Deník z Jižní Afriky (část 32 / 32)
Na letiště přijíždíme v 15:30 a hned jdeme k přepážce. Naši průvodci nám ještě pomáhají se zavazadly a vyplňovat formuláře. Při odletu se Zimbabwe se totiž musí opět vyplňovat jedno malé lejstro, kde se nás například ptají, kolik jsme tady utratili peněz a podobně. Pak se s Pavlem a Pieterem loučíme. Pieter je dojat a nemá daleko k slzám. Už ty naše hochy neuvidíme. Naše zavazadla jsou zvážena. Když jsme letěli sem, tak měla dohromady 19 kilo a teď najednou 45 kilo! To je 16 kilo suvenýrů a 5 kilo nadváhy. Naštěstí po nás nechtějí nic zaplatit. V 16:00 nám kontrolují příruční zavazadla. No a Libuška si v kabelce nechala krásný zavírací nůž. Tak o něj přicházíme. Je to škoda. Podobně na tom jsou ale i ostatní turisté. Jsme z toho cestování zkrátka tumpachoví. Čekáme v odletové hale a trošku poočku sledujeme fotbal Zambie – Angola 2:0.
V letadle se lehce dohaduji s jednou Italkou, která si zabrala naše místa na příruční zavazdla a má strach, že se jí ty její krámy rozbijí. Letuška na úvod letu na strop kabiny vystříkala celé 2 spreje osvěžovače a tak si můžeme na chvíli zakašlat. Letíme už v 17:30 místo v 17:45. Libuška sedí vedle mladého Belgičana. Chvilku s ním pokecám. Nejvíce lituje, že musí v pondělí do práce. Ještě nám v letadle zase stihnou rozdat lejstra pro vstup do JAR. Myslím si, že při transitu to vyplňovat nemusíme. Ale to je omyl. Budou to po nás zase chtít. Přistáváme v 19:00. Pak už jde všechno ve velice rychlém sledu. Při vážení nejsou žádné komplikace a nic neplatíme. Převažují také příruční zavazadla a Miluška musí svou kabelu s fotoaparáty dát mezi velká zavazadla do podpalubí. Každý totiž smí na palubu jen s jedním zavazadlem. Zadarmo nám zabalí bágle do igelitu.
Ondra s Bárou zjišťují, jak je to s vracením DPH. Jihoafričané však chtějí všechny nakoupené a vyvážené věci vidět a tuto podmínku nemůžeme splnit, protože už je máme odbavené a navíc bychom se museli přehrabovat ve věcech a to je teď mimo realitu. Takže z toho nic nebude. Ve 20:00 je už vše odbaveno a půjdeme do našeho Gate 5. V Johanesburgu je velké moderní letiště. Když jsme přistávali, bylo po dešti. Procházím tax free obchody a kupuji balík cigaret o třetinu levnější než u nás. Prodejnu knih mi zavřou před nosem. Koupě atlasu je tedy na Pavlovi. Kolem 22:00 mě zradí hodinky, když se mi zastaví. Být tady sám, tak zmeškám letadlo. Tady totiž rozhlasem nic nehlásí. Ve 23:30 jsme na palubě letadla, kde je nesnesitelné vedro. Kapitán se za to omlouvá. Startujeme.
22. 10. 2006, neděle
Letušky do nás začnou cpát různé dobroty. Mám co dělat, abych neusnul a o něco nepřišel. V noci spím trhavě a opuchají nám nohy. Ráno se vzbudím a povídám si se sousedkou. Ja to Američanka Marry z Michiganu. Povídáme si asi 2 hodiny. Je o něco starší než my. Má už vnoučata. Pracuje s dětmi jako vychovatelka. Čeká ji ještě pořádná štreka domů. Já se tím mluvením zdokonaluji v angličtině, která se mi ovšem zdá stále slabá. Přistáváme a v 10:45 vystupujeme v Amsterodamu z letadla. V 11:00 už najdeme náš Gate D 6 a máme 1 hodinu času. Libuška si ještě koupí mísku se sazenicemi tulipánů. Ve 12:30 vstupujeme do letadla do Prahy. Je to mnohem menší letadlo než to záoceánské. Personál sotva stačí rozdat sendviče a pití a už zase ve 14:10 přistáváme. Teď zapůsobí to množství jídla z letadla z Johanesburgu a dostavují se střevní komplikace. Trochu se zdržím a pak už se rychle rozloučíme s ostatními turisty. Máme na sebe napsané kontakty a další už záleží jenom na nás. V 15:10 nás autobus číslo 119 odveze na Dejvickou. V Praze je celkem teplo na tuto dobu, ale v Zimbabwe bylo samozřejmě o dost tepleji, takže si rychle beru bundu a Libuška kalhoty a také bundu. Metrem jedeme na hlavní nádraží. Náš vlak, kterým chceme jet domů, však už má 25 minut zpoždění a tak by nám ujely všechny přípoje. Proto se rozhodneme pro autobus, který jede z Prahy Florence do Luhačovic v 17:00. V 16:15 stihnu ještě koupit místenky. Je skoro vyprodáno, takže máme štěstí. U 9 křížů se v 19:00 dáváme s chutí dršťkovou polévku za 25 Kč. Autobus má trošku zpoždění a před 21:00 jsme v Kroměříži na autobusovém nádraží. Bereme si taxíka až domů. Taxikář je příjemný a chce 77 Kč. Dám mu 100 Kč a my už jsme doma. Následuje velké přivítání. Naše cesta zpět trvala přesně 30 hodin. S celou naší expedicí jsme byli maximálně spokojení a určitě pojedeme zase.
Deník napsal Jiří Peštuka 9. 12. 2006.
Obsah cestopisu Deník z Jižní Afriky
Deník z Jižní Afriky (část 1 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 2 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 3 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 4 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 5 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 6 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 7 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 8 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 9 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 10 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 11 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 12 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 13 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 14 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 15 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 16 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 17 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 18 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 19 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 20 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 21 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 22 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 23 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 24 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 25 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 26 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 27 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 28 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 29 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 30 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 31 / 32)
Deník z Jižní Afriky (část 32 / 32)
