Pobaltí a Petrohrad očima českého turisty – CESTA (část 10.)

11. den 17. 6. 2006, sobota

Vilnius – Trakai – Vilnius – Marijampolé (vše LIT) - litevsko-polská hranice směrem na Suwalki (POL)

Vstáváme kolem 6:30. Po vydatné a vynikající snídani vyrazíme v 9:00 nejdříve směrem k vodnímu hradu Trakai. Na místě jsme v 9:45. Hrad leží na ostrově na jezeře Galvé (Hlava). Ostrov je s pevninou spojen mostem. Hrad má dlouhou historii. Žil zde velkokníže Gediminas, jeho syn Kestutis a vnuk Vytautas Veliký. Hrad byl ve středvěku pobořen. Ještě v roce 1962 byl zdevastován. Pak si Litevci prosadili za Chruščova obnovu hradu. Je to symbol litevské státnosti a nezávislosti. V Trakai doposud žijí příslušníci staré judaistické sekty Karajmů (100 příslušníků v Trakai.). Hrad je velmi pěkný.

Bylo zde mnoho turistů z celé Evropy i Japonska. Místním tradičním jídlem je kibas, což je koláč se sekanou. Průvodce ho moc nedoporučuje. Avizovaný vstup je 8 litů. Mezitím došlo ke zdražení na 10 litů, ale průvodce to uhádal na 8 litů a nahlásil nižší počet turistů. Žena u vstupu nás stejně nepočítala. Procházíme jednotlivé místnosti v celém hradu. Nejsou zde jen holé zdi, ale v každé místnosti je umístěna nějaká historická výstavka od středověku až po časy Litevské republiky ve 20. století. V 11:00 odjíždíme zpět do Vilniusu, kde dorazíme v 11:50.

Nyní následuje dvouhodinová prohlídka města s průvodcem. Začínáme na Katedrálním náměstí s kostelem a zvonicí. Zde končí 2 kilometry dlouhá Gediminasova třída (prospekt). Katedrální náměstí je symbolem boje Litevců za nezávislost. V roce 1991 zde byl utvořen lidský řetěz. Byly zde uctěny oběti sovětského útoku u televizní věže (13 obětí). V průběhu výkladu k nám přichází prodavač a nabízí soubor pohlednic Vilnius za 50 Kč (nebo 6-5 litů), což je „zadarmo“ a kupujeme. Pokračujeme dále a obdivujeme novou Gediminasovu sochu z roku 1996.

Dále navštěvujeme barokní kapli svatého Kazimíra od stavitele Constante Tencally s tří stupňovou zvonicí. Další naše cesta vede ke katedrále svaté Anny a klášteru Bernardinů. V klášteře měl komunistickou ilegální buňku a tiskárnu podvratných letáků zakladatel sovětské státní policie (ČEKA, později NKVD, KGB) Felix Edmundovič Dzeržinskij. Mimochodem za socialismu u nás visel jeho obraz v kancelářích státní bezpečnosti. Dále navštěvujeme kostel svatého Jana a Pjatnický kostel z poloviny 19. století. Byl zde pokřtěn děd Puškina Hannibal. Nyní už se přesvědčujeme, že Vilnius je skutečně městem kostelů.

Pokračujeme přes radniční náměstí, které se právě renovuje – zejména dlažba. Přicházíme ke kostelu svatého Kazimíra, což je jezuitský kostel. Modlil se zde spisovatel Dostojevskij. Za socialismu zde bylo muzeum ateismu. Hned vedle stojí další kostel. Je to kostel svatého Mikuláše. Z roku 1596 pochází jediný pravoslavný chrám v Litvě – chrám svaté Trojice, který je bohatě vyzdoben. Následují kostely svatého Ducha a svaté Terezy. Před námi se objevuje Brána Úsvitu s Vilniuskou Madonou. K ní se není možné dostat, protože se u ní modlí dav věřících. Po chvíli jdeme dále centrem k židovské čtvrti. Ze 105-ti synagog se ve Vilniusu zachovala jediná. Za II. světové války nechal Hitler většinu litevských Židů vyvraždit. Naše procházka pokračuje před Vilniuskou universitou a končí u Prezidentského paláce z 18. století.

V 15:00 hodin máme rozchod. Snažíme se najít WC, ale to je problém. V celém Vilniusu jsme našli jednu jedinou směrovku s nápisem WC. Zajdeme proto na Gediminasovu třídu, kde asi po půl kilometru dojdeme k Mc Donaldu se záchody. Dáme si zde 2 dcl kávy za 2,2 litu. Na Gediminasově třídě se také nachází museum Genocidy v budově, kde dříve za války sídlilo Gestapo a pak KGB. Je to jen pro silné povahy a my jsme tam nešli. Vstupné je 4 lity. Pak jdeme hned naproti McDonalda nakoupit do supermarketu Maxima. Ptám se prodavačky na tradiční litevský alkoholický nápoj. Použiji ruštinu a jsem sám překvapen, jak mi ta ruština sama leze z hrdla. Litevskou vodku nechceme a rozhodneme se přece jen zakoupit medovinu (midaus nektaras Suktinis). Ta je ovšem velice drahá. 1 dcl v malinkaté skleničce přijde na více než 11 litů. 3 dcl stojí 27 litů. Dále kupujeme 2 x pytlík s pečivem, trvanlivý salám v akci (1 kg za 12 litů). Nakonec se ukáže, že je ze Španělska. Dále v košíku skončí minerální voda za 1,7 litů a ještě kousek měkkého salámu na cestu. Celková útrata činí 33 litů. Naštěstí mohu platit kartou a tak nám zbývá k útratě ještě 50 litů na suvenýry.

Jdeme zpět do centra ke stánkům se suvenýry utrácet. Vybrali jsme hrneček za 10 litů (nejlevnější s jednobarevným potiskem). 3 lněné dečky po 10 litech a dřevěné prkénko ve tvaru hrušky za 12 litů (Libuška uhádá na 11 litů, protože už nemáme ani floka). Už nemáme čas vystoupat na městské hradby s vyhlídkou. Teď nás čeká v 17:00 hodin gastronomické překvapení. Průvodce nás zavede zpět na Radniční náměstí. Cestou míjíme mnoho většinou mladých pouličních hudebníků, kteří svou hrou zpříjemňují návštěvníkům pobyt. Kolem nás také jezdí neustále nahoru a dolů mladí kluci na minimotrokách. To už tak příjemné není. Jsou zde také 2 cyklisté, kteří spolu stále závodí ve spritnu k jednotlivým památkám. Přicházíme do restaurace „Amatininku užeiga“. Průvodce nám oznamuje k velkému překvapení, že nás čeká tradiční litevský pokrm cepelinai. V té chvíli mi ztuhla krev v žilách a úsměv na tváři, neboť si domýšlím možné důsledky. Vyvolává to ve mně ty nejúzkostlivější pocity. Vzpomínky na rychlý proces v Nidě jsou příliš čerstvé.

Pokrm nakonec všichni sníme. Je to stejné jako v Nidě, akorát ta vrstva smetany je zamíchána do omáčky. Po očku okukuji zdejší WC. K našemu překvapení zde mají záchody turecké. Raději to pojistím několika endiarony. Naši turisté postupně odcházejí. My už však máme procházek dost a zůstáváme ještě s jedním párem (otec a dcera z Pardubic) až do 19:30. Pak jdeme na sraz. Cestou zjišťuji, že ve fotbale prohráváme s Ghanou 1:0 a tuším, že to bude zlé. Ve 20:00 odjíždíme směr domů. Konečný výsledek našeho národního mužstva nám na náledě nepřidal. Místo spánku se diskutovalo, co to pro naši reprezentaci bude znamenat. Průvodce ještě vybere 100 Kč za Rundale a 30 Kč na ruský úplatek. Ve 23:00 jsme na hranici a posunujeme hodinky na 22:00. Ve 22:45 zastavujeme v Polsku u města Suwalki u Mc Donaldu.