Štěpa ze světa 48 – Wewek (Papua New Guinea)

Rano polehavam pod moskiterieroou do pul devate. Willion (tak se farrar jmenoval) kdyz uvidel otevrene dvere do kancelare, tak nelenil a sel na navstevu a hned me informoval, ze mam pripravenej caj.

Toz kdyz neda jinak tak se jde, k memu prekvapeni mi donesli chleba, syr a maslo co jsem jim donesl at to sporadam. Bylo mi to blbe a tak jsem si dal jedno kafco a sporadal dva suche krajice chleba. Pak jsem vyrazil smer krasna palmova plaz. Zde jsem se valel cele dopoledne a cetl knizku Vybuch. Pak me dostal muj pritel hlad a tak jsme spolu vyrazily do mesta neco pozrit. Hned jsem sel na trziste, kde jsem si koupil jeden velkej kokos a nechal si ho otevrit. Fuuha to bylo najednou piti, ani jsem ho nemohl vypit jak byl velkej a jeste zjistuji jak je to levne piti, levnejsi nez voda. Pak si kupuji jeden ananas, nejakou sojovou placku, parek v testicku a jeden banan. Pokousim se pak cekat na bus, ale uz me to neba tak jdu pesky na plaz a zde zas ctu jak divej. Zacina se serit a tak radeji opustim plaz z duvodu bezpecnosti. Kdyz dorazim do kostela tak se nase rodinka rozrostla zas o nejake deti a dalsiho bratra farare.

Kluci sekali travnik a devcata hrabala travu. Dobra prace si zaslouzi odmenu, obdaroval jsem je nejdriv kokosem a pak jsem sel koupit plnej esus zmrzliny at si decka daji. Kluci byli fakt frajeri jelikoz si nedali a nechali to mensim detem, prestoze na to take meli chut. Tak jsem oloupal jeste ananas a ten mi nakonec kluci zbodli :o)) Pomahall jsem jim sekat travu na zahrade a pak me ucili zvejkat ten orech s vapnem. Takze i ja si ted davam to svinstvo a mam cervene zuby, neni to nic moc, jen citim zaludek a trosku hlavu. Jdu si zas na chvilku cist, nez prijdou komari. Nasledne vyrazim pro polivku z pytliku do kramu, kde mi Willlionovo bratr zve na zmrzku, odmitam jelikoz mu chci usetrit, ale pak se dozvidam, ze je majitel kramu a tak si ji zitra urcite dam. Hazim sprchu, pojidam polivku, popijim kaficko a divam se jak decka hraji karty. Ucim je pak soliter, coz je docela nadchlo. Dnes mam pocit, ze me prijaly do rodiny, jsou strasne fajn a moc me mrzi, ze uz zitra musim odjet. Bude mi po nich smutno. Jde na me spani a tak jdu rychle napsat denicek a chrnnet. Zitra chci stat driv a udelat par fotek na pamatku.

_______________________________________________________________

Tento příspěvek je součástí cestopisu, který dokumentuje mojí tříletou cestu kolem světa. Na úvodní článek cestopisného seriálu se dostanete kliknutím na "Stěpa ze světa aneb CESTA KOLEM SVĚTA".