Štěpa ze světa 63 – Ukarumpa (Papua New Guinea)

Dnes je nedele a dnes se nesmi delat. Tento den je vyhrazen pro odpocinek, navstevu kostela a pratel. Vyrazime proto po snidani do kostela. Vsici jsou pekne ustrojeni a ucesani :o) Laura usila devcatum nedelni saty a tak jsou jak z obrazku.

Richardova rodina chodi do kostela pro domorodce do male vesnicky Ukarumpa. Jsme tu jedini belosi, je to divnej pocit kdyz jsou vsici cerni a ty jedinej mezi nima bilej. Uz asi vim jak se citi cernoch mezi bilejma :o) Usporadani v kostele je trochu jine nez pri bohosluzbe pro bile, zeny tu musi sedet oddelene od muzu a tak i Laura s holkama dodrzuje mistni pravidlo a sedi oddelene. Kostel je jen z prken a je velkej asi jako velka skolni trida. Je tu pekne natriskano a lide sedi i venku za okny na travniku, tak aby neco take zaslechly. Aa, uz to zacina. Recni jeden muz v jazyku Pidzi, pak nasleduje pevecke vystoupeni mistnich zen. Recni zas jiny muzskej a po nem nastupuje korpulentni domorodkyne a neco vypravi a dojetim breci. Dalsi na poradi byl kytarista s vlastnorucne slozenou pisnickou a tak vsici zpivame jak o zivot. Ja mam sice na Morave zakazano zpivat, jelikoz mi bylo nekolikrat receno at jdu beekat ven. Tady vsak beekam a nikoho to vubec nevzrusuje :o) Musim se vsak krotit, jelikoz kdyz je pomlka tak obcas do toho beeknu :o) jelikoz neznam text. Uf konecne pauza, nastupuji dva recnici a vzdy tricet vterin mluvi jeden a pak zas druhy, stridaji se takhle tricet minut. Je to zase v mistnim jazyce, takze ani Richardova rodina, ktera zna jen Pidzi tomu nerozumi. V Papui New Guinei se mluvi 874 jazyky a jednim centralnim a to je Pidzi. Ty dva byli skvelej tym, rozohnovali se, pak zas byli jako ovecky. Pripominalo mi to ohniveho nemeckeho recnika Adolfa :o) Pak vystoupilo asi jeste nekolik recniku a konecne po trech hodinach na tvrde kostelni lavicce osvobozujici konec :o) Rychle jsem utikal rozhejbat ven sve ztuhle telo. Rychard s Laurou s zdravili a vykladali s mistnima pred kostelem a pak se slo blativou ulickou zpet. Malem bych zapomel napsat, ze do vesnicky jsme presli pres most, ktery mi pripadal jak po tezkem bombardovani. Ricka byla mala a asi I melka, ale presto kdyz jsem skakal z jedne fosny na druhou a pak zas na traverzu nebyl jsem vesel.

Na misii se dostavame malou strezenou branou, kterou hlida jeden hlidac. Misie je opravdu pekne zabezpecena. Vsude okolo vysokej ostnatej plot, strazni budky, strazni veze jako ve veznicich, halogeny, rotvajleri. No, uz jsme zas na misii, na ulici posedava par domorodych deti, kteri sbiraj vetvicky na ohen a tak delam dle meho nazoru peknou fotku. Prochazime pak kolem asi ctyr ci peti krav, ktere tu ma jeden beloch a uz jsme doma. Odpoledne se jde na navstevu k jedne Kanadske rodince. Ona je Kanadanka on je asi Cinan. Jejich deti vypadaj fakt zajimave, ale myslim si, ze jak holky vyrostou bude o ne pekna rvacka :o) Decka si hraji a po obede se jeste chvilku debatuje nez se jde domu. Kazdej den tu cvicim anglictinu a uz dokonce i trochu rozumim co mi rikaji :o)

_______________________________________________________________

Tento příspěvek je součástí cestopisu, který dokumentuje mojí tříletou cestu kolem světa. Na úvodní článek cestopisného seriálu se dostanete kliknutím na "Stěpa ze světa aneb CESTA KOLEM SVĚTA".