Štěpa ze světa 6 – Nanga Parbat – Himalaje (Pakistán)

Nazdar decka :o) tak mam uz 5 dni blechy, respektive mame je vsici tri:o) Dnes jim vsak vyhlasujem valku, jelikoz jsme se vratili z hor a uz jsme konecne v Gilgitu.

Trek byl neuveritelnej, v horach jsme stravili 6 dni a vystoupali jsme z 1200m nad morem az po 4400m a to po vlastnich s batohama. Dasa mi samozrejme psala at nechytnu vyskovou nemoc, ale nevim cim to je, ze pred cim me varuje to chytnu :o) No dlouho mi nebylo tak zle. Prirovnal bych to k poradne kocovine s migrenou dohromady, joo ridkej vzduch je peknej previt.

No tak ted trochu k vyletu. Z Gilgitu jsme k Rakhiotskemu mostu dorazili hromadnou dodavkou suzuki a od mostu jsme slapali 7 hodin v rozpalenych horach, jelikoz jsme setrili za jeep, ktery tu je neskutecne drahej. Nakonec jsme dorazili k drevene boude, ktere rikali hotel, velikost ceske garaze jen z prken. Zde jsme spali s domorodcema pohromade a dali nam i par blech na dalsi putovani. Nejvic maj radi Petra porad jej koosoou. Na druhy den dorazime do Fairy Meadows, kde bylo utkani v kriketu a pak se hralo poolo. Je zajimave, ze od 3000m zacinala zelen a les, zato nize byl pouze prach a skaly. Na druhy den vyrazime do campu Beyal do vysky 3600m. Domorodci jsou tu fakt skveli a pohostiny. Podarilo se nam usmlouvat cenu za srub na minimum a tak platime 250Rs zatim co holandane vedle 1000Rs. Na druhy den vyrazime na vystup na jedno sedlo do vysky 4800m, ale potkavame mitniho domorodce jmenem Ramaca, ktery na skalach pasl kozy. Ten nas zavadi na vyhlidku do vysky 4400m, u me se projevila pekne vyskova nemoc a tak jsem uplne grogy, chce se mi zvracet a boli me hlava. Ramaca mi bere batoh a tak celej hotovej se dostavam na vrchol. Bohuzel nemame dobre pocasi a tak se po pulhodine vracime. Ramaca se od nas oddeluje a jde honit sve kozy, my postupujem v sutovem poli, ale asi spatne jelikoz to Ramacovi nedalo a koriguje nas na dalku. Do toho zacalo snezit a poradne se ochladilo, jeste ze jsem si vzal jako posledni pomoc hroznovej cukr s vitaminem C co jsem dostal od Resliku k narozkam. Bez nej bych asi posel, jelikoz zaludek by nejradeji vyvrhl vse co bych mu naserviroval. Dostavam do toho svalovku do nohou a jsem apatickej. Do kempu dorazim s hodinovym zpozdenim a lezim v mokrych vecech bez hnuti necele dve hodiny, pak mam aspon trochu sil se prevliknout.

Na druhy den jsme dali relax a tak mastime karty a nabirame sil.

Po odpocinkovem dni vyrazime do zakladniho tabora pod Nanga Parbat, pocasi nam preje, les nadherne voni, krasne ticho a nadherne hory. Jeste jsem nic tak nadherneho nevidel. Po ceste prechazime i ledovec a Standa se snazi ulovit fotku sviste, coz se mu nakonec povede :o) V zakladnim tabore nas dohani Badar kluk z campu Beyal a zve nas do hotelu, coz jsou dva platene potrhane stany na planine. Vari nam milk tee a kochame se nadhernou prirodou a horama. Cestou nazpet fotim par kyticek a vychutnavame si cestu. Pakistanske hory jsou opravdu nadhera co stoji za to, skoro zadnej turista a super mistni lide. V Beyal campu si objednavame kozi mleko, ktere jak pozdeji zjistujeme je kysele, ale skvele chuti, kluci se boji srandery a tak jsme jej vypil neco pres litr. Rano vsak na zachode zjistuji, ze smrdim jako kozel, sel jsem se pak podivat za budku zda tam nejaky neni, ale byl jsem to fakt ja :o) Neni divu, ze jsem se pak nemohl zbavit stada koz kdyz jsem si cestou k Rakhiotskemu mostu spokojene poprdaval. Tak velkeho kozla se proste drzet museli :o) Cestou potkavame i vojaky s kalasnikovama, ktery mi pucuji a delame i nejke foto, fajn kluci. Cestou nazpet si jiz najimame jeep a trneme kdy se zritime do hlubin, ktere zacinaji jen par centimetru od nasich kol. No myslim, ze moje mamka by ten pohled asi neprezila. Odpoledne jsme jiz v Gilgitu a tesime se na brambory, uz mam te rejze plne zuby.

Prestoze nase ambasada nedoporucuje cestovat do Pakistanu, nemam zde po mesici zadnou spatnou zkusenost ba spise naopak. V oblastech, ktere jsou velmi nedoporucovane jsou asi nejmilejsi lide, pred kazdym smlouvanim dostanete nejdrive caj a pak se jedna o cene. Lide vas pozivaji do kramku a jsou velmi zvedavi a pohostiny. Sever Pakistanu jsem si zamiloval a mohu jej jen doporucit.

Na zaver se omlouvam, vsem, kterym jsem nestacil odpovedet za emailiky za ktere moc dekuji, jelikoz je tu prece jen trochu smutno za vama. Snad vam to vynahradi par fotecek, tak se teste.

Stepa

_______________________________________________________________

Tento příspěvek je součástí cestopisu, který dokumentuje mojí tříletou cestu kolem světa. Na úvodní článek cestopisného seriálu se dostanete kliknutím na "Stěpa ze světa aneb CESTA KOLEM SVĚTA".