Jak se vyznat v Irsku – část 4
Irské gurmánství
Že ze stejných potravin vznikají vařením a úpravou různá jídla, zní celkem logicky. Že ale z různých potravin nakonec vzniknou vždycky jenom hranolky je záhadou. Irové kompletně převzali neřesti britské kuchyně, která vyniká tím, že kombinuje nekombinovatelné, vše důkladně rozvaří, ale hlavně to všechno nakonec musí být bez chuti. To Irové rychle zvládli a šli ještě o krok dál. Místo koření používají hranolky. Kdo si teď představil talíř pocukrovaný hranolkami tak, že není vidět kromě hranolek nic jiného, má dobrou představivost.
A nejsou to žádné malé hranolčičky, ale pořádné hranole. A aby chutnali lépe, je třeba je pořádně zalít octem. Ňam, ňam, ňam ! Kdo tuto kombinaci vymyslel, zasloužil by zarazit Prima Vařečku hodně hluboko do … chřtánu. Pokrmy připomínají vajíčko Kinder Surprise, postupně se ujídají horní vrstvy hranolek a pak přijde překvapení. Například půlka pobledlého kuřete, zásadně nevykostěného. To kuře může být s rýží, ale hranolky přitom nesmí chybět. Viděl jsem dokonce lasagne utopené v hranolkách. Pod nánosem brambor bojovali o holý život a křičeli, že nic takového jim Dr.Oetker neřek. Tuto kapitolu musím uzavřít s tím, že jsem nablil dojmu, že k jídlu jsou vždycky hranolky. Jde jen o to, co si dát kromě octa jako přílohu. A mám pro vás námět na reportáž: založit tu českou hospodu, snížit o několik hektolitrů spotřebu tuku, jako kuvert mít ocet a úspěch je zaručený !
Abych pořád jenom nekritizoval, musím uznat že Irové umí dělat snídaně. Kompletní snídaně se skládá ze slaniny, klobásek a volského oka, tmavého pečiva, toastů a marmelády. Předtím lze požít něco cereálií s mlékem a vše do nekonečna zalévat kávou nebo čajem. Tady se máme co učit.
McBůček
Ač nejsem pravidelným návštěvníkem McDonaldů, hlad mě donutil zajít do jedné ze zdejších odrůd rychlého občerstvení. Nejprve jsem si myslel, že jde o náhodu, neboť ve 3 hodiny ráno ne vždycky všechno funguje jak má, ale v jinou dobu na jiném místě, jak jsem zjistil později, probíhá přesně to samé. V každém případě ale mohu prohlásit, že se zde neodehrává nic, co by mělo co do činění s logikou, organizací a veřejným stravováním vůbec. Vrátilo mě to do dětství a já si vzpomněl, jak jsme se asi ve druhé třídě strkali a prali ve frontě na obědy (já to nebyl !) a soudružka učitelka křičela především na ty, kteří byli davem vláčeni, ať toho "okamžitě nechaj nebo že pudou na konec fronty" ! Zajistit plynulost a vydávat obědy o pět minut dříve tenkrát asi nebylo v lidských silách. Ale konec snění.
Každý nově příchozí (nejlépe skupina) se nezařadí do fronty k určité kase, ale prodere se až úplně k pultu a tvoří takzvanou příčnou frontu. Po ca. 20ti minutách čekání jsem zjistil, že ten, kdo čeká ve frontě podélné u kasy je sám, blbec a nikdy se na něj nedostane, protože návštěvníků přibývá přímo úměrně s délkou pultu. Byl jsem to já. Rozhodl jsem se obětovat pořadí a odejít do prvního patra na záchod. Ani tam nebyl klid. Asi stoletý stařeček klepal holí do dveří a jako v autobuse chtěl pustit sednout. Klepal tak dlouho, až jsem ho pustil. Vrátil jsem se zpátky na své místo. Naštěstí mi ho nikdo nevzal !
Disciplinovaným a soustředným tlakem jsem se postupně propracoval k pultu. Zde nastala fáze II. Obsluha vybírá oběti náhodným pohledem do očí. Kdo si toho nevšimne, má smůlu. Jelikož výše očí mé a obsluhy byla značně rozdílná, nalehl jsem na pult a zabíral místo. Asi za 10 minut se na mě usmálo štěstí. Slečna se na objednávku tvářila chápavě a šla obsluhovat další (fáze III !). Irský systém umožňuje pracovat s několika pomyslnými paralelními smyčkami. Nerozuměl jsem sice, jak si může jedna hlava pamatovat čtyři hromadné objednávky včetně komentářů bez zápisu. Začal jsem je obdivovat, dokonce jsem přemítal, jestli to nejsou brigádníci ze sdružení Mensa, kteří tu jsou na soustředění a rozvíjejí své IQ. Nebyli ! Většina dodaných balíčků neobsahovala to, co měla. Systém se hroutil, nedařilo se pospojovat a ukončit otevřené smyčky. Následovaly hromadné výměny po vzoru akce kulový blesk. Za zmínku ještě stojí, že přičinliví pracovníci vzadu vyráběli neuvěřitelné množství neobjednaného zboží na sklad, které vesele stydlo. Na objednané zboží se zdlouhavě čekalo, neboť chyběla výrobní kapacita, která již byla vázána samorozhodovací výrobní činností. Celé to připomínalo čekání na Godota.
Po téměř čtyřiceti minutách jsem vyšel ven z temnot, chvějící se rukou opatrně rozbalil svůj cheese burger a pomalinku a důkladně ho kousal. Moc jsem si ho vážil. A jak chutnal !
Obsah cestopisu
Jak se vyznat v Irsku 1 – Přílet, První dojmy, Teorie relativity
Jak se vyznat v Irsku 2 – Babylon v koupelně aneb česká konspirace
Jak se vyznat v Irsku 3 – The Company, Irish Pub
Jak se vyznat v Irsku 4 – Irské gurmánství, McBůček
Jak se vyznat v Irsku 5 – Sportem ku zdraví
Jak se vyznat v Irsku 6 – Shopping, Route 66
Jak se vyznat v Irsku 7 – Lidová veselice a tři sestry
Jak se vyznat v Irsku 8 – Počasíčko, Irská TV
Jak se vyznat v Irsku 9 – Severní Irsko, Poslední dojmy, Odlet, Ohlasy čtenářů
Jan Peuker | 26.4.2005
Aktuální počasí v destinaci
|
5,3°C
|
Předpověď počasí |