Norsko stopem – kapitola 1

Do Norska jsme vyrazili na 3 týdny od 1. do 21. 8. 2005. Původně nás lákalo jet na sever, ale kamarád, který cestu do Norska absolvoval vloni, nás zrazoval, že se tu stopuje špatně a že tedy tak daleko namůžeme za 3 týdny dojet. Stopování nám šlo nakonec dobře, v té vzdálenosti by nakonec asi nebyl problém, ale zpětně nám došlo, že na sever bychom asi potřebovali daleko lepší vybavení. Naplánovali jsme si tedy okruh po jihu Norska (z Osla do Stavangeru, Bergenu, národní parky Hardangervidda, Jotunheim…). Koupili jsme si zpáteční autobusovou jízdenku do Osla (3900,-/ os.). S sebou jsme si vzali 500 norských korun (= asi 2000 Kč) a eura asi za 2000,- Kč, tyto peníze byly pro nás oba dohromady, eura jsme ale nakonec nemuseli použít. Dále naše náklady tvořilo jídlo, vezli jsme si s sebou „pytlíkovky“ (kolem 1000 Kč pro oba), a pevný líh (5 balení), měli jsme s sebou vařič na tyto tablety – asi to není nejpohodlnější způsob vaření, ale dalo se to. Víc jsme toho vlastně nekupovali, utratili jsme tedy jen kolem 5500 na osobu. Informace před cestou jsme získávali od kamarádů, kteří zde už byli, z internetu a z turistického průvodce.

Z Osla jsme dál cestovali stopem. Musím říct, že nás brali moc dobře, určitě hrálo roli, že jsme byli holka a kluk (kamarádi, kteří absolvovali cestu rok před námi, byli dva kluci a tak se jim jezdilo o poznání hůř). Domluvit se zde dá bez problémů anglicky.

Co se týká cen, je tu strašně draho. Norská koruna jsou asi 4 naše koruny a tak je tu vše tak 4x dražší. Cenově přijatelná je tu marmeláda a nutela, mají tu stejně jako u nás výrobky euroshoper a first class, které jsou také přijatelné. Chleba stojí od 8 NOK (bílý), černý stojí tak od 10 – 12 NOK. Na internetu jsme se dočetli, že se dá v Norsku výhodně prodat alkohol, protože je zde velmi drahý. Může se tuším přivézt 1l tvrdého alkoholu na osobu a prý ho lze prodat u kiosků. Tuto možnost jsme ale nezkoušeli, protože jsme nosili všechny své věci na zádech a nechtěli jsme nosit zbytečnosti. Ubytování v kempu se pohybuje od 100 NOK na os. a noc, ale většinou je dražší (ale my jsme v kempech nebydleli, takže tuto informaci nemohu zaručit). Doprava městskou dopravou v Oslu stojí 15 NOK, když si koupíte lístek v automatu, 30 NOK u řidiče.

Je tu zákon, že se smí stanovat kdekoli, jen musíte být asi 100 m (někde se udává i více) od nejbližšího domu a ne na obdělané půdě. To nám ušetřilo spoustu peněz, protože jsme spali ve stanu. Voda je tu pitná i z přírody, takže dostupná prakticky všude. Sprchovat se dá na benzínových pumpách nebo na nádraží (obvykle 5 NOK za 3 minuty) – ale těchto míst jsme našli dost málo. Jedna sprcha je u pumpy v Gudvangenu a druhá na nádraží v Oslu. Další možnost sprchy jsou kempy. Zajímavé je, že na centrálním nádraží v Oslu, kde by to člověk nejvíc čekal, sprchu nenajdete.

Počasí je tu velmi proměnlivé, chvilku svítí slunce a v zápětí prší.

Co nás velmi příjemně překvapilo, je vstřícnost místních lidí a nádherná horská příroda.

1. den – 1. 8. 2005

16: 30 - odjíždíme do Prahy, kde máme nasednout na autobus do Osla. Na informacích na Florenci byla slečna velmi překvapená, když jsme se ptali z jakého čísla nám to jede, protože v počítači žádný spoj do Osla nenašla. Zkusili jsme tedy jít na nástupiště číslo 1, kde stál autobus do Stockholmu. Byl to skutečně náš autobus. V GTS (kde jsme si kupovali jízdenky) nám totiž zapomněli říct, že máme přestupovat v Malmö ve Švédsku (a že tedy nemáme v Praze hledat žádný autobus přímo do Osla). O přestupu jsme se dověděli náhodou od řidiče, jinak bychom asi klidně jeli až do Stockholmu.

2. den – 2. 8. 2005

Cesta probíhá dobře. V noci nám pouštěli Saturnina, ale my jsme ho zaspali. Kolem 6. ráno jsme se v Rostocku nalodili na trajekt. Cesta trvala 1 h 45 min. Nikdo neblil. Dánským hlášením v rozhlase jsme nerozuměli. Přijeli jsme do Dánska (Gedser) a odtud jsme pokračovali přes Kodaň do Švédska. Z Dánska do Švédska jsme přejeli přes most. Přestupujeme v Malmö, kde máme 3,5 hodiny čas než přijede náš autobus, takže jsme se rozhodli vyrazit do města. A taky se nám chtělo na WC a na nádraží byly jen placené (švédské koruny jsme neměli- kdo čekal, že tu budem přesedat). Úschovna zavazadel by nás vyšla na 3 eura za zavazadlo, tak jsme celý náklad táhli s sebou. Záchod jsme našli v McDonaldu – Štěpka byl rovnou 3x (do zásoby).

Pak jsme se vrátili na nádraží a čekali na bus. Za tu dobu, co jsme tam čekali, přijelo spoustu autobusů do Osla, ale žádný nás nechtěl vzít. Všechny totiž patřily jiné společnosti. Dokud nebylo 14:20, čas odjezdu,plašili jsme zbytečně, po uplynutí této doby už jsme začali plašit oprávněně. Bus se zpozdil o 40 minut. Zatímco jsme čekali, seznámili jsme se zbylými cestujícími z Čech. Jeden kluk našeho věku, cestoval do Trondheimu stopem pracovat na farmu. Starší paní, která jela navštívit vnoučata do Göteborgu a starší pán, který měl samé zajímavé historky z minulé cesty do Švédska a Norska. Cestou jsme z okna viděli 3 losy. Všechny první zahlédl Štěpka, takže vede na losy 3:0. Kvůli zpoždění jsme do Osla dorazili až kolem desáté večer.

Bylo už šero, takže jsme ani nezkoušeli šlapat někam na okraj. Bylo by to dost nereálné. Zeptali jsme se na informacích, kde je tam možné kempovat a jakým autobusem bychom se dostali co nejrychleji za město. Ta holčina na informacích byla trochu natvrdlá, ale nakonec nám poradila Ekeberg camping, jede se tam autobusem 34 z Central station. Cesta trvá asi deset minut, ale stojí 30 NOK (kupovali jsme lístek u řidiče, v automatu stojí 15 NOK). Máme pocit, že ten řidič byl taxikář, a ne autobusák!

Když jsme přijeli k tomu kempu, byl plně obsazen. Byla to obrovská plocha, ke které patřilo asi 40 fotbalových hřišť. Vydali jsme se na obhlídku, kde bychom si mohli postavit stan. V kempu mezi karavany by to sice šlo, ale já se bála, tak jsme šli hledat místo u lesa. Štěpka pořád bručel, že jsme to měli zkusit v tom kempu. Když jsem přešli všechna hříště, konečně jsme objevili místo pod vysokým smrkem. Stan jsme začali stavět sice z kopce, ale byli jsme rádi, že jsme něco našli. Rozhodli jsme se, že brzo vstaneme, aby lidi v kempu neměli řeči.

3. den – 3. 8. 2005

Vstali jsme trošku dýl než jsme chtěli – asi v půl sedmé. Než jsme sbalili stan, začali se na všechna ta hřiště slézat fotbalisti. Po bližším prozkoumání jsme zjistili, že to jsou samý ženský blonďatý. Hráli po obou stranách silnice a furt jim utíkal míč mezi auta. My jsme vyrazili na cestu do centra. Když jsme vyhazovali odpadky, uviděla jsem, že z koše čouhá mapa. Pohotově jsem ji vybufetila. Byla to podrobná mapa Osla, která nám hodně pomohla, protože nám na ní mohl jeden pán ukázat, na které straně Osla to vlastně jsme. Bohužel jsme byli na opačné než jsme potřebovali a čekala nás cesta napříč celým městem.

Vydali jsme se tedy poprvé na stopa. Po 15 minutách nám zastavil nějaký asiat, který sice neuměl anglicky, ale vzal nás do centra. Na nádraží jsme si zjišťovali kolik by stála cesta do Stavangeru (vlak – 800,--; bus – 600,-- NOK). To se nám zdálo příliš, tak jsme si zjistili, jaká je nejbližší zastávka za Oslem. Nepodařilo se nám zjistit informace o ceně lokálních autobusových spojů. Lítali jsme po nádraží jako blázni, až jsme se rozhodli pro vlak. Jeli jsme do Askeru (25 minut, 46,-- NOK/os.). Vlak byl luxusní, ale WC jsme v něm nenašli, i když tam bylo schéma vagónu. V Askeru jsme si za nádražím na takovém odlehlém místě uvařili svíčkovou z pytlíku. Já se pokusila dojít pro vodu, ale WC na nádraží bylo na pětikorunové mince. (V Oslu stálo dokonce 10,-- NOK.) Takže jsem vodu nezískala.

Po obědě jsme vyrazili na stopa. Stáli jsme tam asi 3/4 hodiny u výpadovky na Drammen, ale nic nás nebralo. Pak nám jeden kluk poradil, že tady to není moc frekventované, tak jsme šli na jinou silnici přes město – což Štěpka navrhoval už od začátku. Na konci města byl kruháč a hned za ním dálnice. Chvíli jsme tam stáli, ale nikdo nás nevzal, tak jsme se kousek vrátili na autobusovou zastávku. Tam jsme čekali asi 3/4 hodiny, ale pak se na nás usmálo štěstí. Zastavil nám pán se třemi dětmi v dodávce. Byl velmi milý a jel na Hardangerviddu. Tak jsme změnili cíl cesty a vydali se s nimi.

Pán nám řekl spoustu zajímavých informací, popisoval nám cestu, kudy jedeme. Pak jsem zastavili na svačinu a on nám dal ochutnat chleba s marmeládou z ostružníku morušky (na některých místech chráněná rostlina s chutnými plody, vypadá jako žlutá malina). Projížděli jsme krásnou skoro opuštěnou krajinou. Rozloučili jsme se asi v 6 hodin. On nás zval, že u nich můžeme přespat, ale my jsme je nechtěli obtěžovat. Vydali jsme se hledat místo u vody pro postavení stanu. Byla tu jen řeka, Štěpka chtěl stanovat u jezera, tak jsme šli kus pěšky, jestli k němu nedojdeme. Ale nedošli jsme, tak jsme se vrátili k řece. Sotva jsme postavili stan, začalo pršet.