Káhira - život ve stínu pyramid

Kde jinde začít vyprávění o Egyptě, než v jeho hlavním městě. Vždy mě poněkud fascinují města s více obyvateli, než kolik jich žije v celé naší republice. Káhira je vážně skutečným fenoménem. Je pulzující, hektická, chaotická, hlučná, špinavá, uspěchaná, tak trochu matoucí a hlavně obrovská. Vlastně to celkově není vůbec pěkné město. Při bližším zkoumání však objevíte, že Káhira ukrývá spoustu zajímavých míst. Každý její kousek jiný. Můžete tady být několik dnů a stále bude co objevovat. Jedni ji nesnáší, druzí milují. Káhira je prostě Káhira, srdce celého Egypta.

Do dění v Káhiře jsme skočili takříkajíc rovnou po hlavě. Po příletu asi ve tři hodiny ráno, jsme si nějakou chvíli počkali na autobus, který nás odvezl do centra. Trochu jsme se ještě prospali a pak jsme se pěšky vydali z Midán Tahrír až k mešitě Al- Azhar. Do Islámské Káhiry k bazaru Chán el Chalílí jsme si vyšli ještě dvakrát. Pěšky to trvá asi hodinku a cesta ulicemi města je zajímavá i sama o sobě. Odtud už to není daleko k Citadele a taky k Městu mrtvých.

Kdysi byla Káhira budována jako výstavní metropole celého islámského světa. Je jedním z vůbec nejstarších a nejvýznamnějších islámských měst. Al Qaira – vítězná, tak pojmenoval město jeho zakladatel. Z něj byl později odvozen název Cairo, česky Káhira.

Je to sice staré město, ale zdaleka ne tak staré jako pyramidy do jejichž těsné blízkosti už doputovali káhirské čtvrtě. Káhira ale není faraónským městem, tehdy ještě neexistovala a hlavním městem Egypta byl Memfis, který je dnes již jen vesnicí s muzeem. Káhiru založili po svém dobytí Egypta roku 969 Fátimovci. Se svou tisíciletou historií je Káhira na egyptské poměry vlastně mladé město. Velká část toho, co tato dynastie tehdy zbudovala stojí dodnes.

Nejstarší část města se nazývá Islámská Káhira. Je to téměř samostatné město. Název „Islámská“ ale neznamenaná, že by šlo o nějakou fundamentalistickou oblast města. Prostě se tak této obrovské historické části říká. Jejími nejznámějšími částmi jsou bazar Chán el Chalílí, mešita Al Azhar, citadela a zasahuje až k Městu mrtvých. Prohlídka všeho, co tahle část města nabízí by zabrala i několik dnů. Mimochodem Islámská Káhira je zapsána v Seznamu Světového dědictví Unesco.

Za svého největšího rozkvětu ve středověku město vzbuzovalo úžas a bylo středem islámského světa. Mešita Al-Azhar založená roku 970 je dodnes centrem islámského intelektuálního života a je také nejstarší dosud fungující univerzitou na světě. Al-Azhar je nejvyšší teologickou autoritou v zemi a dodnes dává výklady islámské věrouky. Do modlitební síně této velmi významné mešity můžete vstoupit i jako nevěřící.

Hned naproti přes silnici najdete velmi půvabnou mešitu Sajidná al-Husajn. Sem naopak mají nevěřící vstup zapovězen, jedná se totiž o jedno z nejposvátnějších míst v zemi. Podle legendy je tady totiž pohřbena hlava al-Husajna, vnuka Prorokova. Právě sem přijíždí autobusy s turisty, protože vedle mešity začínají uličky pověstného bazaru Chán el-Chalílí. Jako mnoho dalších jsme se i my zastavili na mátový čaj v proslulé kavárně Fišáwí. Přes trvalý nápor návštěvníků má tohle místo s malými stolky a velkými zrcadly své osobité kouzlo. Kavárna je prý již 200 let nepřetržitě otevřená.

Středem města je náměstí Midán Tahrír neboli Osvobození, ležící na pravém břehu Nilu. Nachází se tady také jedna z hlavních káhirských atrakcí Egyptské muzeum. Je to velká růžová budova po střechu naplněná archeologickými památkami na dávný svět faraónů. Artefaktů je tady přímo neuvěřitelné množství. Říká se, že pokud byste chtěli u každého z nich zdržet jen jednu minutu, budete muset v muzeu zůstat po 9 měsíců. A to ještě kolik toho bylo z Egypta odvezeno jenom během drancování památek za dob kolonialismu.

Muzeum by jako sůl potřebovalo novou mnohem větší budovu, aby mohly být vystaveny i poklady, které dosud čekají v bednách ve sklepeních. Prohlídka více než sta síní vám však i tak dokáže zabrat velkou část dne. Nejlepší je vyrazit ráno a snažit se vyhýbat velkým turistickým skupinám, které dost znemožňují nějakou plynulou prohlídku ostatním návštěvníkům. Nejzajímavější částí jsou nejspíš artefakty nalezené v Tutanchámonově hrobce.

Zvláštní vstupné se platí do části, kde jsou vystaveny mumie faraónů. Proti vystavování tělesných pozůstatků mrtvých vládců je však část veřejného mínění a ani se nedivím, protože i přes všudypřítomné nápisy nabádající k tichu bohužel nedokáže většina turistů ani za mák zachovat alespoň trochu piety. Kdyby tak velký Ramesse II. tušil, že jednou budou jeho mumii očumovat turisté.

Káhira se svými 15 miliony obyvatel je dnes největším velkoměstem Afriky. Rozkládá se na obou březích Nilu, má nejhustší osídlení na kilometr čtvereční a trpí neustálým nedostatkem místa. Rychlý růst města a nekončící příval lidí způsobuje nemalé problémy. Třetina domácností postrádá tekoucí vodu a kanalizaci. Lidé bydlí kde se dá. Snad nejpodivnější místa k životu jsou hřbitovy, kde žije asi 300 000 lidí.

Říká se mu Město mrtvých a není to už příliš turistická lokalita. Sem se vydejte, jen pokud už jste se v Egyptě dost otrkali. Není to sice místo nějak vyloženě nebezpečné, ale je tady potřeba být už trochu opatrnější. Je to hřbitov a sídliště zároveň. Mezi náhrobky a mauzolei tady žijí a bydlí lidé. Uvidíte tady obchůdky i opravnu pneumatik.

Celé panorama města i s okolními pyramidami ukrytými ve smogovém oparu nejlépe uvidíte z vrcholku Citadely. Citadelu vybudoval Saladin jako opevnění proti křižákům ve 12. století. Byla vybudovaná z jedné rozebrané menší memfiské pyramidy. Později byla přestavěna mamlúky, kteří odtud vládli Egyptu. Roku 1830 vybudoval Muhammad Alí v citadele svou Alabastrovou mešitu. Je silně ovlivněná osmanským stylem a podobá se tureckým mešitám v Istanbulu.

Káhira toho nabízí ještě mnohem víc, než kolik jsme toho stihli projít. Ještě jsou tady Severní brány, Stará Káhira, Koptská Káhira, další mešity, muzea a staré i nové čtvrti. Vyberte si z něj cokoliv chcete, město pohádek Tisíce a jedné noci vás prostě pohltí.