Školní zařízení ve vesnici v Gambii

Odjíždí směr gambijský venkov a obyčejný život. Silnice jsou tu z drobného štěrku, ovšem jen ty lepší. Vodorovné značení na vozovce tu není namalované, ale po okraji silnice jsou kameny, černé a bílé, které zřejmě fungují jako svodidla. Blížíme se od vesnice, z dálky vidím kruhové chýše se špičatými střechami. Blíž k nám se pase dobytek na dokonale vyschlé pláni. Krávy mi tu kupodivu nepřipadají tak hubené jako jsme viděli u masajů v Keni.

Dresy u pumpy

Na vesnicích je život velmi podobný jako v jiné Africe. Kolem chýší běhají kozy a nesmí chybět ani všudypřítomný rezavý vlnitý plech. Tady jsou domky zděné a dokonce omítnuté, kdysi bílou barvou, která už tu je zřejmě řadu let, podle jejího stavu. Děti chodí k pumpě pro vodu, ta je tu zřejmě jen jedna. Na sobě mají dresy známých fotbalistů, které zřejmě dostali darem z Evropy. Na zemi před plechovými dveřmi sedí na dece dvě starší ženy v barevných batikovaných hábitech a s šátky na hlavě. U nich se batolí děcko s dlouhou noční košilkou. Napadá mě, jak to tu funguje s plenami, děti tu určitě chodí na záchod samy mnohem dřív než naše navyklé na pampersky.

Domky mají většinou modré plechové dveře, kruhový půdorys jako románské rotundy a špičatou střechu z vlnitého plechu, kterým většinou v období dešťů zatéká. Polovina bílé zdi je oprýskaná až na cihlu, jestli to ovšem cihly vůbec jsou.

Školní zařízení

Uprostřed vesnice stojí kruhový zděný dům, kterému už ovšem chybí střecha, je zarostlý a mě připadá, že může být dobrý akorát pro kozy. Ovšem, že se opět mýlím, je to škola. Uvnitř je dřevěný oprýskaný stůl se židlí pro učitele a stará černá tabule, která ještě navíc visí nakřivo. Podlaha je posetá prachem a pískem. Děti mají dřevěné lavice s železným rámem, které zřejmě sloužily ještě mým rodičům. Lavice jsou sražené po dvou proti sobě a děti sedí na obyčejných dřevěných lavicích spojených se stolky. Tradiční pohled na bosé nohy dětí, některé v gumových pantoflích. Nohy mají až do poloviny lýtek špinavé a zaprášené, to je pro mě typický pohled na vesnickou afriku. A pak se podívám na svoje chodidla, jsou s bílou kůži, která je ovšem přes nános špíny a prachu jen těžko rozpoznatelná.

Charita pro Gambii

V květnu 2012 byla do Gambie v západní Africe odeslána sbírka na pomoc chudým lidem a hlavně dětem. Letos se dokonce k charitativnímu běhu pro Gambii přidaly na Moravě čtyři základní školy. Běh se uskuteční už tyto prázdniny a pořadatelé si slibují značný přínos. Běh pro Afriku už dokonce absolvovalo jedno pražské gymnázium. Zúčastnili se ho 2-3 zástupci z každé třídy. Celkem na start nastoupilo 31 běžců. Celkem se závodníkům podařilo zaběhat v časovém limitu 30 minut 263 kol. Všichni chtěli vyběhat co nejvíce peněz na charitativní sbírku podporující stavbu škol například v Etiopii. Při konečném zúčtování se závodníkům podařilo vyběhat 15 140 Kč, které předají organizaci Člověk v tísni, jež projekt Postavme školu v Africe zaštiťuje.

Dva muži z Kroměříže a Ostravy rozjeli v roce 2012 v Česku unikátní charitativní projekt Kola pro Afriku. Jeho princip je jednoduchý, sesbírají kola, opraví je a pošlou do africké Gambie. Místní děti se tak dostanou snáz do škol. Celá myšlenka stojí na dobrovolnictví. Už dnes existují čtyři sběrná místa, v Kroměříži, Vyškově, Olomouci a Ostravě. Další mají postupně přibývat podle toho, jak se organizátorům podaří přesvědčit školy, radnice, organizace nebo i konkrétní lidi, aby poskytli své prostory. Třeba v Kroměříži je sběrné místo v garáži rodinného domu. Kola mají usnadnit gambijským dětem cestu do mnohdy dalekých škol. Místní prohlašují, že česká kola jsou darem z nebes.