Královstvím slonů - NONG KHIAW (část 4.)

On-line zpravodajství z cesty po Laosu

4h busem z Luang Prabangu jsem se vypravila na male vesnicky na brehu reky Nam Ou. Prvni dojem, kdyz sem dorazite, tak se koukate kolem sebe a nevite, jestli je to pauza na toaletu nebo opravdu autobusova stanice.
Ze strechy autobusu se sundali vsechny ruksaky, pytle s chilli a dalsi krabice, ktere se tam behem jizdy nashromazdili, a ja vyrazila hledat ubytovani a mrknout se po okoli. Prasna cesta me dovedla k prvnimu quest housu, kam jsem ulozila vsechny “cennosti” a vyrazila do vesnicky Ban Sop Houn, ktera se nachazi hned za mostem. Minula jsem nekolik bungalowu, restauraci a vydala se patrat po hmongskych obydlich, ktera mela byt v dochazkove vzdalenosti.

Misto toho jsem videla poskakujici deti se sitkama a u pasu s privazanymi kosiky. Zaujala me usmevava divka, ktera si svazala sit do turbanu a vypadala jak “rybi kralovna”. Hned jsem byla zajimavy object k procviceni anglictiny “do you have pen?”, “do you have candy?”. Dobroty uschovane na horsi casy jsem jim dala do placu, jen se po nich zaprasilo.

Hned mi zacaly ukazovat proutene kosicky se svym ulovkem: zabka, rybka, malinkate rybicky, krabi, apod. Ukazaly mi, ze to je velka dobrota, kterou budou mit k veceri. Bosky cupitajic domu se z anima jen prasilo a smich se ozyval na hony daleko.

Proklouzla jsem do prilehle lao vesnicky. Starik pletl bambusovy kosik, tak jsme spolu trenovali cislovky pod a nad kolika proutky se musi proutek propletat.

Rozloucila jsem se a bezela se podivat na divku, ktera tkala na tkalcovskem stroji. Prekvapilo me, ze ho ma pred chajdou. Vedle rozdelaval mistni otcin ohen a varil ryzi, kluci pobliz pletli zase malou klicku asi nap tacky a opodal zase sedela hmongska zena a krizkovym stehem vysivala na cerny podklad slozite vzory. Tak jsem patrala dal v tomto “muzeu remesel” dal a uvidela starenku, jak na slapacim stroji zbavuje bavlnik jaderka ci pecky. Svrastela tvar, hlavu omotanou rucnikem a kolem hejno malych nahacku.

Netusila jsem, jestli rucnik slouzi nejakemu ucelu nebo je jen ozdobou mistnich zen.

Kdyz jsem prochazela vesnici dal a videla zeny u tekouci studne, jak si tam opet vykracuji s kosickem hygienickych potreb k provedeni vecerni hygieny, neprekvapilo me, ze stejnou rucnikovou dekoraci se honosi vetsina zen. U studny jsem chvili zustala.

Nahle prisla asi tak 9leta divka s bambusovou tyci a na ni visely 2 kybliky. Ty naplnila vodou a plouzila se domu. Vodu netahaji jen mali deti, ale I dospeli, I kdyz ja spis videla deti pod tihou tohoto bremene.

Voda me pritahovala cim dal tim vic, tak jsem zasla jeste k rece. Na nejschudnejsim miste se to lidmi jen hemzilo. Nekdo provadel vecerni hygienu, jiny pral pradlo, treti nakladal pytle s pomerancema a zeny majici rucnikovou paradu na hlave si o ni zaprely provaz a par desitek kilo. Vynaska se opakovala nekolikrat za sebou.

Voda slouzila I k ociste zabiteho cunika a vycisteni vnitrku. Maly proctor vody a k cemu vsemu se v techto koncinach nevyuzije!

Vecer jsem objevila tabulku s moznosti treku. Informovala jsem se, dokonce bylo nekolik zajemcu. Tak zitra konecne vyrazim do hor za tajemstvim horskych kmenu. Pruvodce mi srozumitelnou anglictinou sdeluje trasu vyletu a pak informaci o zivote kmenu.

Rano na me ceka zprava, ze vcerejsi par vylet odrekl, tak jsem sama. Mohu si priplatit a vyrazit na motorce hloubeji do hor. Beru!
Vyrazime za poznanim kmene Khamu a Hmong. V udoli projizdime vesnickami Khamu a cim vice do nitra hor vnikame, tim vice se objevuje hmongskych chalup.

Dozvidam se, ze oba tyto kmeny maji odlisny jazyk a pismo, jez neni Laosanum srozumitelne. V soucasne dobe, kdy se rozviji projekty na rozvoj vzdelanosti obyvatel hor, tak je I soucasti znalost laoskeho jazyka mimo jine. Jsou ale deti, ktere chodi do skoly az 2h tam a 2h zpatky. Bohuzel vetsina kolo nevlastni. I tak patri k tem stastnejsim, protoze jsou stale natolik vzdalene oblasti, ze detem vzdelani zpristupnene neni.

Kdyz jsem ted u casovych udaju, tak ulice jsou opravdu plne “poutniku”, kteri jdou treba jen na navstevu 2h, aby potesili zname z vedlejsi vesnice.

Zajimala jsem se I o lekarskou peci. Ta vetsinou je provozovana mistnim samanem, lecitelem. V pripade potreby je mozne pacienta odvezt I do nemocnice, ovsem za lekarsky zakrok a osetreni se plati. Teto moznosti nemohou ale vyuzit ti, kteri ziji vysoko v horach, kam jeste nevedou ani cesty.

Na to, aby clovek pronikl do kultury jidla a kultury vubec, na to by mezi kmeny musel stravit daleko delsi dobu, ja jsem si cestou jen pomsimla malickosti, ktere me I tak zaujaly.
Hygiena a toalety, to je asi kapitola sama pro sebe. Toaleta je vsude okolo a k myti slouzi verejne studanky, popr. Se musi voda nanosit v kyblikach, nekdy treba I pul hodiny.

Kdyz jsme tak projizdeli jednotlivymi vesnickami, vsimla jsem si, ze u Hmongu se nikde nesusi chilli, naopak u Khamu je rozlozene velmi casto na strese domku, na silnici.

Chalupy Hmongu nestoji oproti Khamu na kulech, nemaji okna, takze vstoupite-li do mistnosti, pohlti vas tma. Uprostred mistnosti starik rozdelaval ohen, u ktereho pokuroval z bambusove dymky tabak. Bambusovou dymku dlouhou asi 1m naplnil vodou a tabakem, zapalil a zvesela bafal dym do cernocerne tmy.

Vedle nas sedely zeny, pouze jedna mela rucnikovy turban. Nicmene tato starenka prisla na navstevu. V bambusovych kosikach si davaly obed – lepivou ryzi.
Ptala jsem se jeste jednou na viru a zeny. Co hlava, to jina informace. Muj dnesni pruvodce pravil, ze Hmongove mohou mit maximalne dve manzelky. Virou je bud krestanstvi nebo vira v duchy.

Obydli Khamu stoji tedy naopak na kulech, maji bambusova okna, ohen se rozdelava v oddelene mistnosti.
Na ohni se pripravuji veskere pokrmy dne. Khamu, stejne tak I Hmongove se stravuji 3x denne.
Dennim “chlebem” je pouze ryze, nikoliv nudle, jak je I obvykle u Lau. Taktez Khamu veri v duchy a mohou mit jen jednu manzelku.

Jen co jsem se ocitla vysoko v horach ve vesnicce Khamu, sebehly se ke mne vsechny deti. Poprve v zivote videly belocha a cizince zaroven. Vytahla jsem fotoaparat a cele hejno bylo ihned pryc a vykukovalo za sukni mamy nebo kulem chaloupky, co bude nasledovat.
Nasledovalo pozvani na obed. Dostala jsem lepivou ryzi a smazene vejce. A protoze si rada pochutnam I na ostrejsim jidle, dostala jsem k tomu pastu z chilli zelenych papricek.

Na zaver mi nabidli mistni palenku. No, moc me to nelakalo, ale … Jakmile jsem slysela, ze se serviruje v bambusove nadobe a drevenem brcku, pozadala jsem o ni. Z drcene ryze, vody a specialniho prasku se vytvoril 3% alcohol. Jak k nemu doslo mi bohuzel prozrazeno nebylo. Necht zustane tajemstvim, ktere si bude generace Khamu prenaset z generaci na generaci dal.
Alkoholovy napoj byl velmi lahodne, jemne chuti.
Bylo to jak kolujici “dymka miru”.
Deti na me s napetim ziraly, jak jim, jak piju, co delam, jak mluvim. Jiste lepsi nez kulturni zazitek. Nekdy se smaly a netusily, jak jim rukama, jak si namocim zvesela kulicku ryze do chilli a pak si na ni pochutnavam.

U jedne skoly jsem videla specialni, velmi male domky, ve kterych bydleli studenti kmene Khamu. Byla to mensi “bambusova kolej” primerena veku studentu.
Dale v horach jsem se pak rozhledla kolem a videla, ze se postupne zacinaji budovat ryzova policka na horskych svazich, jen tu a tam, ale do budoucna jich bude pribyvat.
Vsemi vesnicemi se prohaneli divoka prasata, polehavaly kravy, kozy, vedle stekali psi, takze o “zivacky” rozhodne nouze nebyla.
Bylo zajimave videt, ze se treba stale pouzivaji mleci kameny na ryzi. Kameny, jez jsem v Cechach videla maximalne v muzeu.

A co muj pruvodce? Jako nejstarsi syn si mohl vybrat, zda bude studovat ci farmarit. Vybral si studia, nicmene rodice na ne nemela. Proto ho poslali na 6 let do budhistickeho klastera /watu/ a tam se vzdelaval v budhisticke historii, matematice, laostine a mimo jine I anglictine.
Nejdrive pracoval v restauraci, ale 30$ jako mesicni vydelek mu nestacil, takze si udelal licenci na provadeni, zkousky z anglictiny a do budoucna planuje koupi pc a zavedeni internetu. To je zatim vsak pro nej jen nedostupny sen, protoze sotva uzivi rodinu. Drzme mu jen palce!