Kambodžou velmi stručně v roce 2006

aneb co je krásné a na co pozor

O zemi i její pohnuté historii existuje spousta jiných, velmi dobře informovaných pramenů (jedním z nejlepších je podle mého kniha Henryho Kamma „Cambodia: A Report from a Stricken Land), a proto se tady pojďme podívat opravdu jen na to, co z Kambodži nejvíce utkvělo jednomu pražákovi s batohem v roce 2006.

co je krásné

Angkor – Žádné překvapení. Angkor je páteří kambodžského sebevědomí a tři věže Angkor Watu naleznete na pivních etiketách i na státní vlajce. Angkor je nesmírný, posvátný, prastarý, prorostlý džunglí a nutí vás mluvit potichu.

Který západní intelektuál nicméně očekává, že na něj z křoví vyskočí Buddha a pošeptá mu Pravdu, může být zklamán. Mezi hlavními chrámy vede úzká asfaltová cesta a kvete tam normální domorodý život. Množství turistů je veliké, ale rozloha Angkoru ještě o něco větší, takže při troše snahy občas sami budete. Když si pronajmete tuk-tuk, dozvíte se toho více a strávíte den v podstatě v taxíku nebo s pocitem, že na vás někdo pořád čeká. Když si půjčíte kolo, půjde to pomaleji, zapotíte se, uvidíte místa, která byste jinak jen profrčeli a budete sami s Angkorem a domorodci. A navíc si budete připadat náramně zasloužile že nejste typičtí turisté.

Měli byste také vědět, že na světě už existuje tolik fotografií siluety Angkor Watu, že položeny na sebe by sahaly z Phnom-penhu až do pražských Nuslí a není tedy nutné pořizovat další. Jen japonští turisté každý den rozšíří sbírku o několik terrabytů.

Kep – je vesnička u vietnamských hranic. Dříve slavné letovisko, pak zničen občanskou válkou a dnes opět hlavně rybářská vesnice s ruinami francouzských koloniálních vil. Oáza klidu s výtečným rybím trhem pod nízkými kopci. Divoké ukázky moderního umění, zejména „socha kraba“ a „socha mořské víly“. Rozhodně stojí za zajížďku.

Khmérky – Kambodžské ženy a dívky jsou opravdu velmi často krásné. Vypadají jinak než sousední národy, mají ušlechtilé ostře řezané rysy a pružnou postavu a spojují v sobě přesně tu směs vzešenosti, nevinnosti a smyslnosti, která do regionu každoročně vábí zástupy evropských prasáků a kvůli které jsou tu billboardy varující před sexem s nezletilými.
A pokud jde o malé děti, nejsou v širém světě roztomilejší než ty khmérské. Zástupy mrňousů v modrobílých uniformách s brašničkama pochodující do školy vypadají jako z kresleného filmu.

klima – je jasné, že tohle se netýká pouze Kambodži, nicméně pro Evropana je milým postřehem, že v zemi není nikdy zima. Náš výlet proběhl v lednu a únoru – dvou nejchladnějších měsících, a rtuť teploměru zpravidla neklesala pod 25C ani ve čtyři ráno. Ideální destinace pro útěk před českou zimou.

Sloní a Kardamomové hory – v Kambodži není mnoho pohoří, ale co schází na počtu, to je vynahrazeno krásnými scenériemi a poetickými názvy.

na co pozor

miny a nevybuchlá munice – prý to není už tak zlé jako ještě před pár lety, ale i tak se nedoporučuje opouštět prošlapané stezky zejména v odlehlých oblastech. Na východě zase lze narazit na nevybuchlou munici. Spojené státy svrhly mezi lety 1965 a 1975 přes dva a půl milionu tun bomb.

otrapové – jsme bílí turisté a je jasné, že máme peníze. Zejména ve velkých nebo turistických městech proto bude vždycky někdo, kdo se bude snažit nám od nich pomoct. Sednout si na ulici Phnom-penhu a mít klid je spíš výjimkou. Až vám všichni žebráci, neodbytní prodejci a nepoctiví tuk-tukáři polezou krkem, zhluboka se nadechněte a uvědomte si, že kromě povznášení globálního porozumění pomocí vlastních zkušeností v cizině je hlavní úlohou nás farangů vozit do regionu peníze a že ten dolar co máte v kapse bude proklatě více k užitku domorodci než vám samotným.
Na venkově je nicméně povětšinou klid.

turistická místa – tohle je záležitost osobního vkusu, ale stejně jako všude, i v Kambodži jsou oblasti, kde bydlí téměř výhradně bílí batůžkáři, kde znějí Blink 182, kde se motají tlusté a opilé Anglosasky spálené sluncem a kde vám domorodci nabízejí heroin. Jsou to často ta místa, o kterých se potom v evropských a amerických krčmách říká že to tam žije. Mám na mysli zejména oblast Boeng Kak v Phnom-penhu nebo větší část Sihanoukville. O pár bloků dál jde většinou najít něco klidnějšího.

Je to otřepané, ale v případě Kambodži platí možná více než kde jinde že v sobě spojuje krásné a strašné věci. Ta země stojí za návštěvu a kdo se už jednou vypraví přes půl světa do Indočíny, měl by ji rozhodně zařadit do svého itineráře. Pokud by někoho zajímalo více, na této adrese jsou celé stránky o naší cestě včetně deníku, fotografií a příkladů cen atd www.maraspace.net/indocina.