Pobřeží růžové žuly - Côte de Granit Rose v Bretani

„Pobřeží růžové žuly“, úsek pobřeží náležící severní oblasti Bretaně, Côtes d‘ Armor. Côte de Granit Rose spojuje křehkost vyvřelé žuly, jež omývají průzračné mořské dlaně, s hravým obrazem různorodé fauny. Růžová žula zaujímá ve své jedinečnosti přední místo, neboť se nachází pouze ve třech přímořských krajinách na světě – na ostrově Korsika, ve vzdálené Číně a zde. Růžové skály a balvany se ve svých tvarech neholedbají pouze netečností a ješitným vyleháváním po boku azurového přílivu, nýbrž zní šumem vodní hladiny v místech, kde přiléhají ke břehům, leskem slunečného bretaňského nebe v rozvalinách denního světa a vůní jarní květu v nezvyklých kombinacích.

Côte de Granit Rose představuje lahodnou směs klidného vláčného dne od svítání do soumraku, jež naskýtá mnoho příležitostí pro pěší turistiku, či fotografování úchvatných přírodních scenérií. V letním období je však nutné vyhnout se školním výletům a hlučným turistům, abychom si mohli zcela vychutnat majestátnosti tohoto místa. Nad touto malou vadou na kráse však zamhouříme oko a vydáme se směrem k Le Gouffre du Castel-Meuru, jak je označován na regionálních mapách. Malý domek zasazený mezi dvěma žulovými skalami překypuje nevídaným romantickým nádechem a zároveň dávkou obyčejnosti, přičemž je pro svou malebnost označován jako „La belle Bretagne“.

Již od dob Keltů, kteří osídlili Bretaň v 6. století, vykrajoval vítr spolu s vlnami přílivu líbezné motivy pobřeží růžové žuly. Dodnes je často pro svou barevnost přirovnáváno k chaosu, jenž se tříbí ve změti zeleně vřesovišť, divokých květin a modro-zeleno-šedého moře. Côte de Granit Rose je jedním z nejkrásnějších míst na přibližně čtyři a půl kilometru dlouhé stezce od Perros-Guirec k vesničce Ploumanac’h. Kouzlo vln narážejících do skal ve vás zanechá nezapomenutelný zážitek. Pozoruhodnou idylu nenaruší ani civilizovanější objekty nacházející se v těchto místech, jako jsou např. malé vilky, loděnice či tajemná kaplička se třemi vzácnými chrliči. Na pláži v Ploumanac’h můžete nalézt sochu sv. Guireca, jehož uznávají pouze místní obyvatelé. Mladé dívky toužící po manželství přicházívají k této soše v průběhu roku. Hladové krky i labužníky uspokojí široká nabídka denního menu, jež tvoří krevety, ústřice, krabi a jiné nejen mořské plody bretaňské kuchyně.

Necelých padesát kilometrů od Perros Guirec se nachází Morlaix, jenž je zajímavý z hlediska technického. Odkrývá dech beroucí železniční most z roku 1863, který se vznáší ve výšce 58 metrů nad městem a po němž jezdí rychlovlaky TGV. Máte-li pocit, že jste načerpali z Francie vše, co jste mohli, nezoufejte, vždy je k dispozici Le Mont-Saint-Michel, ozdoba seznamu kulturního dědictví a třešinka na dortu cestovatelského umu.