Ze Siwy do Bahríje - přejezd pouštní silnicí

Pro výjezdy do pouště v okolí Siwy a i pro cestu po pouštní silnici do oázy Bahríja je potřeba mít speciální vojenské povolení. Je to ale poměrně snadná záležitost, vyřídí vám ho snadno buď hotel, agentura nebo přímo řidič. Po vás se chce jen zaplatit poplatek, cena je 10 dolarů a 10 egyptských liber. Povolení se vydávají vždy v poledne, takže pokud chcete vyjet ráno, musíte ho vyřídit dopoledne den předem.

Potřebujeme se dostat ze Siwy do oázy Bahríja. Vede tam 450 kilometrů dlouhá pouštní silnice, místy špatně sjízdná a zasypaná pískem a žádná pravidelná doprava tudy nejezdí. Pro cestu si musíme najmout auto, takže obcházíme pár agentur a po několikerémsmlouvání zjišťujeme, že ve dvou bude terénní auťák přece jen dost drahá záležitost. Snažíme se sehnat nějaké spolucestující, ale nemáme štěstí. Touto trasou nejezdí moc lidí, většina se vrací zpět přes Marsá Matrúth do Alexandrie. Jedna dvojice odjela včera a jeden potenciální spolucestující právě přijel a ještě tady chce pár dnů pobýt. Takže nakonec bereme v jednom obchůdku nabídku pick-upu za 700 liber za auto. Nevýhodou je vzadu otevřená korba a menší pohodlí, ale protože ještě nevíme co nás čeká, tak nás to příliš netrápí.

Necháváme u chlapíka pasy s penězi na povolení a zálohou na nákup jídla a jdeme si po svých. Odjezd máme zítra v devět ráno. Ovšem ještě odpoledne na nás však čeká náš zprostředkovatel s tím, že je problém s autem, prý je ještě na opravě v Marsá Matrúth. Odjezd nebude druhý den ráno, ale až po obědě. Dokonce nám hned vrací i peníze a pasy. Egypťan vrací peníze, sám a hned ? To ovšem znamená, že problém je fakt vážný. Žádné auto pro nás asi nakonec nemá. Trochu sondujeme jeho spolehlivost, tady se všichni znají. A opravdu, je to bratranec našeho „manažera hotelu“ a ten se za něj zaručuje, to auto prý určitě bude. Nesháníme tedy nic jiného a doufáme, že zítra odjedeme.

Trochu nás udivuje, že nám při klasické egyptské vynalézavosti nesehnali jiný pick-up, ale prý to není o autě ale o řidiči. Tuhle trasu prý nemůže jet jen tak každý a musíme počkat až jejich „driver“ přijede.

Druhý den ráno vycházíme z hotelu a už tam hlídkuje náš zprostředkovatel a celý radostný nám oznamuje, že řidič už je tady. Bere si zpět pasy a peníze a peláší zařídit povolení. Před odjezdem pro nás a řidiče uvaří oběd a zhruba ve dvě vyrážíme na cestu. Řidič má s sebou mladého pomocníka a ani jeden nemluví jediného slova anglicky. My dva jedeme na korbě vzadu, takže máme celkem pohodlí. Ovšem po pár hodinách cesty jsme zaprášení od pískem od hlavy k patě. Pár fotek, které cestou zkoušíme udělat, málem zaplatí náš příruční digiťáček „životem“. Většinu písku se nám z něj však nakonec podaří vytřepat.

Jakmile vyjedeme z oázy brázdíme nekonečnou pouštní silnici. Cestou je několik vojenských stanovišť, kde slouží dva vojáci čtyřicetidenní služby. Zastavujeme abychom s nimi prohodili pár slov a dali si čaj. Za celou cestu jsme v protisměru potkali jen pár aut a tak není divu, že jsme pro ně vítaným zpestřením monotónní služby.

Teď už víme, co kluci mysleli tím, že tuhle trasu nemůže jet každý. Řidič, postarší egyptský týpek, je vážně frajer. Sem tam musí sjet ze silnice projet pískem kolem. Pomalu se stmívá a nakonec je černočerná tma. Není tady jediný pořádný orientační bod, alespoň tedy z našeho pohledu. Nechápeme jak se v té tmě orientuje, ale pořád valí kupředu. Najednou sjíždíme ze silnice a míříme do pouště. Auto zastavuje a řidič běží dozadu za námi „šaj, šaj“. Á, takže pauza na čaj. Poté skoro dostáváme šok. Řidič tady v táhle tmě uprostřed pouště našel dva klacky dřeva, který si tady předtím nechal. Řidič s pomocníkem uvaří v konvičce v ohni čaj a připraví večeři i pro nás.

Do Bahríje přijíždíme kolem půlnoci. Zaprášené silným nánosem písku nás vysazují u hotelu a platíme zbytek dojednané ceny. Nebylo to zrovna levné, ale už docela chápeme proč. Řidič musí být zkušený a nemůže jet sám. Musí mít s sebou někoho kdo mu pomůže v případě potíží, například když zapadne do písku. Zítra pojedou zas celý den zpátky do Siwy. Cesta touhle pouštní silnicí byla ale stejně velmi specifickým dopravním zážitkem, který můžete v Egyptě prožít.