Štěpa ze světa 57 – Goroka (Papua New Guinea)

Goroka (Papua New Guinea)
Goroka (Papua New Guinea)

Nedari se mi zas vyrazit brzy z postele a tak chytam jeste Uda v jidelne jak se pripravuje na potapeni. Prichazi jeste jedna "bila" pani a ze me tu uz videla. Rikala, ze jede do Goroka, skoda ze jedu pry do Lae. Takze jsem zmenil plany a zda by me do Goroka nevzali, Terryho za nimz jedu hold nezastihnu v Lae, ale na misii v Ukarumpu a usetrim 30kina za dopravu.

Pani mi oznamuje, ze pokud dorazi pro mne do Guest Housu do hodiny tak me berou jinak ne. No, hodina fuc, casu v riti taky hafo a tak musim co nejdriv vyrazit na market chytit minibus do Goroka. Loucim se s Janet, ale Johna jsem nesehnal, je nedela a tak je mozna v kostele. Na zastavce se dozvidam, ze bus jede sem tam a az prijede tak prijede. Sedim tu asi jiz ctvrtou hodinu a nic. Seznamil jsem se vsak s mistni rodinkou jedouci do Goroka a tak mam dobreho pruvodce. Pak tu chodil kluk jako hora, zvykal to sfinstvo s vapnem a vypadal dost nebezpecne, obzvlast kdyz pak na me ukazal kdyz jsem jej fotil (viz foto) no uz jsem se loucil s fotakem, jelikoz se ke mne ta gorila blizila a vubec se nesmala.

Goroka (Papua New Guinea)

Vse dobre dopadlo, rodinka vedle me zapracovala a nakonec jsem se s tim borcem pokamaradil. Jmenuje se Richard a v ramci rozhovoru jsem si stezoval jak jsou drahe lety v PNG. Odesel a za 5 minut se vratil s vizitkou, jeho matky. Stalo na ni Josepha VAO Sales Supervisor v nejvetsi mistni letecke spolecnosti, pry mi mama pomuze. Ouuu, lepsi nez nic a tak to zkusim, jelikoz ma kancelar v Goroku. Huraaa po peti hodinach prijizdi minibus, Richard se vrha jako prvni dovnitr a na prvni sedacce mi drzi misto. Sotva se tam nacpu s batohem, tak mi Richard oznamuje, ze vedle me bude sedet jeho mamaa nato vyskocil a uz se tam soukala velka korpulentni zenska tot to Richardovo matka. Uff, diky batohum jsem pomalu zarustal do Richardovo matky. Byl jsem jak moucha topici se ve slehacce:o)

Konecne vyrazime a mame co delat jelikoz mi bylo oznameno, ze se spatnym ridicem je to na pet hodina a s dobrym na ctyri a pul. Stejne dorazime do Goroka az za tmy a to me vubec netesilo, jelikoz jsem se zacal bat o svoji bezpecnost. Silnice byla nadherna, ridic uhanel v dodavce 130km/hod az jsem mel strach, byli jsme totiz uplne narvany a batohy byly na kline, mezi sedadly a nekteri nevideli ani pred sebe jak bylo narvano. Pripadal jsem si jak v mem starem ziguliku, kdyz jsem nekroutil volantem sem tam tak jsem neudrzel primej smer, jelikoz vule v rizeni byla poradne velka. Ted jsme byli na tom podobne, az na to ze se ten blazen ritil 120citkou v hodine na most kam se vejde jen jedno auto a po kazde strane ma 30 nanejvys 50 cm. ritime se na betonovej pilir a ja uz to pomalu balim, kdyz tesne pred mostem strhne ridic volant a dostane se tam kam mam, upozornuji ze nektere mosty jsou treba jen z ocelovejch plechu a zadnej asfalt, takze to v te rychlosti je peknej rachot. Mostu po ceste mijime vic nez deset a tak neni divu, ze mi je tak trochu spatne.

Tam kde nebyl asfalt a jen hlina ci kameny to ridic valil sedesatkou, takze se nedalo ani bavit, jelikoz vsem drkotaly zuby v puse. Stavime na malou zastavku, pokousim se vylezt z minibusu, ale mam tak ztuhle nohy, ze vypadam jako zabak. Konecne jsem to trochu rozhybal a vrham se na prvni trs bananu, je tu levnej a tak si dopravam jeste jeden, naledne kupuji nejaky sliz obaleny v kokosu a uvnitr je nejaka rostlina vypadajici jako stonek od kukurice. Vubec mi to nechutnalo a tak to venuji jednomu ukecanemu klukovi co me v Medangu zabavoval spostou otazek. Nu co naplat musim uz nastoupit a zas pokracovat v rychlojizde. Mijime male vesnice a je tu videt velky rozdil mezi zivotem na pobrezi a ve vnitrozemi. Projizdime ted velkou plani uprostred hor, pestuje se tu cukrova trtina, ktere tu je kvanta. Projizdime kolem silnicaru, kteri jsou ozbrojeni automatickou utocnou puskou americke produkce i silnicari se tu boji pracovat bez ostrahy. O dvacet minut pozdeji stoupame jiz vysoko do hor a nedaleko silnici vidim obrovske velke bile papousky. V pralese jsem je nezahlid a tady se ti holomci vystavujou. Zacina mi byt poradne zle a tak zhluboka dycham, od Manta pointu mam nejak rozhozene rovnovazne ustroji a tak mi ta zbesila jizda trochu dostala.

Za sera prijizdime do Goroka, ridic byl tak hodnej, ze me dovezl az NSI-National Sport Institute kde se da ubytovat za 40kina. Spravce tam zrovna nebyl, ale mistni trener me ujistil, ze volny pokoje jsou. Snazil se pak na me jeste s jednim studentem vyzvedet co jsem zas a co pohledavam v PNG. Bylo mi vsak porad tak zle, ze jsem vubec nereagoval a rekl jen ze jsem unaven. Kupodivu to respektovali a nechali me lezet na lavicce. Spravce se konecne vraci z nemocnice a dostavam vysnene klice od pokoje. Ani se nemyju a hned jdu zalehnout. Dnes byl narocnej den.

_______________________________________________________________

Tento příspěvek je součástí cestopisu, který dokumentuje mojí tříletou cestu kolem světa. Na úvodní článek cestopisného seriálu se dostanete kliknutím na "Stěpa ze světa aneb CESTA KOLEM SVĚTA".

Komentáře
Booking.com
Aktuální počasí v destinaci
Mapa oblasti
Sponzoři článku

Chcete mít na tomto místě svůj inzerát? Staňte se sponzorem našeho článku! U tohoto článku si můžete na 1 rok zakoupit umístění vašeho vlastního odkazu. Vložit inzerát.

Nejnovější článek
Kam dále?
Reklama