Co jste nejspíše nevěděli o Indonésii?

Indonésie, čtvrtý největší stát světa, co se do populace týče. Rozprostírající se na území jihovýchodní Asie mezi Indickým a Tichým oceánem. V rámci své územní správy čítá více než 17 000 ostrovů, a je tak největším souostrovím na planetě. Indonésie je rozmanitým místem, kde lidé mluví více než 300 jazyky napříč stovkami různých etnik, od kosmopolitně smýšlejících městských oblastí po spíše tradiční a konzervativní venkov. V čem je tento stát výjimečný, zajímavý anebo v určitém smyslu až překvapující? To všechno se dozvíme v dnešním článku, který lehce představí několik kulturních zajímavostí, jež jsou v Indonésii součástí života místních obyvatel.

Všude-přítomný islám zaznamenán na občanském průkazu

 Jakému státu byste přiřadili prvenství, co se muslimské populaci týče? V rámci Arabského poloostrova byste těžko hledali národ, který se pyšní první příčkou. Je to právě Indonésie, ve které žije přibližně 13% ze všech lidí muslimského vyznání na světě. Dohromady se jedná něco málo přes 230 miliónů obyvatel s indonéským občanstvím. Vláda rozeznává 6 různých náboženství, ke kterým se občané mohou hlásit. Jmenovitě je to víra Islámu, Katolictví, Protestantství, Buddhismus, Hinduismus a Konfucianismus. Lidé nejsou nuceni je striktně praktikovat, ale je pro ně žádoucí se alespoň k jednomu z předchozího výčtu hlásit. Náboženská příslušnost je zaznamenána na občanském průkazu každého občana. S islámským náboženstvím je propojena i indonéská společenská kulturnost. Je stále běžnou praxí, že dva zamilovaní lidé se na ulici jen zřídka políbí nebo chytí za ruku. Zároveň sexuální aktivita před svatbou ještě stále může být považována za společenské taboo. Více o indonéském islámu se můžete dozvědět ve článku: Islám jako životní kompas aneb příběh slečny Kaisyah z daleké Indonésie.

Chilli jako sůl ve spíži české hospodyně

Dokážete si představit, že vaříte doma bez soli a pepře? Nebo, že nemáte v lednici alespoň trochu mléka nebo mouky ve spíži? Indonésané si naopak své životy těžko představí bez tzv. sambalu. Co je to ale ten Sambal? Zjednodušeně řečeno, se jedná o původem indonéskou chilli pastu, která se připravuje na spoustu různých způsobů. Každá rodina bude mít vlastní jedinečný recept, podle kterého tradiční Sambal připravuje. Základními kulinářskými kameny však vždy bude pepř, šalotka, česnek a krevetová pasta. Sambal nalezneme i v jiných státech Asie, jako je např. Malajsie či Srí Lanka. Tuto chilli pasta je však možné ochutnat i v evropském Nizozemsku, kam se Sambal dostal díky vzájemné koloniální historii Indonésie, v té době holandského impéria.

Klaním se staršímu spolužákovi, abych mu vyjádřil respekt

Indonéská společnost je hierarchická a organizována převážně podle věku. Ten se stává hlavním faktorem ve vyjadřování společenské úcty. Předpokládá se, že starší lidé mají největší moudrost, a proto jsou považováni za ty, kteří si nejvíce zaslouží vyjádření autority a respektu. Indonésané jsou tak odkázáni před nimi volit jiný, mnohem pokornější způsob řeči. Taktéž je jejich nepsanou povinností se klanět, když mluví s někým starším než jsou oni sami. Ženy v Indonésii mají plná občanská práva. Islámský kodex, který vyznává rozdílné vnímání mezi pohlavími, není dodržován tak přísně jako v jiných islámských zemích. Ve společnosti však existují odlišné postoje, jak vnímat postavení žen ve společnosti. Stále se zde naleznou skupiny lidé, kde převládá názor, že žena je druhořadá vůči mužskému pohlaví. Příkladem hierarchie může být situace na středních školách ve vztahu mezi studenty různých ročníků. Studentovi v prvním ročníku na střední škole, ve většině případů, není dovoleno navázat přátelský vztah se spolužákem z vyšší třídy. Běžné je zde gesto klanění se, a tak vyjádřit nejvyššího stupně respektu. Časté jsou i případy šikany mezi studenty. Díky této společenské atmosféře tak mají studenti přirozený strach komunikovat se staršími studenty, i když toto pravidlo hierarchie není zrovna přímo aplikováno.

Sojový Tempeh, ten nejlevnější z potravin

Pokud jste někdy zabředli do vegetariánské či veganské stravy, určitě Vám pojem Tempeh nebude ničím neznámým. Jedná se o potravinový produkt, který se vyrábí ze sójových bodů a svým až super-složením, se řadí mezi jednu z nejvyhledávanějších potravin, jež jsou schopni kvalitně nahradit masové výrobky. Obsahuje totiž vitamín B12, kterého nejvíce naleznete právě v masu a pro ty, kteří z různých důvodů maso jíst nemohou, je složité ho nějakým způsobem nahrazovat. Nejen vitamín B12 je obsažen v této potravině. Tempeh je plný vlákniny, mastných kyselin, neobsahuje cholesterol, a navíc je plný vápníku, hořčíku či železa. Ne nadarmo se tak doporučuje i jako součást při zdravém životním stylu či při redukci váhy. Rodištěm Tempehu je ostrov Java, na jihu indonéského souostroví. Jeho historie čítá více než 300 let, kdy se lidé snažili přijít na způsob jak vytvořit opravdu vysoko-bílkovinovou potravinu. Podle statistického webu Ceicdata byla průměrná cena za kilogram tempehu za kilogram přibližně 12 500 Rp (v přepočtu na české koruny 19 Kč). Pro porovnání, vybírám cenu tempehu-čerstvého výrobce Sunfood, který dodává sójové produkty po náš český trh. Za 200g zaplatíme přibližně 40 Kč.

Nedotčený východ země

V Indonésii se nachází více než 300 různých etnických skupin. Navzdory plně rozvinutému a modernímu hlavnímu městu Jakarta, experti odhadují, že zejména ve východní oblasti, se nachází více než 100 domorodých skupin, které nikdy stále nebyli dotknuté moderní civilizací. Nejvíce jich nalezneme na ostrově Nová Guinea v oblasti mizejících deštných pralesů. Místní obecně nedoporučují cizincům návštěvu těchto míst. Je to zejména kvůli vzájemným kulturním odlišnostem, díky kterým ti, neznalý zvyků a mravů, se mohou snadno dostat do nebezpečí. Kultura jednotlivých kmenů je často těžko slučitelná s tou, kterou známe z našeho kontinentu.

Např. lidé z kmene Mentawai, žijící na západě ostrova Sumatra, si rituálně obrušují své zuby. Žena čím zkosenější zuby má, tím vykazuje na venek větší krásu, a je tak později více žádanější mezi muži. Samotné vybrušování je bez anestézie a sterilizace. Lidé z tohoto kmene věří, že bolest je pouze dočasnou záležitostí, na rozdíl od následného štěstí, které bude trvat až do jejich smrti.
Naopak ve kmenu Toraja považují smrt na příležitost majestátních oslav. Před tou je tělo většinou ponecháno doma rodině, která se o něho patřičným způsobem stará. Krmí ho, obléká, lidé se zesnulým často objímají. Zemřelému se taktéž po skonání vytesá speciální dřevěná figurka, která má sloužit jako prostor pro duši, jež vzešla z mrtvého těla. Figurka s duší má pak následně ochraňovat jeho příbuzné a přátelé.

Indonésie je zemí, do které jen těžko dohlédneme, vzhledem ke své vzdálenosti od našich hranic. Na druhou stranu, není nikdy na škodu si rozšířit znalosti o informace z tak odlehlé kultury, které jsou Indonésané nositelé. Opět to potvrzuje platnosti onoho zlatého pravidla: “jiný kraj, jiný mrav”, k němuž troufale přidám tvrzení: “jehož se není třeba obávat, ale naopak je ho potřeba objevit, posléze tolerovat a respektovat…”.