Střípky z Tuniska I.

V Tunisku jsem byla v zimě přes Vánoce až Nový rok 2003/2004, takže můžu spíš poradit jak zvládat Tunisko v zimě, ale o své poznatky se ráda podělím. Musím říct, že Ti co jezdí do Tuniska jen k moři přichází o spoustu zajímavých a výjimečných míst, nemluvě o milých, vřelých a nezištných lidech, kteří žijí mimo hlavní tur.tahy. Během léta je cestování Tuniskem pro ty otrlejší, protože horko je velké, v zimě se naopak člověk v moři moc neokoupe.

Jídlo v Tunisku

Takže pokud jde o Tunisko a jídlo, celkem mě zklamalo. Co je výborná věc, je polívka. Je možné ji sehnat brzy ráno (tak 6-8 hod) nebo pozdě večer (tak kolem desáté), místní ji říkají „lablabi“ (neptejte se mě jak se to píše) a je to velká miska něco jako hrachové polívky, s velkým kusem bagety a může se ochutit Harisou, což je ostrá čili-tomatová omáčka, jak ji známe z asijských bister.

Jinak je k jídlu všude k dostání grilované kuře s hranolkama, špagety a kuskus. V zimě je třeba předpokládat, že nic z toho extra teplé nebude. Většina bister a restaurací jsou udělány v letním duchu, takže je to takový open air, kde se člověk nezahřeje a pokud už teplé jídlo dostane, tak velice rychle vychladne.

Chleba je vesměs v podobě bagety, ale dá se sehnat i výborný kulatý bochníček, který je hutnější. Co je v Tunisku jako asi v každé muslimské zemi výborné, tak jsou zákusky a opravdu se není čeho se bát, ani se zákusku s vanilkovým krémem prodávaného na ulici nám nic nebylo. Ovšem, sluníčko samozřejmě nemělo více než 20°C. Dorty jsou taky často k vidění, jsou vesměs jednopatrové a kulaté a podle všeho na Silvestra a Nový rok patří dort na každý stůl.

Co mě osobně dost potěšilo, že je v Tunisku v prosinci k dostání čerstvý zelený hrášek a samozřejmě mandarinky a pomeranče a stejně tak olivy, všech druhů a kvalit.

V hlavním městě Tunisu jsme narazili na 2 seriózní putyky, kde se opravdu prodával alkohol a bylo tam plno, bohužel jsme to propásli a celý zbytek pobytu jsme byli odkázáni na český rum a slivovici i přes to, že Tunis produkuje prý výborné víno. Že je možné v Tuniskukoupit pivo, jsme poznali až podle víček od plechovek všude na zemi ráno po Silvestru, prostě dokonale ukryto.

Výborný je tuniský mátový čaj, který je hodně silný a hodně sladký a kromě fénu, to bylo jediné, co mě zahřálo. Tak nějak naznačuji, že mi tam byla dost zima, takže k počasí v prosinci v Tunisku asi tak, nám se dařilo vyhýbat se dešti celých 14 dní, např. v sousedním Maroku mají v té době pravidelně povodně. Hlavní místo, kde člověk v zimě na déšť narazí je kolem moře, kde taky hodně silně fouká. Je to poznat i na 50 km, že se člověk blíží k moři. To co je v létě tyrkysově krásné, vypadá v dešti v prosinci dost nevábně. Když svítí sluníčko je přes den tak kolem 17-20°C, když nesvítí, je to tak 6-10°C a je větrno. Vím to dost přesně, protože sebou vždycky beru teploměr.

Ubytování v Tunisku

Přesto, že i Tunisanům je v zimě zima, za celou dobu jsme, kromě jedné výjimky, nebyli na místě, kde by se topilo, člověk s topením nemůže počítat v restauraci, hotýlku a ani v klimatizovaném autobuse. Vzhledem k naší snaze o co nejnižší rozpočet jsme bydleli v ubytovnách uvedených v Lonely Planet a tam se samozřejmě taky netopilo, řešili to např. větším počtem dek. Průměrná teplota na pokoji byla tak kolem 8°C. My jsme s sebou měli naštěstí spacáky, ale převlíct se a hupnout do stejně studeného spacáku není nic moc, dobrý pomocník na zahřátí byl fén, který rychle zahřál promrzlé nohy i spacák. Od toho se odvíjí, že by člověk měl zapomenout i na teplou vodu.

Za pokoj jsme vesměs platili 8-10 dinárů. Jednou jsme spali ve vyšší kategorii za cca 20, tam se ovšem taky netopilo, ale byla aspoň teplá voda ze solárního kolektoru. Já jsem dost zimomřivá, takže jsem ty rána a večery brala dost tragicky a vynosila jsem své tenké rukavice, které jsem si vzala. Výborně se nám hodila lepící páska, například na přilepení nabíječky do místní vykotlané zásuvky nebo na přelepení okna, které nedovíralo.

Extrém bylo ubytování v Thale, což je jedno z nejvýše postavených míst v Tunisku. Okolní vršky byly pokryté sněhem a i v Thale bylo trocha sněhu, chtěli jsme do Le Kefu, ale bohužel jsme už žádnou louage nesehnali a museli tam přespat. Ráno bylo na pokoji příjemných +2°C.

Youth hostely slouží jako ubytovny hlavně školním zájezdům, takže by člověk neměl být překvapen množstvím dětí.

Lidé v Tunisku

Pokud jde o lidi, je to jeden z důvodů, proč bych dala výletu do Tunisku tolik bodů. Když pomineme opruz kolem turistických letovisek, kde jsou lidi zkažení turisty, tak venkovani jsou opravdu čisté duše.

V Tunisku není moc velký problém se stopem na krátké vzdálenosti, přece jen autobus nejede všude nebo jede 2x denně. Ať nikdo nepočítá s tím, že mu na stopu zastaví poloprázdné auto turistů, ale stačí, aby projelo místní auto a nejpozději třetí vás nabere a je úplně jedno, že nemluvíte ani francouzsky ani arabsky. Každý se nám snažil nacpat něco k jídlu, co zrovna měl nebo vezl a ještě k tomu přidal pozvání na jídlo domů nebo minimálně na čaj. Klidně člověka naberou i na blatník traktoru nebo na povoz tažený oslem. Je třeba dát si ale pozor a vždy když zastaví nějaké auto říct jim, že nemáte peníze. Jednou se nám stalo, že nám zastavilo auto, zavezli nás až tam kde jsme chtěli, už to bylo divné a pak po nás chtěli kupu peněz a nechtěli nás pustit z auta. To byla ale výjimka, takové lidi najde člověk úplně v každé zemi.

Pokud jde o zájem o mou osobu ze stran mužů, bylo vše OK. Díky tomu, že venku nebyly tropické vedra, v žádném sexy oblečku jsem nechodila, navíc jsem nosila na hlavě šátek nebo klobouček a tak mi byl vidět jen obličej. Pro jistotu jsme si oba prstýnky, abychom v případě nouze mohli říct, že jsme zasnoubení, což hlavně u žen dost pomáhá. Dost taky pomáhá, když holka jde až za klukem a samozřejmě nekouká každému chlapovi do očí. Jednou jsem jela i sama nějakých 300 km, samozřejmě se ke mě přidal nějaký mladík a začal básnit o mých očích, ale prstýnek a zmínka o tom, že mě na opačném konci čeká manžel zafungovala a výborně jsme se spolu celou cestu pobavili já umím 20 slov francouzsky a on uměl 20 slov anglicky,když se chce, tak ale všechno jde.

Doprava v Tunisku

Doprava po Tunisku je v pohodě, autobus jede opravdu skoro všude do větších měst a nebo louage je taky dobrá volba, i když někdy časově náročnější, než se naplní. Cenově to vyjde asi stejně. Dálkové autobusy nejsou žádná extra levná záležitost. Z celého rozpočtu jsme za dopravu dali asi polovinu, už si ale částky nepamatuju. Strávila jsem v Tunisku 2 týdny a projela jsem ho skoro celý a celý rozpočet mimo letenky a včetně suvenýrů byl Kč 7000,- takže se není až tak čeho bát.

Nezapomeňte se podívat i na druhý díl Střípků z Tuniska.