MAROKO

Casablanca a Marrakéš, pohoří Atlas, národní park Jbel Tazzeka. To je jen malý výčet toho, co na vás čeká v severozápadní části Afriky, kde se rozprostírá země zvaná Maroko. Prakticky žádná vodní plocha, arabština jako úřední jazyk, architektonické památky z období antického Říma. Maroko je vlastně po právní stránce konstituční monarchií, už sedmnáct let zde vládne král Mohamed VI.

Začněme třeba u Casablancy…

Třímilionová Casablanca (v překladu vlastně „Bílý dům“) je ekonomickým srdcem státu. Před tisíci lety šlo o malou berberskou vesničku, dnes je tu prosperující město. Kdo by si nevzpomněl na slavný snímek z roku 1942 s hereckými esy Bogart a Bergmanová? Zajímavé je však to, že se tu z filmu nenatáčela ani jediná vteřina. Největší církevní stavba v zemi, mešita Hassana II., je právě zde – stojí na svém místě teprve něco přes dvacet let a financována byla z celonárodní sbírky, ale jde o skutečně impozantní záležitost. Vejde se sem sto tisíc lidí, minaret má na výšku celých 200 metrů.

Hlavním městem je tu však Rabat. Více než milion obyvatel, malebná Andaluská zahrada, a především muzeum takřka na každém kroku. Nádherně zdobená Brána větrů, ale také monumentální královský areál. Za zmínku stojí i zřícenina Chellah, ale také malebné přístaviště v Salé s tradičními kavárničkami arabského střihu. Je tu také kostel řeckokatolické církve nebo katedrála Saint-Pierre.

Marrakéš plný pouličních umělců, město, kde dýchá historie na každém kroku. Mešita Kutubíja s takřka sedmdesát metrů vysokým minaretem, mohutná brána Bab Agnaou, židovská čtvrť Mellah, ale také takzvané Saadské hrobky, které pocházejí z poloviny šestnáctého století.

Spoustu historických odkazů ve městě Meknes

Turisticky málem zapomenuté město Meknes je opomíjeno neprávem. Monumentální, takřka padesát kilometrů dlouhé hradby kolem celého města, dvacet vstupních bran, padesát paláců. Ano, právě zde bylo v 17. a 18. století centrum velké říše, kterou spravoval sultán Moulay Ismail. Ne náhodou je zapsáno na listině světového dědictví UNESCO.

Město, které vlastně nevypadá vůbec jako by bylo arabské, spíše vyhlíží jako typicky evropské. Tak přesně to je Agadir, plný pláží, moderních restaurací a obchodů. Důležitý přístav, ve kterém jsou už na první pohled patrné obrovské hradby a pevnost Kasbah, která se tyčí nad zálivem již od šestnáctého století.

Pověstná je i marocká přírodní scenérie

A co třeba marocká kuchyně? Počítejte s tím, že alkohol je tu velmi drahý. Dejte si raději zelený čaj s gigantickou porcí cukru, jako tu pijí už dlouhá staletí místní. Na jídlo měla trochu vliv koloniální Francie.  Typickým je třeba tajine, směsice kousků zeleniny, masa a rýže. Rajčata, jahody, olivy, arabský chléb a jogurt, ale také bastila – sváteční pokrm z těsta, masa, huby, vajíček a sladkých rozinek. A samozřejmě turecký med nebo mandle a ořechy. Každá marocká kuchyně je také prosycena vůní máty.

Do Maroka se podívejte ideálně na jaře, kdy teploty nejsou moc vysoké a užijete si tu dosyta spousty zeleně. Co třeba národní park Talassemtane, rozkládající se na severu země? Obrovské cedrové, dubové a jedlové lesy dají zapomenout na nekonečné stepi a polopouště. Zelené tu zkrátka nejsou jen ojedinělé oázy. A jaká že tu žijí zvířata? Především roztomilý fenek, ale i mufloni, gazely nebo opice.

Další skvělou přírodní atrakcí Maroka je třeba řeka Draa, v jejíž bezprostřední blízkosti našli archeologové řadu pravěkých kreseb. Vyrazíte do pohoří Atlas nebo ochutnáte Saharu na vlastní kůži? Je to jen na vás, stačí si najmout zkušeného průvodce.