Štěpa ze světa 71 – cesta do Goroka (Papua New Guinea)

Dnes jsem musel stavat brzy jelikoz o sedme mi domluvil vcera Richard odvoz do Goroky s nejakyma lidma z misie. Mam pry cekat u posty a tak jsem se tak radeji vypravil o par minut drive at je videt, ze je na me spoleh. Bylo tam hodne deti i dospelaku, jelo se totiz na turnaj do spratelene misie nedaleko Goroky. Teda bylo zajimave sledovat deti misionaru jak se projevuji v izolovanem prostredi od civilizace. Nekteri meli obarvene hlavy, dokonce i jednoho napulpankace jsem videl, proste normalni omladina jako u nas doma, kazdy se chce lisit:o) Vsici se tu znali a tak jsem tam postaval opodal, az se na me z dalky zacala usmivat pekne bruneta ke ctyricitce, no otacim se na koho se smeje, ale za mnou nekdo nebyl, sakra ze bych byl tak pohlednej :o))

No tomu se mi nechce verit a nakonec se z ni vyklubal muj ridic :o) Nasedame do maleho minibusu kde sedi jeste jeden manzelsky par a jedna pani. Divame se jak se kolona kompletuje a jeste do autobusu naseda jeden ozbrojenec s automatickou brokovnici, vse se tu ridi pomoci vysilacek a tak jako na povel se kolona 12 aut vydava na cestu do Goroky. Koukam, ze otazku bezpecnosti tu vubec neberou na lehkou vahu a nekdy se mi to zda premrstene, ale oni sami museji vedet. Helena tak se moje ridicka jmenovala jela jak o zivot, cesta je hlinena a kamenita, dost aut v kolone je terenich. Prestoze to nase tereni neni tak Helena jede a porad sleduje auto pred nama, vubec ji nevzrusuje, ze vsici skaceme a mlatime se hlavama o strechu auta, jen aby ji kolona neujela, tot jeji hlavni cil. To, ze auto zlikviduje je vedlejsi. Tati, kdybych takhle jel s fordem tak mi zprerazis nejen ruce, ale i nohy :o)

Konecne se dostavame na asflatku v Kainantu. Cekame na opozdilce a pak se cela kolona vydava jiz rychlym tempem po silnici. Decka a zeny na nas mavaji a muzi ukazuji s natazenym prstem. Asi maji rozdilne nazory na misionare:o) Mijime uzke mosty co jsem jiz popisoval na me ceste z Madangu do Goroka, tentokrat vsak jedem o neco pomaleji a tak si stacim vsimnout vraku v ricce. Tak prece se obcas nekdo na most netrefi, ja to vedel. Prijizdime k misii a konvoj zabocuje do strezeneho objektu, krome naseho auticka. Osadka ma jine zajmy nez sledovat zapas, nakupni horecka je prednejsi. Dnesni cil je nakupovani a prochazeni second handu. Auto v Goroce nechavame na pozemku jedne australske rodiny a ja vyrazim pesky smer kancelar Air Nuigini. Ma me tam cekat jeden zrizenec a prodat mi ten listek prestoze je sobota. Opravdu tam na me ceka a ma od Josephy presne instrukce, je na me velmi milej a dokonce mi predava vzkaz od Josephy, kde mi preje stastnou a bezpecnou cestu. Josepha je zlata zenska a udelala pro me prvni posledni, dokonce i za prebukovani listku jsem nic neplatil.

Vse bezi tak jak ma a o 15 minut opoustim kancelar s listkem v kapse, juhuu. Co ted? Mam ted haba kuk casu a tak premyslim vydat se PMV k jezeru Jonky a koupit tam rodince nejake ty cerstve ryby, sami si tam z duvodu bezpecnosti nezajedou a tak by to bylo mile prekvapeni. Uvedomuji si vsak, ze bych tam dorazil jiz odpoledne a mel bych problemy s navratem do Ukarumpy. S litosti menim plan a potkavam nasi osadku nedaleko jednoho obchodaku. Sraz je na obed v v hotelu u Rajskeho ptaka v jednu hodinu. Mam tedy jeste hafo casu a tak vyrazim na market poradne se nacpat cizokrajnym ovocem, jelikoz na NZ tak levne nebude. Cpu se ananasem, pasiions ovocem (exo. Angrest) cerstvejma burakama a buhvi cim jeste. Uff, jsou uplne narvanej, dobra je prochazka a tak cinim. Dalsi aktivita je nakoupeni jeste nejakych suvenyru pokud budou za prijatelnou cenu. Kupuji dva naramky na ruku a jeden kanci nahrdelnik:o) pak uz jdu do hotelu na schuzku.

V hotelu je mala jednotka vojaku s automatickejma puskama a staraji se o bezpecnost. Zatim co si ostatni davaji obed od 20 do 35 KIna, ja si davam Goroka kafe, ktere mimo jine pouziva Starbax (informace pro Jardu Volina milovnika Starbaxu). Cena byla dobra za celou konvicku i s mlekem jen 2.2 kina. Po obede jeste zenske maji vyhlidnutej jeden kram a tak se pridavam k muzske casti a jedeme navstivit pracoviste toho pana na jejichz zahrade parkujeme. Ten pan je specialista pres vysilacky a zabezpecuje radiove spojeni mezi misiema a take odlehlejma misionarema. Teda reknu vam ta dilna byla samej osciloskop a server. Vubec jsem tomu nerozumel a byla to pro me vyssi divci, nerikam vsak ze to nebylo zajimave. Konecne se zenske vraceji z nakupu a vyrazime. Na spratelenou misii dorazime trochu pozde, uz je po zapasu a akorad se odjizdi. Zapojujeme se do kolony a frcime smer Ukarumpa kam prijizdime kolem pate vecer. Zitra rano odjizdim a tak se chci jeeste rozloucit s Terrym a Janet a take s Ivem. Ivo ma porad obsazenej telefon a tak se vydavam k Terrymu, mam vsak malo caasu jelikoz moje PNG rodinka porada pro me rozluckovou party a zacatek je o seste vecer.

U Terryho a Janet jsem jen dvacet minut, pekne jsem se rozloucil, udelal fotku na pamatku a take vyridil pozdrav od babci Marus z Californie :o) Terry mi oznamuje, ze mu zhradnik rikal, ze bylo asi pred tydnem zastreleno sedm resco banditu policii. Policie je pak nechala nedaleko silnice tri dny na slunicku pekne nafouknout a pak je ukazovala mistnim domorodcum, jak dopadaji ti co prepadavaji auta. Terry tvrdi, ze ted bude mesic na silnici bezpecno a tak se zitra nemusim bat Resco, dobra zprava :o) Iva jsem tellefonicky zastihl az kdyz jsem byl u Richarda a domluvili jsme si schuzku zitra na 7:45 rano, tesne pred mojim odjezdem. Tak a ted vam neco napisi o rozluckove party na moji pocest :o))

Zacalo se uz v sest hodin vecer a to slavnostni veceri, bylo kuratko a pak zmrzlinka co jsem tajne pred dvema dny koupil v obchode, aby deti nevedeli:o) Laura take upekla manky bred (opici chleba) a Richard se snazil upect ceske moravske kolacky:o)) Proste jsme si nacpali pupky a take popkorn byl. Pred veceri mel Jonathan vystoupeni a hral na pistalu, zpivali jsme pak vsici dohromady a bylo fajn. Decka meli radost a byli zklamani, ze uz musi jit spat. Pote co decka ulehli, bylo klidneji a tak jsem se pustil do vyplnovani vizoveho formulare, ktery mi Richard vytiskl z internetu. Oni viza do AU nikdy nezadali a tak jim pripadalo velmi smesne, ze kvuli 6 hodinam tranzitu musim vyplnit 10 strankovej formular. Samozrejme, ze jsem tam mel bordel s preletama a tak mi nakonec Richard musel radit. V kolonce zda mam nejakou skolu ci specialni vzdelani v oblasti zbrani ci munice, jsem tam nechtel nic uvest, ale Richar s Lourou si nemysleli, ze je to dobre a tak jsem tam napsal vojenskou akademii. Nakonec se tam i Richard napsal vcetne adresy do kolonky kde se ptaji zda mi nikdo s dotaznikem pomahal. Ufff, dotaznik mam z krku a tak si uzivam posledni vecer pred odjezdem s Laurou a Richardem.

Nakonec padla otazka, kdyz jsem videl tolik nabozenstvi, ktere je vlasne to moje. No popravde receno se v nabozenskych otazkach moc nevyznam, ale probirali jsme to asi dve hodiny. Opravdu veri v boha, ale nejsou to zadni fanatici:o) Po trech tydnech si myslim, ze to ma i urcitej smysl, jelikoz to vede k stmelovani rodiny a decka si take zazpivaji a hodne ctou pohadky. Sec v boha neverim, tak by se mi take, asi, v me rodine libilo, kdyz bychom si pred veceri popovidali o tom co se behem dne stalo. A pak poprali lidem, kteri dnes nemeli lehkou situaci at se jim dari lepe. Je fajn i podekovat za jidlo, jelikoz ted uz vim, ze to neni samozrejmosti. Na sve ceste jsem videl spoustu lidi, co jedi jen ryzi a mozna za nejakou dlouhou dobu se zmuzou na kousek masa. Popravde receno si zijem v CR jak prasatka v zite a vubec si to neuvedomujeme. Diky tomu, ze jsem zil nekdy i na ulici, spal a jedl s domorodci tak jsem poznal, ze zivot neni jen o blahobytu. Coz je vsak zakladem v chudych zemich tak to je rodina, kdyz nemas rodinu nemas nic. Cim vsak je zeme bohatsi a lide zamoznejsi tim mene se vsak staraj o svoji rodinu. Snad si to budu pamatovat i kdyz budu v Cechach:o) No trosku jsem si zafilozofoval. Kolem pulnoci jsme sli spat a dekoval jsem za velmi hezky vecer. Pred veceri jsme dal Richardovi pohlednici Prahy kde maj uvedene veskere kontakty na me a tak se tesim az prileti v roce 2008 na navstevu do CR.

_______________________________________________________________

Tento příspěvek je součástí cestopisu, který dokumentuje mojí tříletou cestu kolem světa. Na úvodní článek cestopisného seriálu se dostanete kliknutím na "Stěpa ze světa aneb CESTA KOLEM SVĚTA".