Život kočovného Nomáda v Somálsku

Život v Somálsku
Život v Somálsku

Konečně Mogadišo, hlavní a největší město Somálské republiky. Leží při pobřeží Indického oceánu na jihu země. Průměrná teplota se tu přes rok téměř nemění, v lednu se pohybuje kolem 25 °C, v červenci je to o zhruba 2 °C více. Co se týče dešťových srážek, tak v lednu téměř neprší, nejvíce naprší v červnu a to kolem 80 mm.

Poslední sčítání obyvatel v Mogadišu proběhlo v roce 1995. Od té doby se počet obyvatel zvětšuje, kvůli napjaté situaci, způsobené dlouhou občanskou válkou není možno určit přesný počet obyvatel. Současné odhady jsou mezi jedním a půl až třemi miliony.

Krásná kočovnice

Na ulici Mogadiša seděla starší žena, měla hluboké vrásky, které jí do tváře vepsal čas a kočovný život nomádů. Kolem ní sedělo dvanáct dětí všech věkových kategorií. Žena k nim vlídně promlouvala, vyprávěla a občas ty nejmenší pohladila. V očích měla zvláštní lesk a moji bratři a já jsme se shodli, že i přes vrásky ve tváří je to krásná žena. Potom mi došlo, že je zřejmě matkou něktrého z dětí. Zastavili jsme se a zaujatě ženu poslouchali, i když jsme nerozumněli jedinému slovu. Děti kupodivu mlčely. Žena nás pozvala k dětem, abychom mohli poslouchat. Překvapilo mě, jak dobře mluví anglicky, ženy tu obvykle mluví jen somálsky nebo arabsky.

Kočovnice z Evropy

Dozvídáme se, že Fattuma žila několik let v Londýně, kde uklízela u McDonalda. Ve svém vyprávění projevila jakousi moudrost, která mě velmi mile překvapila u ženy z takových poměrů. Do Londýna se prý dostala se strýcem, kde pracovala jako služka. Znovu jsem se ptala zda je tomu tak, myslela jsem, že špatně slyším. Potvrdila mi to. Je z rodu kočovných Nomádů z pouště. Vdávat se ve dvanácti odmítla a tak musela ke strýci do služby. Dnes má sama dvanáct dětí a dvě už jí zemřely. Všechny ty dětičky kolem nás byly její vlastní. Já mám čtyři a připadá mi to hodně, ale tohle je příliš. Když jsem s nimi doma sama, nejraději bych se šla oběsit a ona vypadá tak spokojeně a odpočatě.

Život v Somálsku

Spravedlivá matka

Fattuma se pro své děti mnohokrát obětovala, ale málokdy si stěžovala. Miluje svých dvanáct dětí rovným dílem. Samy děti prý děkují Alláhovi za to, že jim dal takovou matku. Ona sama na své dětství vzpomíná také s láskou až do té doby než jí otec našel ženicha, kterého nechtěla. Fattuma žila se svou rodinou a deseti sourozenci na poušti. Neměli žádné auto, na poušti nejezdil autobus a neměli dokonce ani boty. Všude chodili pěšky a byly to i nachozené kilometry za jediné dopoledne. Celý její život se točil kolem rodiny a jejich zvířat, proto tak chtěla vychovávat i svoje potomky. Děti z rodiny se odjakživa staraly o stáda, byl to úkol, který všechny děti začaly plnit ve chvíli, kdy se naučily chodit. O velký dobytek se starali  chlapci a dívky měly na starosti menší stáda.

Velbloudi místo zlata

Nejvzácnější a nejdůležitější jsou prý velbloudi, somálští velbloudi jsou proslulý, v Somálsku jich je nejvíc na světě. Je jich v této zemi dokonce víc než obyvatelstva. Velbloudi měli stejnou funkci jako zlato. Například za zabitého muže se musí platit sto velbloudů, což není málo. Velboudi si umí najít citový vztah ke svému majitely a musí se cvičit od malička, aby se na nich dalo jezdit.

Chatrče a příbytky

Matka dětem vypráví dál a i my zaujatě posloucháme, i když nerozumíme jedinému slovu. Po chvíli se otočí na nás a bleskově překládá do angličtiny. Usmívám se a přikyvuji, je to úžasné, jak tak nevzdělaná žena umí plyně přecházet z jednoho jazyka do druhého. Vypráví o kočovných domech, jakých si stanech ze zvířecích kůží na tyčích. Když se stěhují dál zabalí tyče i kůže, složí je na velbloudy a pokračují k novému domovu. V takových provizorních domech se ukrývají před sluncem v poledním vedru, ukládají tam zvířata a spí tam matka s těmi nejmenšími dětmi. Ostatní s otcem spí venku na rohožích pod hvězdami. Nikdy prý neměli dost přikrývek, aby se všichni zahřali, museli se houlit jeden ke druhému, protože v noci bývá na poušti silná zima.

Droga Kát

Kát je narkotická rostlina, kterou muži v Africe žvýkají, její účinky se podobají kokainu. Nomádi na poušti ji také žvýkají a po ní mají do červena zabarvené zuby. Ženy se kátu nesmějí dotknout, naštěstí, protože muži po něm blázní, jsou vzrušení a agresivní. Tahle droga už zničila mnoho životů.

Domov kočovníka

Jejich domy představovaly chatrče spletené z travin. Chatrče byly přenosné jako stany, aby se daly skládat a rozkládat. Když přišeol čas jít dál, chatrč se složila na tyče a rohože a spolu se skromným majetkem se přivázala na velbloudy. Potom se šlo zase dál. Na velboudy se vyskládaly spolu s majetkem i malé děti a batolata. Další nový domov si našli na nějaké pastvině, kde byla voda i obživa pro stáda.

Nový domov

Domov měnili a pořád mění kočovníci několikrát do roka. Chatrč sloužila v noci jako obydlí a ve dne se tu před sluncem schovávaly malé děti. V poledne se sem uchylovaly i ti starší potomci. Schovávalo se tu i čerstvé mléko, které dostávali od dobytka. V noci velké děti s otcem spali na rohožích venku pod hvězdami. V noci se na poušti ovšem značně ochladilo a dek nikdy nebylo dost pro všechny děti. Dětičky vstávaly s východem slunce. Prvním úkolem bylo zamířit do ohrad, kde byla stáda zavřená, a zvířata podojit. Při každém novém stěhování měly děti za úkol nařezat větve a postavit ohrady pro stáda. Mláďata se musela zahánět do ohrad oddělených od matek, aby jim nevypila všechno mléko. Ale i pro ně se muselo něco nechat. Po dojení se nechala mláďata maminkám. Snídá se většinou velbloudí mléko, které je mnohem výživnější než jiné mléko a má vysoký obsah vitaminu C.

Komentáře
Booking.com
Aktuální počasí v destinaci
Mapa oblasti
Sponzoři článku

Chcete mít na tomto místě svůj inzerát? Staňte se sponzorem našeho článku! U tohoto článku si můžete na 1 rok zakoupit umístění vašeho vlastního odkazu. Vložit inzerát.

Nejnovější článek
Kam dále?
Reklama