vzduchu decentní parfémový nádech svěžesti. 

Hattone, díky za vřelé přivítání

Ještě než jsem udělala krok do čajového království, otočila jsem se a zamávala těm nejpříjemnějších lidem v kupíčku, se kterými jsem, kdy cestovala. Odpověď mě zastihla ještě venku na perónu, když měli všichni z kupé namačkané obličeje za okenními výplněmi a zvednuté dlaně, kterými třepotali ze stranu na stranu. V tu chvíli jsem věděla, že jsem se dostala nejen do úžasné oblasti, ale i na území, kde žijí nesmírně mírumilovní a přátelští lidé.

Pohostinnost u srílanského stolu

Ubytovala jsem se v guest house zvaném ABC. Zajímá vás, co znamená abecedně poskládané slovo? Majitel má tři děti a na jejich počest nechal svůj guest house pojmenovat podle počátečních jmen jeho milovaných ratolestí. Večer mi rodina uvařila skvělé „rice and curry“ a jako dezert se na stole jen krátce vyjímala miska s banánem, papajou, mangem a mandarinkou zalitou smetanovým jogurtem a kapkami palmového medu. Krásná tečka na konec hostiny Jako revanž a na seznámení jsem obětovala mé „dezinfekční a žaludeční prostředky“: slivovici a whisky. Když majitelé okusili českou domácí slivovici, protočily se jim panenky. To bude děda pyšný, až mu budu vyprávět, jaký úspěch měla na Cejlonu jeho letošní jablka.

Upřímný charakter opatrovníka plantáží

Čajovou atmosféru jsem se další den vydala hledat na věhlasně známý Lipton´s seat. Vyrazila jsem až po vydatné snídani. A na půli cesty jsem potkala tři Čechy z Ústí nad Labem. Hned jsme si padli do noty a tak se klábosení a procházení zelenými čajovými plantážemi protáhlo. Na vyhlídku jsme dorazili až v poledne s mlhovou oponou. V žádném případě se nedostavila mrzutost. Vše nám vynahradil místní  správce, který jako správný hostitel uvařil lahodný srílanský čaj a k tomu nabídl i závitky, které připravila jeho manželka. Člověk, ze kterého čiší elán a energie zůstane navždycky zarytý v mé paměti. Je to vášnivý sběratel peněz, a tak si nechte ukázat jeho opravdu excelentní exempláře. My jsme mu věnovali jednu starou minci, co jsme našli na severu Srí Lanky a takovou radost jsem dlouho u nikoho neviděla. Skvělý okamžik.

Dětská rozvernost v čajové pohádce

Při zpáteční cestě jsme míjeli houfy dětí ve školních uniformách. Je krásné sledovat tu dětskou rozvernost a bezstarostnost. Děcka s vlasy tmavými jako havranní křídla a bílými uniformami se k nám rozbíhají s úsměvem na tváři. Ukazují nám své školní brašny, pomůcky i sešity s tamilskými klikiháky. V čajových oblastech žijí především Tamilci, kteří trhají to zelené lístkové zlato do pytlů připevněných provázkem přes hlavu. Ale jinak tvoří na Srí Lance převážnou část obyvatelstva Sinhálci. Není na škodu, mít při ruce pár bonbónů či propisek. Jediné co nedoporučuji - obdarovat děti penězi. Tím turisti ničí cejlonský čajový lístek našimi směšnými hodnotami, které opravdu nejsou tím pravým ořechovým, jak si mnohdy myslíme. Nechme čajovému Hattonu jeho dobře postavenou životní strukturu takovou jakou má.

Povědomí o malé České republice

Pokud řeknete, že jste z Čech, tak spousta Srílančanů překvapivě ví, kde ČR leží. Znají Prahu, naší ZOO a především české fotbalisty. Při zpáteční cestě z Hattonu jsme na náměstí objevili malinkatý krámek, kde se prodávají čaje. Prodavač dělá i masáže v přepočtu za 16 Kč. Jeho kniha chvály čiší spoustou českých slov od spokojených zákazníků. Asi proto má silnější prodavač za pultem tak skvělé povědomí a geografii českých měst. Svými znalostmi o ČR by přelstil lecjakého Čecha. Až se stydím, že nemám takhle nastudovanou Srí Lanku.

Lucky a Pémma – nejbáječnější lidé pod sluncem

Síla vln se denně opírá o písečné pobřeží, kde se modrá barva mísí v několika odstínech. Přejela jsem s mými novými přáteli Tomášem, Zdenou a Petrou z čajových plantáží na cejlonský cíp. Městečko Unawatuna se skládá z jedné ulice a pár odboček. Šli jsme přímo za nosem a intuice nás dovedla do Amma´s guest house, kde jsme se seznámili s nejšťastnějším párem, který jsem kdy potkala. Lucky a Pémma  jsou lidé  s otevřeným srdcem a láskou v duši.

Strach nebo respekt k přírodě?

Tsunami jim smetla nejen domov, práci, ale vzala jim i své milé příbuzné. Osudného okamžiku byl Lucky se svou neteří na terase. Dvanáctiletá Sunny mu zpívala novou písničku, co se naučila. V tom to přišlo. Zničeho nic se u nich vyloupla vlna, která si nebrala servítky. Malá Sunny se držela dřevěného trámu, Lucky k ní ještě natahoval ruku od vedlejšího štítového sloupu, ale nestihl to. S vlnou odešla nedobrovolně i Sunny. Takový příběh vrací slanné slzy s hořkým nádechem do očí. Přesto se postavili znovu na nohy, vrhli se sami do oprav a dokázali zvelebit svůj guest house. Z hmotných vzpomínek se podařilo zachránit jen jednu svatební fotku. Pémma vaří ten nejlahodnější čaj s mlékem se sladkým nádechem místní atmosféry. Strávené večery plné vyprávění zůstanou zařízlé v mé paměti.

Život je dar

Srí Lanka je plná barev a tváří. Člověk si uvědomí, že je potřeba žít dnes a spokojit se s málem. Charakter a mentalita místních obyvatel je obdivuhodná. Ledačemus bychom se od nich mohli učit. Ono být šťastný neznamená mít nejnovější model auta, nejdražší kus džín z módního butiku nebo si dojít na pizzu. Radovat se z maličkostí a z toho být pohromadě s rodinou a s přáteli je pravou dávkou toho našeho uspěchaného života. Žijeme totiž jen jednou. A to teď a tady.

Booking.com