Radostné okamžiky v životě chudých v Somálsku

Život v Somálsku
Život v Somálsku

Po deštích se objevují nádherné květy, jsou zářivě žlutooranžové a vypadají jako zázrak, který se objevil na poušti. Ne všechny slavnosti a rituály Somálců jsou radostné, nebo možná, jak pro koho. Třeba obřízka, pro dívku je to sice peklo a bolest, ale pro její rodinu, je to důvod k oslavě. Nikdy jsem se takového rituálu nebo slavnosti nezúčastnila a ani o to nestojím. Neuměla bych se radovat, když o tom vím.

Svatba po Somálsku

Když se nějaká dívka vdává, ženy z jejího kmene se vydají do pouště natrhat tyhle květy. Usuší je, přidají vodu a udělají hmotu, kterou nevěstě natřou obličej,  aby měl zlatý nádech. Ruce a nohy jí ozdobí hennou, kterou kreslí složité ornamenty. Oči obtáhnou uhlem jako tužkou na oči, aby oči působily hluboce a smyslně. Veškerá kosmetika je připravená z rostlin a přírodních materiálů. Pak dívku obléknou do barevných šálů – červených, růžových, oranžových a žlutých, čím víc, tím líp. I chudí lidé mají „bohatou“ svatbu. Nevěsta si oblékne to nejlepší, co její matka, sestry a přítelkyně mají a vznáší se s nesmírnou pýchou. Pýcha je rys, který je vlastní všem Somálcům.Když nastane její chvíli, vyjde jako okouzlující princezna pozdravit svého nastávajícího. A ten člověk si to většinou ani nezaslouží. Na svatbu přinášejí všichni příslušníci kmene dary. Většinou to nejsou honosné dary, každý prostě dá to co má. Třeba rohož z trávy na spaní, nebo mísu a nebo stačí jen jídlo. Nikdo se na vás nedívá skrz prsty, nikdo tu nemá moc peněz.

Líbánky tu neexistují, druhý den po svatbě jdou zase všichni normálně do práce, jen nevěsta už jde jako vdaná žena. Novomanželé použijí hned všechny dary k započetí svého společného života.

Život v Somálsku

Svátky v Somálsku

Kromě svateb mají už jen málo oslav. Somálci oproti ostatním státům mají málo svátků. V kalendáři nejsou určeny žádné sváteční dny. Místo toho je důvodem k oslavě okamžik, kdy přijde dlouho očekávaný déšť. V Somálsku je vody tak málo, a přitom je základní životní potřebou. Kočovníci si vody velice váží a každou kapku považují za vzácnost. Když je mnoho měsíců sucho, začneme být zoufalí. V takovém případě se lidé shromáždí a prosí Boha o déšť. Někdy to zapůsobí, někdy ne. Když pršet začne, děti se svléknou a běží tančit mezi kapkami deště, cákají se a myjí se v dešti. Ženy tleskají a zpívají, jejich sladké a hluboké hlasy se nesly pouštní nocí a děkovaly Bohu za to, že jim seslal na zemi vodu. Po dešti se pastviny zazelenají a savana se rozjasní zlatými květy.

Upravení dívky v ženu

Obřízka je v Somálsku nechutná, bolestivá, nebezpečná a znetvořující jako v každém jiném africkém státě. Pokud se dívka vdává, musí být obřezaná, to platí všude. Jen oslavy, způsoby „upravování“ a věk dívek se mění podle oblasti. Například v Somálsku se traduje, že mezi nohama dívek jsou ohavné věci, a přestože se s nimi narodily, jsou nečisté. Tyhle věci se musí odstranit, odřízne se klitoris, malé stydké pysky a velká část velkých stydkých pysků, rána se pak zašije a zůstane jen jizva na místě, kde kdysi bývaly pohlavní orgány. V Somálsku se tedy provádí třetí stupeň a ten nejhorší, jakým se genitální mutilace provádí. O bolestném rituálu se nemluví, nikdo dívkám nic nevysvětlí a potom už se jim mluvit nechce. Je to tabu.

Obřízka pro rodinu většinou znamená velkou finanční zátež, považuje se však za dobrou investici, protože pak se dívka může dobře vdát. Malé dívky se na obřízku těší, těší se až budou ženu. Průbeh rituálu a té bolesti se drží v tajnosti, aby se děvčata nebála. Možná je to lepší, ale sám rituál je barbarský a nechutný čin. Na tom se myslím shodnu s každým člověkem s civilizace.

Booking.com