Casablanca: původní město mafiánů

Casablanca  je největší město a přístav v Maroku. Nachází se na pobřeží Atlantického oceánu v západní části Maroka a je hlavním městem regionu Velká Casablanca. Je největším hospodářským a kulturním střediskem státu. V Casablance sídlí Královský oceánografický institut. Zároveň je nejdůležitější základnou Královského námořnictva Maroka. Mám pocit, že všude kolem mě jsou mafiáni. Sice už nenosí pruhované obleky, v puse nemají cigarety a v rukách samopaly, nebo co to bylo za zbraně s těmi velkými černými talíři. Casablanca je hektickou hospodářskou metropolí Maroka s mnoha velkými průmyslovými podniky a obrovským transatlantským přístavem. Maroko stojí na rozhraní: někde se ženy starají o dům, jinde závodí v terénních autech. Casablanca patří mezi modernější části Maroka.

Letiště v Casablance

Z letiště v Casablance, kam přilétáme jako každou naší cestu do Maroka, jedeme vlakem do města. Trať vede nejdřív opuštěnou pouštní krajinou, ve které se objevují nejprve osamělé plechové jednoduché chýše příměstského chudinského slumu. S pokračující cestou jich jsou čím dál větší skupinky až se mění v obrovské gheto. A pak najednou začíná samotné město. Hlavní nádraží největšího města, jakým je Casablanca se čtyřmi miliony obyvatel, v zemi. Nevypadá to tu vůbec jako hlavní nádraží, ale spíš jako zastávka motoráčku v Lužci u nás ve Středočeském kraji, akorát tady není hospoda, a to v Lužci máme pořádnou.

Velká mešita Hasana II.

Největší atrakce v Casablance je mešita Hasana II. Je to bílozelený minaret asi dvě stě metrů vysoký, monumentální budova koncipovaná pro 105 tisíc lidí věrných bohu. Minaret je dílem farncouzského architekta Michela Pinseaua. Minaret je zabezpečen proti zemětřesení a nachází se v něm ještě Národní muzeum a tradiční lázně. Přilehlá teologická knihovna je počítačovou sítí propojena se všemi světovými knihovnami. Technika se uplatnila i v modlitebním sále – elektricky ovládaná stahovací střecha se otevře během tří minut. Stavba stála v přepočtu asi miliardu marek.

Běžná muslimská rodina

Manželkám se dvěma dětmi je tu pouhých jedenadvacet, v Americe by byly sotva plnoleté a tady jim začíná mateřský život. Několik let budou rodin, kojit a starat se o domácnost. Potom se budou starat o vnoučata, nic lepšího je tu nečeká. Jedna holčička nám řekla, že sní o tom, že bude cestovat po světě jako já. Považovala jsem to za svou samozřejmost a nikdy mě nenapadlo, že ony si takový život vybrat nemohou. I když se z Casablancy pomalu tradice vytrácejí, i když město stále zůstává stejné.

Běžný život rodiny

Zjistila jsem, že jedí, když mají hlad. Nemají jasně dané, kdy je oběd a kdy večeře. A kdy chodíte spát? Zní moje další otázka. Odpověd je předvídatelná, když se nám chce. A co jedí? Maso mají jen o svátcích, protože je poměrně drahé. K zubaři nechodí, protože na něj nemají peníze. Zuby mají velmi zkažené a ve středních věku nemají zuby skoro žádné. Co asi dělají, když je bolí zuby, nebo když jim hnisají kazy? Porody tu fungují doma, do nemocnice se nechodí, není to běžné. O vitamínech nevědí nic. Léky mají jen ty, co jim dají turisté, některé z nich jsou dokonce i prošlé, ale oni se nebojí si je vzít. Jsou lepší než žádné. Neváhám a věnuji jim jednu krabičku ibalginu, kterou mám s sebou. Druhou si pro jistotu nechám, přece jen náš pobyt ještě nekončí.

Kolik nám je?

Naše hostitelka se ptá na můj věk. Když řeknu, že je mi pětatřicet, vytřeští oči. Nechápu proč. Mysela jsem, že jsme stejně staré, ale jí je jen dvadvacet. Ptá se mě, jakto, že my Evropanky vypadáme pořád tak mladě? Na to nedokážu odpovědět, je to snad způsobem života? Taky mám čtyři děti, jako ona. V osmapadesáti tu ženy chodí o holi, jsou staré, pokud ovšem žijí. Moje máma je právě v tom věku a myslím, že ještě zdaleka není stará. A rozhodně není o holi.