Pobřeží růžové žuly - Côte de Granit Rose v Bretani

Le Gouffre na Cote de Granit Rose (Francie)
Le Gouffre na Cote de Granit Rose (Francie)

Pobřeží růžové žuly“, úsek pobřeží náležící severní oblasti Bretaně, Côtes d‘ Armor. Côte de Granit Rose spojuje křehkost vyvřelé žuly, jež omývají průzračné mořské dlaně, s hravým obrazem různorodé fauny. Růžová žula zaujímá ve své jedinečnosti přední místo, neboť se nachází pouze ve třech přímořských krajinách na světě – na ostrově Korsika, ve vzdálené Číně a zde. Růžové skály a balvany se ve svých tvarech neholedbají pouze netečností a ješitným vyleháváním po boku azurového přílivu, nýbrž zní šumem vodní hladiny v místech, kde přiléhají ke břehům, leskem slunečného bretaňského nebe v rozvalinách denního světa a vůní jarní květu v nezvyklých kombinacích.

Côte de Granit Rose představuje lahodnou směs klidného vláčného dne od svítání do soumraku, jež naskýtá mnoho příležitostí pro pěší turistiku, či fotografování úchvatných přírodních scenérií. V letním období je však nutné vyhnout se školním výletům a hlučným turistům, abychom si mohli zcela vychutnat majestátnosti tohoto místa. Nad touto malou vadou na kráse však zamhouříme oko a vydáme se směrem k Le Gouffre du Castel-Meuru, jak je označován na regionálních mapách. Malý domek zasazený mezi dvěma žulovými skalami překypuje nevídaným romantickým nádechem a zároveň dávkou obyčejnosti, přičemž je pro svou malebnost označován jako „La belle Bretagne“.

Již od dob Keltů, kteří osídlili Bretaň v 6. století, vykrajoval vítr spolu s vlnami přílivu líbezné motivy pobřeží růžové žuly. Dodnes je často pro svou barevnost přirovnáváno k chaosu, jenž se tříbí ve změti zeleně vřesovišť, divokých květin a modro-zeleno-šedého moře. Côte de Granit Rose je jedním z nejkrásnějších míst na přibližně čtyři a půl kilometru dlouhé stezce od Perros-Guirec k vesničce Ploumanac’h. Kouzlo vln narážejících do skal ve vás zanechá nezapomenutelný zážitek. Pozoruhodnou idylu nenaruší ani civilizovanější objekty nacházející se v těchto místech, jako jsou např. malé vilky, loděnice či tajemná kaplička se třemi vzácnými chrliči. Na pláži v Ploumanac’h můžete nalézt sochu sv. Guireca, jehož uznávají pouze místní obyvatelé. Mladé dívky toužící po manželství přicházívají k této soše v průběhu roku. Hladové krky i labužníky uspokojí široká nabídka denního menu, jež tvoří krevety, ústřice, krabi a jiné nejen mořské plody bretaňské kuchyně.

Necelých padesát kilometrů od Perros Guirec se nachází Morlaix, jenž je zajímavý z hlediska technického. Odkrývá dech beroucí železniční most z roku 1863, který se vznáší ve výšce 58 metrů nad městem a po němž jezdí rychlovlaky TGV. Máte-li pocit, že jste načerpali z Francie vše, co jste mohli, nezoufejte, vždy je k dispozici Le Mont-Saint-Michel, ozdoba seznamu kulturního dědictví a třešinka na dortu cestovatelského umu.

Booking.com