Muži hrají domino a karty, ženy pletou copánky

Malé hydroelektrárny nejsou schopny vyrobit dostatek elektřiny pro celý ostrov, noří se celá města v noci do tmy. O to romantičtější je pak návštěva některé z pouličních restaurací, nad kterou se vznášejí podivuhodné vůně. Zase tu nehrozí žádná jaderná katastrofa a nepravděpodobný je i teroristický útok. Madagaskar se podle statistik řadí mezi nejchudší země světa.

Kmenové shromáždění

V životě malgašských obyvatel je poměrně důležitou osobou tangalamena, takzvaný ceremoniář, stařešina, který je známý nejen svou moudrostí, ale i znalostí průběhu všech oslav a sledu všech kabary.  Život na vesnici řídí starosta, fokontany i fokonolohou, což je shromáždění vesničanů, které demokraticky rozhoduje o všem, co je a není užitečné pro vesničany.

Pracovní nasazení a zábava

Jsme zvyklí, že u nás je kolem poledne největší shon a stres v práci, to malgašové vůbec neznají. I když je pravda, že oni zřejmě neznají žádný shon a stres. V poledne najdete muže z vesnice, jak vášnivé hrají domino a přitom odpočívají. Malgaši jsou vůbec vášnivý hráči, napadlo mě, jestli by se z nich v Praze stali gambleři. Nejčastěji je vídáme hrát karty, šachy, dámu, ale i domino přivezené Číňany. Nejznámější místní hrou je fanorona, všechny názvy jsou si dost podobné, kdo si to má pamatovat? Posuďte sami, prý byla tato hra důvodem ztráty království pro korunního prince, a teď poslouchejte, jaké měl jméno, Andriantompokoindrindru. Musela jsem si to od místních nechat napsat a i tak jsem musela hledat přesné hláskování na internetu. Byl prý tak zabraný do hry, že neslyšel vyslance, které poslal jeho umírající otec, aby ho vystřídal na trůnu. Vyslanci se proto obrátili na jeho mladšího bratra. Význam a pravidla hry mi ovšem jaksi unikal. Jako zábavu a hru nesmíme opomenout tradiční kohoutí zápasy, která vždy přilákají velké množství diváků. Nebo malgašský box, neboli morengy, tuto událost ohlašuje rytmická hudba bubnů.

Doprava a tržiště

Běžným dopravním prostředek je tu jízdní kolo, s tím se jezdí i na tržiště. Na něm jezdí i několik dětí a zřejmě tu mají kvalitnější jízdní kola než u nás. Pestrobarevná tržiště, na kterých lze pořídit vše, od hřebíků, přes nejrůznější druhy ovoce, zeleniny či obilovin až po jízdní kola, zdobí celý třetí svět. Madagaskar není výjimkou.

Složité účesy

Ženy na Madagaskaru jsou především pyšné na své účesy. Všechny mají dlouhé vlasy a nejvíc času věnují účesům, složité splétaným copánkům. Malgašky jsou, i přes nedostatek vody, poměrně čistotné a rozhodně nejsou zanedbané. Rozpuštěné vlasy, nebo jen do culíku tu pro ně nosí jen cizinky. Jak se asi musely divit, když jsem přijala já s vlasy téměř na ježka? Asi si myslely, že jsem chlap, akorát mám dost velká prsa na chlapa. Možná bílé zjevení. Pečlivě vyčesané drobné copánky jsou účesem, který nejčastěji zdobí hlavy malgašských žen. K tomu mají ženy krásné pestrobarevné oblečení. Typický způsob oblékání žen na Madagaskaru do pruhu barevné látky lamboany. Na hlavě mají pletené košíky s nejrůznějšími věcmi a na nohou žabky, které vyšly z módy už v minulém století.

Velmi mladé maminky

Když jsem se dočetla v průvodci, že na Madagaskaru je tříprocentní nárůst obyvatel, a že potkat tu velmi mladé maminky není nic neobvyklého, nedokázala jsem si představit, jak moc mladé. Potkala jsem dívku s nádherným chlapečkem, byli staří podobně jako moje děti a oba se neustále usmívali. Moje nejstarší dcera taky hlídá mladší sourozence. Ale pak jsem se dozvěděl, že to nebyli sourozenci ale matka se synem. Když si tak představit, že bych mohla být ve svých třiceti letech babičkou a moje jedenáctiletá dcera by musela porodit, bylo mi té dívčiny líto.