Gibraltar – britská kolonie na jihu Pyrenejského poloostrova

Šest a půl kilometru čtverečního rozlohy, na třicet tisíc obyvatel, žádné přímé zdroje pitné vody (musí se sem dovážet a plýtvat je přísně zakázáno) a smečka přidrzlých opic. Gibraltar, pojmenovaný po svém maurském dobyvateli ze začátku osmého století, je vlastně jedna velká skála – ale každoročně sem zavítá více než sedm milionů turistů. Zdejší oblast slouží i jako jakýsi výminek pro britské penzisty, kteří si zde dopřávají šťastné stáří zalité sluncem. Tak co více dodat? Je tu skutečně nádherně…

Po tři století vlaje britská vlajka, referendum to jen stvrzuje

Je pravdou, že probíhají různé pokusy o přičlenění Gibraltaru pod španělskou správu. Britové drží Gibraltar už více než tři sta let, tři referenda (1967, 1976 a 2002) však dopadla jasně – královna Alžběta II. zde bude formálně vládnout i nadále, Velká Británie zde má jednu ze svých několika zbývajících kolonií. Dnešní velmi vysoká hustota osídlení rozhodně není od věci, žili zde totiž s oblibou i staří Féničané nebo Římané, maurští dobyvatelé zde vystavěli nedobytnou pevnost, která odolávala až do roku 1462, kdy si ji podmanily křesťanské šiky. Části někdejšího opevnění můžete spatřit ještě dnes.

Gibraltar má dokonce i svou vlastní měnu (gibraltarskou libru), na kterou jsou místní obzvláště hrdí, zaplatit se zde ale dá i librou britskou nebo eury. Magot bezocasý (makak) zde často a rád krade jídlo turistům, je to pro krotší jedince nejsnadnější cesta, jak se nakrmit. Kdo sem přivezl opice, žel není historii známo, ale ve volné přírodě se tu zabydlely celkem dobře. Kromě ZOO jde o jedinou oblast Evropy, kde žijí ve volné přírodě nějací lidoopi.

Strategické místo, které v dávných dobách střežilo vstup do Středozemí

Skutečně strategická poloha Gibraltaru lákala mnohé říše k jeho podmanění. Vždyť – 45 kilometrů mořské hladiny – to už se dá s trochou štěstí snadno uhlídat. Přesně tak daleko je totiž od zdejších skal Ceuta, přístav na pobřeží Maroka, která zase patří do správy Španělů (ti se totiž s reconquistou nemohli zastavit jen na Pyrenejském poloostrově a ve vlasteneckém nadšení s koncem patnáctého věku dobyli i kus Afriky). A pozor, nejsou skály jako skály! V Andalusii totiž ani zdaleka tolik neoplývají zelení, jako ty místní…

Za vidění pak stojí i guvernérova rezidence a budova parlamentu, situovaná na Náměstí Johna Mackintoshe, stejně jako Ibrahimova mešita, dar saúdského krále Fahda. Projeďte se lanovkou, obdivujte starobylé poštovní schránky z dob největší slávy britského impéria, navštivte místní (poněkud bizarně vyhlížející) letiště. A když už budete na jihu Španělska, je Malaga jasným turistickým cílem, co myslíte? Velká Británie totiž není jen Londýn, York, Nottingham nebo Edinburgh, i zde přímo dýchá historie.